Reklama

Reklama

Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (749)

Anderton odpad!

všetky recenzie používateľa

Saló je kvalitný film. Točil ho inteligentný režisér, ktorý presne vedel, čo chce povedať. Lenže je to ten najodpornejší film, aký som kedy videl a nie som určite sám. Ja som ho vlastne nebol schopný vôbec vcelku vidieť, pozrel som si väčšinu pasáží a usúdil, že nikdy viac. Možno po dlhých rokoch, keď budem otrlejší divák, si to pozriem v kľude celé. Dnešné slasher horory mi ale tú otrlosť nezabezpečia, mám na mysli skôr filmy, ktoré sa nás snažia zničiť psychicky. Taký slabší psychický odvar pre začiatok by mohol slúžiť napríklad atmosférou a dobou podobný Konformista. ()

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

Pro všechny, kteří toto velkolepé dílo evropského filmu hodili do odpadu, mám jen útrpný úsměv. Vy, kteří chcete Pasoliniho "za tu úchylárnu" vraždit či kastrovat, nevidíte, jak jste politováníhodní? Máte pravdu: je to hnus. Ale proč? Protože zlo je hnus a tuto prostou věc nikdo jiný neukázal tak bezohledně jako Pasolini. Hromady mrtvol ve zprávách vás nechávají v klidu, obdivujete komerční cetku kanibala Hanibala, ale nad umělecky mimořádně vyvedeným a morálně burcujícím filmem rozhořčeně omdlíváte a chcete lynčovat tvůrce. Jste hlupáci. Ale je to chyba tvůrce - měl předem vyslovit zákaz pouštět tento film negramotným lidem. Kdo jiný než Pasolini tímto dílem usvědčil poživačný estetismus, do zvráceného extrému dovedeného u opěvovaného markýze de Sade, z prázdné nabubřelosti? Kdo jiný kdy tak jasně ukázal, že "božský markýz" je sice kulturně zajímavým úkazem, ale jinak obyčejný zmrd? Než o de Sade tady vůbec nejde. Jak se přede mnou snaží do vašich tupých hlav nacpat už Radek99, jde o fašismus. A Musoliniho fašismus i Hitlerův nacismus měly s "desadismem" něco podstatně společného: charakter tupého zla, které se tváří honosně a rafinovaně, ale při tom je jen hloupou prázdnou bublinou. Už prolog filmu - lovení obětí a jejich uvítání - mnou dosti zalomcoval. Soudce, kněz a jakýsi aristokrat se chtějí konečně jednou pořádně pobavit. Mají k tomu soukromou armádu. Jak si zkrátka nějaká skupinka držící moc může projíždět zemí a brát si pro svou potřebu, koho chce. Obrazově, scénicky či já nevím jak, je to vyvedeno způsobem, že ten politický symbolismus z toho úplně sálá. Pak následuje předlouhá střední ("estétská") část, v jejímž průběhu diváci postupně opouštějí kino. Upřímně řečeno: čekal jsem tvrdší porno. Co jsem však nečekal, byla mimořádně rafinovaná propracovanost a jakási napjatost estetického vyznění toho všeho. Je možno tam vidět mnoho věcí: Nenapadlo vás třeba, proč ta záhadná klavíristka, která tam ty hrůzy denně doprovází krásnou hudbou, ačkoli evidentně nesympatizuje s tyrany, nakonec spáchá sebevraždu? (Abych se nechlubil - taky nevím proč.) Pokud jde o pojídání hoven, všimli jste si, co je při tom slyšet? Je tam puštěné rádio a v něm právě hovoří Vůdce Adolf Hitler o frontové situaci v Africe, v souvislosti s čímž proslovuje něco o nutnosti zbudovat Nového Člověka. Tohle tam tedy zní a u toho všichni pojídají sračky. Takže mají ústy i ušima totéž. Vy, kteří pamatujete komunismus - nevybavujete si, že celý národ byl 40 let nucen žrát sračky svých vládců (a většina to také ochotně dělala)? Je to zkrátka celé o totalitě a zvůli Že to předvedl na úchylné desadistické fresce, je prostě skvělý nápad. Všechno, co se tam děje, ukazuje situaci mnoha lidí, kteří jsou několika málo vládci totálně zbaveni čehokoli, co by mohlo být nazváno vlastním soukromím Nejde jen o to, že jsou neoprávněně vězněni, zneužíváni a mučeni, ba zotročeni; všechno, o čem člověk může říci: já, moje - to všechno je vyvlastněno. Jsou zbaveni vlastní intimity Nejdřív jsou definováni jako pouhý majetek, jen "kusy" (hůř než otroci) a následně mučitelé inscenují "svatbu" dvou z nich. Ale není třeba pracně hledat symbolické narážky: vždyť autor už názvem (Salo - viz komentář Radek99) jasně pověděl, o čem to je, co film ve skutečnosti zobrazuje. I když... některé motivy jdou hlouběji a mohou být chápány jako extrémní pohled na masovou společenskou konformitu vůbec. Využil k tomu profláknutý, velice specificky stylizovaný motiv (de)sadistického estétského požitkářství - jak se však ukazuje, negramotný divák, který zná jen béčkové porno, si s tímto motivem neví rady. No ale až posud dobrý. Jenomže pak přijde epilog. Začíná vlastně už tou sekvencí, jak tam jeden z tyranů běhá od jednoho k druhému a dovídá se o stále dalších "proviněních" - každý si chce zachránit svou kůži a tak žaluje na ostatní. Ale co je to za viny? Někdo má schovanou fotografii, dvě holky se spolu tajně miliskují,... prostě porobeným nepatří ani jejich duše, nepatří sami sobě. Chtějí si tajně uhájit aspoň ostrůvek sebe, intimity, sdílení - a to je největší provinění, kterým se odsuzují k záhubě - jen ti, kteří bez jakékoli výhrady přijmout svůj statut majetku, mohou doufat v přežívání. Vrcholnou, mimořádně silnou scénou (nedivil bych se, kdyby celý film byl natočen jen kvůli ní) je moment, kdy tyran při tom odhalování provinilců načapá jednoho mladíka s černošskou služkou v posteli - byli tajnými milenci. Ten kluk se totiž nepodrobí a postaví se na odpor - jeho zběsile odhodlané oči a zdvižená pěst (přičemž je nahý) jsou jediným projevem svobody, se kterým se mezi zajatci setkáváme. Ta pěst je tady skutečně "jako pěst na oko", najednou úplně jiné sdělení. A působí nejen na diváka - tyran se zalekne. Jediný moment, kdy je některý z nich vyveden z míry. Samozřejmě to nemá žádný dopad - tyran je ozbrojen a tak mladíka prostě zastřelí (něco jiného ostatně zavražděný sotva mohl očekávat). Ten "obraz" mladíka s pěstí mi mimochodem připomněl, že Pasolini byl komunista - ta plakátová burcující estetika v tom byla jasná. No a potom závěr. Nemusím ho popisovat. Říkal jsem si: konečně si užiju nějaké pořádné sexuálně sadistické úchylárny. A tak jsem si užíval. Zkoprnělý hrůzou jsem chtěl utéct někam daleko. Co se tam děje a jak je to technicky natočeno, aby to vyvolalo v divákovi co největší efekt - opravdu masakr. Tady už nejde o film. tohle všechno se děje a já jen přihlížím. "Ne, tohle jsem přece nechtěl..." hájil jsem se zoufale. Když ta živá hrůza skončila a já konečně zíral do černé obrazovky, bylo mi špatně a myslel jsem si, že už nikdy nemohu žádný film vidět. (A to jsem od začátku věděl do čeho jdu.) Žádný jiný film mnou nikdy tak neotřásl. () (menej) (viac)

