Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrajú:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (245)
Tož já nebudu jako mnoho zdejších uživatelů psát rádoby vtipný komentář. Já vím jak se mám vyvarovávat těmhle rádoby vtipným komentářům ve kterých postupně přecházím až k nějakým neopodstatněným věcem, které nemají s Cimrmanem nic společného. Třeba až k Čapkovy jako jeden uživatel. Vždyť co má Cimrman společného s Čapkem, že? Kromě toho, že oba měli matku. Jeden dokonce s velkým M. Ale takovou matku s velkým M mají všichni, že? Teď nepočítám ty chudáčky děti z dětských domovů. Já jsem tam jednou byl. Jako né že bych tam vyrůstal to né. Já tam byl na návštěvě. V rámci jednoho projektu zadaného v občanské nauce. Nás v občanské výchově učí jedna strašná čůza. Jedna z nejhorších na škole. Jsou i horší. Ale ty mě naštěstí neučí. Měl jsem vždy štěstí na slušné profesorky. Máme i profesory, nemyslete si. No a jeden z těch kantorů s oblibou cituje Járu Cimrmana. No a tenhle Jára Cimrman napsal jednu geniální hru - Švestku. A k ní bych chtěl napsat komentář. Ale já nebudu jako spousta zdejších uživatelů tvořit nějaký rádoby vtipný komentář. Ne ne, mně nenachytáte na švestkách. Víte, ona existuje i jedna švastka s velkým Š... ()
Uvodnimu seminari naprosto kraluje dokonalej Smoljak s jeho sklerozou, ze v podstate vsechno ostatni nestoji za rec. Samotna hra ma sice pomalejsi rozjezd, ale jakmile se na platne sejde hlavni ctyrka, Smoljak, Reidinger, Kaspar a Penc, tak se to rozjede a to tak, ze hodne a opet tu kraluje Smoljak, kterej to tu rozjede jeste vic nez pri seminari a zdatne ho podporuje predevsim Jan Kaspar. A jako ozvlastneni tu je v trojroli skvelej Brukner, pokazdy s jinou uchylnou maskou. Seminar skvelej, hra pomalejsi rozjezd, ale po nakejch 15 minutach masakr, takze ve vysledku perfektni zabava. ()
O hře Švestka jsem již něco slyšel, netuše ovšem o čem vlastně je. Nyní už to vím, Švestka je o stáří. Přednáška před hrou samotnou byla obstojně vtipná, jen ke konci natahovaná na hraně trapnosti. Problémem Švestky samotné je příliš pomalý rozjezd a neschopnost včas skončit. Na pár bravurních vtipů zpravidla připadá dvojnásobné množství nudné vaty, ke konci se hra mění spíše v promenádu bizarních postav s nejasnými záměry. Ano, Švestka je o stáří, jenže o stáří jejích autorů, bez nadsázky bych ji označil za hru senilní a chaotickou, příliš nostalgickou, bezmocně se potácející odnikud nikam. Stáří je smutné. 60% ()
„Zuby – pohroma huby“. „K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří zejména dvě vady, komplementárně spojené – je to neschopnost udržet myšlenku a druhá vada – neschopnost myšlenku opustit.“ Ako členovia súboru dokážu udržať kamennú tvár? Výborná pesnička: „Na železnici, dějí se věci...“ ()
Měla jsem možnost vidět naživo v alternaci s panem Svěrákem, ačkoliv si osobně myslím, že panu Smoljakovi zrovna tahle role sedne víc. To ale není důležitý ... Naprosto mě dostal seminář předcházející samotný hře a samotná hra mě přirozeně dostala taky (která z těch Cimrmanovských ne, že ano). Miluju jevištní sklerotikony, ale za mým favoritem Záskokem přece jen malinko pokulhává. ()
Galéria (11)
Fotka © Česká televize / Divadlo Járy Cimrmana
Zaujímavosti (9)
- Roli Jenny Suk má Petr Brukner ze všech svých ženských rolí nejradši. „Ono se to dobře hraje, protože ta Jenny je na půl chlap a na půl ženská,“ říká Petr Brukner. (mnaucz)
- Tato hra jako jediná vyšla oficiálně na dvou CD a deskách. První verze byla natočena 24. 5. 1998. (mnaucz)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama