Studňa – 1969 (S03E06)

Šaráda pokračuje. Na jednu stranu tu sice je legendární starý Brůna a děsivá scéna na konci doplněná sugestivním projevem Jiřího Zahajského dabujícího Josefa Kubíčka ("K večeru pak strýc odešel A MMYY JSME ZŮSTALII SAMMIIII..." "Nad ní stál otec se sekerou v ruce..."), na tu druhou je tohle vlastně Poučení z krizového vývoje ve filmovém podání. Mluví se tu o tom, že v šedesátém osmém (ten rok se pořád zdůrazňuje) se všechno zbláznilo, málem se věšeli komunisti, a že teď je třeba dát ten bordel do pořádku. Dokonce zazní věta: "Kdo ví, co by se se mnou stalo, kdyby v tom osmašedesátým nepřijeli." Takže za to by si tenhle díl zasloužil naprostý odpad. Ale je tu Brůna, je tu sekera, je tu studna, je tu opravdové napětí a je tu vtipný holič. Takže tentokrát budu hodnej, oddělím politickou a kriminální stránku a aspoň ty tři hvězdičky tomuhle dílu dám. (19.11.2016)

,,Ti pánové z tý pražské kriminálky se tvářili náramně důležitě, vyslýchali jenom "přímí svědkové", kdežto vy jdete, jak bych tak řekl, přímo od holiče!" . . . Tož nejen agent FBI Rupert Anderson z (hořící) Mississippi, ale i major Zeman v socialistickém Československu věděl, u kohože se dozví nejdůležitější věci při sbírání informací k vyšetřovanému případu. Samozřejmě, jedině holič! Všechny scény, kde účinkuje právě Robert Vrchota, který se coby holič (stejně jako jeho dědeček-řezník) krve nebojí, nebo doporučuje jarní procházku v hospodě kolem 100 jarních piv, mají v sobě ohromný vtip. Vytvářejí nejen krásné odlehčení, ale zároveň pozoruhodný kontrast k veškerému dění kolem osudné studny a pohořelého domku, kde to má od prvního setkání s detailním popisem případu silný mrazivý tón. Studna je pro mne hlavně povedenou kriminálkou s nádechem hororu, která na čele s legendární retrospektivou kývajícího se otce Brůny se sekyrou dělá nezapomenutelný filmový zážitek. Kromě výborné režie bych vyzdvihl i nápad nechat namluvit vyprávění Brůny mladšího (P. Kubíček) tajemným hlasem Jiřího Zahajského, který spolu s hudbou Zdeňka Lišky umocňuje celkovou atmosféru už jenom na čistě zvukové rovině filmu. Navíc Vladimír Brabec je skoro po celý čas velice sympatickým vyšetřovatelem s výborným čichem na odhalení detailů a se smyslem pro humor. Tedy až na samotný závěr dílu před rozlučkou ve vesnici a v kanceláři jeho bývalého kolegy... nicméně povznáším se nad tím, že film má být také ideologickou paralelou k politickému dění v roce 1968, silně odsuzuje Pražské jaro a nenápadně vyzdvihuje počátek normalizace, a ponechávám Studně plné hodnocení jakožto vynikající kriminálce. 85% (18.11.2019)

Legendárny  26. diel Majora Zemana - Studna, otriasol kedysi mojim bezstarostným detským spánkom. Večer rodičmi zakázané a druhý deň doobeda tajne pozreté opakovanie u susedov. No, celoživotný zážitok. Ťaživá výpoveď mladého Brůnu, ktorá začínala vetou: „Jen vím, že byl divně tichý. Zádumčivý, uzavřený do sebe.“ – odštartovala vyšpičkovanú atmosféru, ktorú neuveriteľne dotvorili strašidelne vyzerajúci hlavní protagonisti. Hudobný podmaz silný a nepríjemný. Ešte dnes, aj napriek mnohonásobnému pozretiu tejto epizódy mám vždy pocit mrazenia, nechutenstva a obáv z toho, čím sa asi tak bavia susedia. 😊 (30.09.2022)

Studnu poznajú aj diváci, ktorí sa majorovi Zemanovi doteraz vyhýbali. Treba uznať, že hoci samotný prípad nie je príliš zaujímavý a v celovečernej minutáži dôjde aj na nudnú vatu, atmosféra ponurého domu na pochmúrnom vidieku je skutočne exkluzívna, miestami ozaj až vyložene hororová. A postava otca, to je neskutočné WTF a dosť dobre nerozumiem tomu, že to súdruhovia v 7O. rokoch povolili. (03.01.2017)

Na rozdíl od epizod Kvadratura ženy a Tatranské pastorále je tento díl prodchnut politikou. Divák několikrát uslyší narážky na to, jak byly události roku 1968 v ČSSR nebezpečné a kontraproduktivní, dokonce je ústy Maštalíře kvitován příchod vojsk Varšavské smlouvy. Na konci dílu se loučíme s kriminalistou Stejskalem, který v minulém díle vzal místo po Zemanovi. Po jeho návratu je pro změnu vyhozen on. Případ Vonoklasy (v seriálu Hájice) je dodnes obestřen nejasnostmi, zda se vše stalo tak, jak bylo vyšetřeno. Jelínek (v seriálu Brůna) byl nadaným fyzikem, který pracoval v Těchoníně. Čistě divácky patří díl k těm lepším, ale na rozdíl od většiny ostatních diváků se nevlezl do mého top tenu. Obdobné díly Bestie, Kvadratura ženy a Tatranské pastorále mám raději než Studnu. Stejně tak mám raději než Studnu i řadu špionážních příběhů. Vrcholem Studny je samozřejmě vyprávění mladého Brůny, kde sledujeme jeho matku a hlavně otce (Kaplanová a Crha byli do těchto rolí vybráni skvěle). Osobně se mi líbí i odlehčený úvod s postavou staré žižkovské báby (Darja Hajská), která se hádá se Zemanem, toho času obvodním příslušníkem SNB. (25.03.2021)