Reklama

gudaulin odpad!

všetky recenzie používateľa

Ve své době šlo o možná nejkontroverznější snímek, a to je co říct, protože se jednalo o 70. léta plná divokých výstřelků a dozvuků sexuální revoluce typické vpádem porna do veřejného prostoru. Zuřivé polemiky strážců morálky, pro které bylo Saló Belzebubem na pochodu, s těmi, co považovali tentýž film za vrcholné a trýznivé umělecké dílo, ke kterému odsuzující současníci zkrátka nedorostli, tehdy plnily všechna média a ke slovu se dostala dokonce i cenzura. S odstupem let na mě dnes Pasoliniho poslední film nedělá dojem něčeho, co stojí za hádku, a ani nejde o nějaký šok a překvapení. Už Vepřinec mě přesvědčil, že pokud si Pasoliniho poslední filmy zaslouží nějaký přívlastek, pak je to bohužel slovo "nudný". 120 dní sodomy se dá považovat z mého pohledu za dokonalou uměleckou prohru. Stačí srovnání s Klimovovým majstrštykem Jdi a dívej se, kde se filmař nevyhýbá brutálním záběrům ty ale organicky zapadají do vyprávění, tvoří jen malou část stopáže, nikdy nejsou samoúčelné a přitom mají drtivý emocionální dopad. Klimovovi stačí diváka často jen naťuknout, pracuje s jeho fantazií a očekáváním. Pasolini je trapně doslovný, statický a nevynalézavý. Navíc podobný námět neměl adaptovat někdo s komplikovanou a nebojím se napsat deformovanou sexualitou. Je prakticky nemožné si nevšimnout, jak často kamera uspokojuje Pasoliniho homosexuální touhy a představy. Tak citlivé a náročné téma by musel zpracovat někdo odvážný, ale přitom umělecky mimořádně nadaný. Napadají mě třeba Haneke či Lars von Trier. Podstatnou část Saló vyplňují únavné, nudné a z hlediska diváka nepodstatné příběhy lehkých žen nebo pseudointelektuální plky čtyř majitelů lidského cirku. Pasolini si nedokázal zajistit přítomnost kvalitních herců, což bije do očí především u fašistických bossů, kteří jako by vypadli z nějakého lehce umělecky se tvářícího soft porna, a jejich slizkost je na hranici karikatury, někdy i za ní. Až posledních pět minut, kdy nastoupí i pro dnešního otrlého diváka scény nezvykle brutálního násilí, dokáže Pasolini přitáhnout pozornost, bohužel ale příliš laciným způsobem. Celkový dojem: 10 % za téma. ()

