Byli jednou dva písaři
Réžia:
Ján RoháčScenár:
Jaroslav DietlKamera:
Jiří LebedaHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Jiří Sovák, Miroslav Horníček, Věra Tichánková, Jaroslav Moučka, Libuše Havelková, Josef Somr, Josef Kemr, Jiří Hrzán, Milica Kolofíková, Eugen JegorovObsahy(1)
Dva přátelé si objednali tajemnou bednu, což lidé ze statku pozorují s velkou zvědavostí. Model lidského těla – kostra i se svalstvem a orgány – se má stát objektem anatomických studií obou pánů. Jenže služebná Heřmanka vzbouří celou vesnici, když rozšíří zprávu, že se stal zločin. Omyl se objasní, ale pánové se pasují do role lékařů, což může způsobit daleko větší pohromu... (Česká televize)
(viac)Recenzie (6)
Zatiaľ najnudnejšia epizóda. ()
Tady už opravdu zamrzelo Pécuchetovo sucharství... ()
Vitalni princip. ()
Jeden z nejpovedenějších dílů. Rozmanitý děj - několik chorob, které léčí - scénka s kostrou a vyšperkované hlášky (např. čerstvě mrtvý, na kokota...) zejména Bouvardovy. A poslední věta, kdy záměrně vylezou z role a baví se s kamerou. ()
Objednal jsem muže. Proč? Abychom začali něčím jednodušším..."Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte." ()
Zaujímavosti (1)
- Bouvard (Jiří Sovák) použil bonmot: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte.“ Je velmi podobný bonmotu, který je přičítán Janu Werichovi a který zazněl ve filmu Slzy, které svět nevidí (1962): „Když už jste se trapně spletla, tak se to snažte alespoň obrátit v žert. A pokud nemáte smysl pro humor, tak jej aspoň předstírejte.“ (sator)
Reklama