Byli jednou dva písaři
Réžia:
Ján RoháčScenár:
Jaroslav DietlKamera:
Jiří LebedaHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Jiří Sovák, Miroslav Horníček, Klára Jerneková, Josef Dvořák, Věra Tichánková, Jaroslav Moučka, Milica Kolofíková, Eugen JegorovObsahy(1)
Tentokrát se naši hrdinové věnují tělocviku. I v tomto oboru jsou, jak je jejich zvykem, průkopníky. Jejich energické úsilí je takřka nezdolné. Pátrají po disciplíně, která bude vyhovovat jejich vědeckému rozhledu. Chůze na chůdách bude to pravé! Pilně trénují, aby mohli udělat dojem na mladou Rozálii, a uspořádají dokonce závody, do nichž se přihlásí dívčin mladý přítel. Odměna bude sladká! (Česká televize)
(viac)Recenzie (5)
P: “Michelangelo a ten druhej... ten.. ten... no... mám to na jazyku..” B: “Já vim...no, voni tam byli dva, tak se nemůžeme splést!” Úplně se slyším u státnice z dějin světového umění. :D Jinak asi vůbec nejlepší díl. Vztah Bouvard vs čeledín je hodně zábavný, k tomu nadprůměrné množství nenápadně pronesených, roztomile vtipných hlášek. “Teď se vyměníme a já Vám ukážu ten pocit samoty.” 100% ()
Víte já jsem hrbatý. Nesmysl, jste kluk jako prut! Pravda, ty plíce máte trochu vzadu. To po babičce. ()
Ukážka neefektívneho cvičenia, skúšania bez dostatočného času na feedback v náraste svalovej hmoty alebo skillov a zbytočného filozofovania pri stokrát videných scénach nemehiel bez športového ducha vykonávajúcich telesnú aktivitu. Záverečné zápolenie to však dvíha trochu hore. ()
Pro mě jeden z nejlepších dílů. Tady je vidět, že si to podle mě užívali nejvíc - šerm, šplh, kužely, karate a na závěr chůdy. Nejlepší scéna? Když Bouvard vidí na dvoře, že Dvořákovi jde ta chůze na chůdách a začne po něm řvát :D ()
Ten parchant mě dlouho srát... - Prosím? - Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí. ()