Intimní osvětlení

Intimní osvětelní jsou další výtečným příspěvekm do zlaté éry českého filmu. Zatímco Papoušek si bral v Homolcích na mušku měšťáky, Passer natočil film o zkostnatělém životě na venkově. A myslím, že český venkov 60. let, je zde vystižen reálně. Ač je film prodchnutý humorem, nedokážu se ubránit určitému depresivnímu podtextu, který vysílá. Je zde patrné jakou prázdnotu musí cítit někdo zvyklý žít naplno, když přijede do vesnice kde čas neběží, ale vleče se. Záběr kdy V. Křesadlovou míjejí babičky s hráběma je citlivě vtipný a pochmurný zároveň. A takovýchto vícesmyslných pasáží obsahuje snímek mnoho. (29.10.2008)

1 cihla - 1 velkej frťan... hmmm, tak to byste měli 800 vožralejch z těhle cihel. Tady se měří všechno na cihly. 1 funus - 200 cihel. Film v duchu Formanových a Papouškových komediíí 60.let. Aby ne, když se oba jmenovaní různým dílem na filmu podíleli. A také producent V.Šašek přiložil řádně ruku k dílu při psaní scénáře. Docela zajímavá je škatulka filmu - drama/podobenství, když jde především o komedii. To ostatně v rozhovorech potvrzuje jak I.Passer, tak hlavně V.Šašek. Cílem bylo pobavit diváka, o nějakém podobenství nebyla řeč. To si dodatečně našli někteří diváci tak, jako si různě vykládají čtenáři básně. Ale proč ne. Neslyšet komentáře tvůrců, možná bych o podobenství také uvažoval. Film však skončil v trezoru kvůli emigrantovi Passerovi. Zajímavostí je, že film se stále hraje i ve světě, a dle slov I.Passera na něj lidé v různých zemích reagují podobně. Výborná komedie ukazující lidské slabosti, pinožení a marnivost je prostě aktuální stále. (12.11.2011)

Koukám, že Papagai spolupsal scénářík, tak to vysvětluje tu vynikající autencitu, kterou svítící intimčo disponuje, jako celou dobu se člověk nenudí a že to nemá příběh ? Tady jde přece o zachycení život, když někdo před nás v deset dopoledne postaví kameru a v sedm večer jí vypne, tak máme taky hovno příběh, ale to přece neznamená, že to nebude stát za to. Závěrečná scéna s pitím vaječnýho koňaku mě na dobro odbourala, kdybych se nešel před filmem vydojit, tak bych po týhle scéně smíchy zavlažil celou Saharu. (18.02.2013)

Nechcete angrešt? Ješte jeden by tady měl zbejt  Kouzelná povídka Nové vlny o výletu mladého muže a jeho slečny  na venkov za přítelem, který odhání slepice z garáže. Je to krásně všední a má to přesně ten humor Nové vlny. Užíval jsem si šedesátkovou autentickou atmosférou a skvělé dialogy a dobře jsem se bavil (mám asi zkrátka poetiku těchto filmů rád). Sekvence z hostiny po funusu s tancujícím ochmelkou držícím panáky by možná působila dokumentárně i dnes.  Možná bych se hned pod vlivem filmu na podobnou hostinu nejradši vydal a jako výhlašený hipster bych i klidně nesl tvárnice. Líbilo se mi i třeba vytrubování slovních spojení, průvod babiček s vidlema, jak koukají na krásnou Věru Křesádlovou nebo pamatné přehazování stehýnek, u kterého jsem si taky hodně zasmál.:o Jen jsem si občas vzpomněl,  že vlastně pak budu psát koment, a co to všechno má asi jako  představovat, Bambas?  Zprvu to může vypadat na střet městského a vesnického světa, ale návštěvníci se na venkově začnou orientovat docela rychle. Možná mi to přišlo ve výsledku ze všeho nejvíce taková ironická oslava  banálních věcí a obyčejného chlapského přátelství, které překonavá chladnější citové vztahy se ženami (když Petrova slečna ukazuje Petrovi nadšeně kočku, napomene ji a omluva ji, že je ještě mladá...tak si slečna si ve výsledku lépe pokecá s vesnickým bláznem, který Věru Křesadlovou osloví Věro.)  Ale hlavně to pro mě byla velmi zábavná hříčka se skvělými trapno absurdními momenty jako když stará maminka, předváděla jak cvičívala (:D). Ale nejlepší je závěrečné statické čekaní, až naleze vaječňák do pusy....Dokonalý statický obraz. To jsou neděle! Na otázku jestli mám dát čtyři nebo pět si odpovídám: A dyť to máš jedno. Je pravda, že ten noční kamarádský rozhovor mi možná přišel trochu zdlouhavý. A dyť to máš jedno.  (28.10.2023)

Melancholický Černý Petr, který svou vlnu rozhodně nezapře, ale povahou si tak nějak zazdil cestu k divákovi. Možná, že někdo tu zeď nakonec probourá ("Tady se všechno měří na cihly."), ale mně se to celou, příjemně strávenou intimní hodinku života a perfektní filmařiny, bohužel nepodařilo. V rámci šedesátkové éry za 3* a půl, k poměrům současné české kinematografie to pochopitelně nemá smysl vůbec přirovnávat. "Chce trochu trpělivost, ale zato je dobrej." (05.11.2013)