Kvadratúra ženy – 1958 (S02E05)

Naprosto apolitická čistá kriminálka, která nepostrádá napětí, dává hodně prostoru hereckému výkonu Brabce. Liška opětovně dokazuje svoji univerzálnost a mimořádnou nápaditost. Krása téhle detektivky mimo jiné spočívá i v tom, že o drastických metodách vraždy jsme pouze slovně informováni. Zkušení kriminalisté divákovi sdělí, že něco takového ještě neviděli. Atmosféra je navozena i bez použití krve, vnitřností a pohledů na naporcované lidské tělo. (24.11.2019)

"Mně ten chlap připadá tak naivní, tak strašně naivní, že cejtím, jak je nebezpečnej." Tak tomu říkám kriminalistický čich. Já bych se tedy po stopě foxteriéra nedokázal vydat s takovou zarputilostí jako kapitán Zeman, ale zase bych na své kolegy, nyní tedy spíše bráchy, neštěkal jako on. Pro mě je Kvadratura ženy zkrátka takovým tím detektivováním, které díky bezhlavé mrtvole vypadá hrozně rafinovaně, ale ve skutečnosti je na něm zajímá pouze postava správce jezu Dejmka, který mne svým předvídáním otázek docela pobavil. (07.12.2016)

Zeman smutní nad ztrátou své ženy, přesto se dostane k drsnému případu, který otřese nejedním kriminalistou. V každé ze „tří sérií“ se mezi tuctovými případy objeví i nějaký ten opravdu povedený (v první Bestie, zde tento a ve třetí Studna…), které svou zápletkou a především atmosférou předčí ty ostatní. Brutalita některých jedinců nezná mezí a nejde vždy jen o psychicky narušené jedince, ale i ziskuchtivé svině, které i pro pár šupů dokáží potlačit zbytky lidskosti a brutálně zabít a zohavit jiného člověka. (07.07.2019)

Poslední ze tří případů Honzy Zemana, který mně zajímal. Kvalitní atmosférická detektivka plná vynikajících hereckých výkonů, výtečně napsaná i natočená a absolutně politiky prostá. Klenot české kriminální tvorby, a ačkoliv na geniální a mrazivou Studnu ani v nejmenším nemá, atmosférou a fantastickou hudbou jí tvrdě šlape na paty. A navíc je to oproti skutečnému případu upravené jen minimálně, což je další plus. Jen je škoda, že nám Honza nevyřešil i tu Otýlii. 80%. (07.08.2020)

"Šaráda pokračuje". Závan najznámejšej kriminalistickej česko-slovenskej záhady - vraždy breznianskej 23 ročnej slečny Otýlie Vranskej vyvstane i pred pokrokového socialistického vyšetrovateľa Honzu. Momentálne sa borí v osobných sračkách, bojuje s vyhorením v práci po úmrtí milovanej ženy. Ale čin tak strašný, že sa pre istotu neukáže ani divákom (torzo ženského tela s odrezanými končatinami a hlavou nájdené v krabici), rozpumpuje utlmené vyšetrovateľské pudy a nepochybne povedie k zdarnému výsledku. A návratu ku geniálnemu štandardu Honzy Zemana. Hoci, ľahké to nebude. Z tohto dielu, okrem názvu samotného (zopakujem ho, tak sa mi lúby: Kvadratura ženy) a geniálnej znelky Zdeňka Lišku, zbožňujem scénu premietania v budove vyšetrovačky. Pred plátnom sedí partia postarších, neustále fajčiacich príslušníkov Sboru národní bezpečnosti, v miestnosti hustne dym. Sediace obrysy postáv plávajú v jeho kúdoloch a do dymom nasiaknutého vzduchu vystreľujú vety ako je tá úvodná z tohto komentára. "A já Ti přísahám, garantuju Ti, že toho chlapa dostanu na šibenici!" "Jestli na něho půjdeš s emocema, tak pohoříš.". "Teda, válí to na nás mistrně.". Vraždu Vranskej síce v tomto diele neodhalí, ale blysne sa vyriešením obdobného prípadu v boľševickom režime sovietskeho typu. A napokon, na konci dostane spis Otýllie Vranskej so slovami, že snáď to v budúcnosti rozlúskne. Poznámka: myslím, že ten starý, prvorepublikový prípad by si vyriešenie prostredníctvom filmovej, románovej, či komixovej alebo divadelnej adaptácie zaslúžil. Podobne ako Angličania dôstojne vo fikčnom svete literárno/filmovej fantázie už niekoľkokrát poriešeili identitu aj motívy Jacka Rozparovača. (26.04.2022)