lamps 

všetky recenzie používateľa

Film morálně spletitý jako osobnost jeho provokativního tvůrce - lze ho snadno zavrhnout pro kýženou skandálnost a zobrazování společenských tabu, těžší je ho přijmout jako neskrývanou satiru, která mnohem více zesměšňuje než samoúčelně šokuje. Nedívá se na to dobře a Pasolini skutečně atakuje ty nejnižší lidské pudy, ale činí tak s nezpochybnitelnou uvědomělostí a v rámci neustálého podrývání výchozí interpretace - čtyři magoři se uspokojují absolutní mocí a proměňují své vězně ve zvířata. Námět na pomezí renesance (Danteho schéma Pekla, architektonický ráz vily) a moderní hrozby fašismu a konzumerismu totiž dělá zvířata ze samotných mocipánů, kteří nikdy k uspokojení nedojdou a jednají směšně vůči sami sobě, zatímco převážně anonymní oběti jsou poslušnou spotřební masou a ohroženou budoucností lidstva. S tím souvisí fakt, že Saló vlastně není vůbec psychologické - od všech postav si musíme držet odstup a v závěrečné šmírovací fázi je divákovi jasně dáno najevo, že to on provozuje nevědomky voyerismus a sám čerpá, byť i nevědomky, potěšení z šokujících a symbolických výjevů. Je to vlastně dokonalý 'loutkový' film, kde je vše sestaveno ve prospěch samotného sdělení, a zkrátka se to nesmí brát smrtelně vážně. Samozřejmě bych se na to znovu jen tak nepodival a to schéma se občas utápí v mechaničnosti, ale z pohledu nátlaku na diváka a vyvolání názorové odezvy tohle kontroverzní dílo zkrátka nemá moc konkurenci. ()

Anthony 

všetky recenzie používateľa

Tak nevím. Film nevadil kvůli brutálním scénám (i když závěrečné mučení je skutečně síla), kvůli obscéním scénám, nebo snad kvůli pornografickému obsahu (už proto, že ten film tedy skutečně pornografický není ani náhodou). Překvapivě to hlavní, co bych filmu vytkl je, že nudí. Scény, kdy prostitutku vypráví nechutné příběhy, se neustále opakují. Když jsem viděl první scénu, v níž jedna z kurtizán nádherným přednesem vypráví nejnechutnější příběhy, přišlo mi to jako zajímavý protiklad (způsob mluvy a obsah) a dokonce mi některé momenty přišly vtipné. Jenže, když se taková scéna zopakuje po několikáté, už je převažujícím dojmem nuda. No asi to je podobenství – ani nevím přesně čeho. Když jsem si přečetl, že Pasolini tvrdil, že je to obraz ne fašismu, ale tehdejší (a tedy i dnešní) konzumní společnosti, tak tomu fakt nerozumím. ()

Galéria (36)

Zaujímavosti (16)

  • Místo výkalů byla pojídána směs čokolády s pomerančovou marmeládou. (Kulmon)
  • Při premiéře v Západním Německu roku 1976 byl film zakázán státním prokurátorem. Pár dní nato byl nicméně povolen. (HellFire)
  • Jan Bernard ve své studii o Pasolinim napsal: „Pasolini prezentací těchto krutostí protestuje proti vykonavatelům moci, kteří se považují za bohy a pod anarchistickým heslem „Není-li Boha, je všechno dovoleno,“ redukují lidské tělo na věc, libidinózně člověka vykořisťují, odcizují a přivlastňují si jeho sex." (Zdroj: Daniel Molitor)

Súvisiace novinky

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

17.04.2010

12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (viac)

Reklama

Reklama