In America

Hodně zvláštní film, který dokáže oslovit hodně diváků. Přehršle melancholie, kterou film oplývá je ale trochu přehnaný a místy i vadí. Ke konci toho bylo i na mě moc: umírající přítel, novorozeně na umření, matka na umření a do toho strach z nakažení. Ve své podstatě jde ale o film velmi působivý a upřímný. (12.08.2004)

Melodrama J.Sheridana, jenž se do značné míry inspiroval svou vlastní přistěhovaleckou minulostí, je autobiografií protkanou vlídnou nostalgií po událostech, které v jeho vzpomínkách čas (20 let) odprostil od jejich dřívější syrovosti a bezútěšnosti. Sheridan staví úmyslně do role vypravěče malou holčičku, poněvadž skrz ni může na dřívější ale-stejně-nám-tenkrát-bylo-dobře dobu nahlížet bezstarostnýma dětskýma očima, a omluvit tím svůj často neskrývaný sentimentální tón vyprávění - což mě osobně nevadilo, a to především díky účasti odzbrojujících dětských představitelů a výtečné+krásné S.Morton. Bylo mi s nimi dobře, což je asi to nejlepší, co o tomhle filmu můžu říct. PS: Sheridan ve skutečném životě nepřišel o syna (jak píše POMO), ale o svého bratra! Film není doslovným přepisem jeho životní etudy, ale pouze (leckdy věrnou) výchozí inspirací. (03.01.2005)

Doják, který napsal sám život a pro mě jako pro keltofila to bylo ještě přitažlivější, protože se jednalo o trampoty irčanské rodinky, ačkoliv tady by bylo asi jedno, kdyby se jednalo o špageťáky nebo fazoložrouty. Nepříliš okoukaným tvářím vévodily Bolgerovic sestry, přičemž ta starší, Sarah, dávala už tenkrát najevo, že z ní něco bude. A taky že jo. Spokojenost. 80% (25.09.2014)

„Čo je to transvestita?“ – „Muž, obliekajúci sa ako žena.“ – „Na Halloween?“ – „Stále.“ Škoda hŕstky takmer pozoruhodných dojemných scén (triafanie do E.T. – Mimozemšťana). Je ich škoda na taký mizerný scenár, ktorý poriadne nie je ani o prisťahovalcoch (peripetie v cudzej krajine líči až úsmevne rozprávkovo, bodaj by to takto jednoducho naozaj chodilo aj v realite) ani o smrti blízkeho rodinného príslušníka (a následného vyrovnávania sa s tým). Snímke neprospieva emočné tlačenie na pílu a k oscarovej nominácií za najlepší scenár (!) sa nevyjadrujem. Naopak, nominácie pre Djimona Hounsoua a krehkú Samanthu Mortonovú (obrovská britská posila pre americkú kinematografiu - MINORITY REPORT, KRÁĽOVNÁ ALŽBETA: ZLATÝ VEK, LIBERTIN), sú podľa mňa zaslúžené (potešia aj detské výkony). Zvláštne, že človek, ktorý sa pri písaní scenára inšpiroval vlastnými smutnými zážitkami, napísal také tuctové dielo. (01.08.2009)

Rodina, která se rozpadá v trosky, špinavý pavlačový dům plný feťáků a neúprosně drsná ruka osudu. Smutný příběh, smutné prostředí, smutné postavy. Přesto má tenhle film v sobě strašně moc síly a energie. Byť děj plyne pomalu, najde se v něm mnoho výjimečných momentů, které diváka prostě připoutají. Herecké výkony jsou skvělé, scénář až trpce skutečný a profesionální kamera, která se střídá s amatérskou má také něco do sebe. (31.07.2011)