Saló aneb 120 dnů sodomy

Ne že bych hodnotil tak nízko kvůli šokujícím, násilným či nechutným scénám. To nikoliv. Mé hodnocení je tak nízké kvůli stále intenzivnější nudě, kterou jsem při sledování pociťoval. Dámy vyprávějí stále stejné a stejně nudné příběhy, které už napodruhé nevyzní tak, jak by asi sám autor chtěl. Samotné scény násilí, sexu či bizarností pro mě nejsou překvapivě tak šokující, jak bych si představoval. Vše je (krom poslední desetiminutovky) jen naznačováno a zřídkakdy se něco "opravdu" děje. Možná je škoda, že byl režisér Pasolini krátce po uveřejnění filmu zavražděn, v připravovaných dvou pokračováních mohl natočit opravdu kvalitní artové kousky, kterými by dokázal, že Saló byl jen obrovským krokem vedle. Kvůli nastávající nudě a prakticky nulovému dopadu na mé emoce si film více než dvě hvězdy nezaslouží. (08.07.2007)

Probudil jsem se do krásnýho rána. Všechno bylo tak jak mělo být (výbornej čaj vypitý při sledování ranní mlhy-super!). Někdo by začal v podobný situaci uvažovat o něčem fantasmogirickém, já šel ještě dál. Pustil jsem si Saló od nejkontroverznejšího filmovýho vyvrhela. "Tak maximálně hodím tyč z přehršle dámských krtků" děl jsem při prvních minutách. První, druhej...najednou vám nahota začne připadat jako úplně normální, snad i já bych to prubnul. Není to vyloženě erotický, je to spíš marnej pokus, jak na sebe upoutat pozornost, ale když má někdo rád nudismus..no dejme tomu. U Pasoliniho je největší problém v tom, že i kdybyste mu ukázali tu nejkrásnější ženu světa a nařídili mu, pod pohružkou kastrace, že ji musí obsadit, on dá raději přednost té, která bude mít největší basťoch a prsa havajské bubenice. Ale je fak, že krása není jenom o fyzičnu, že? Nevadily mi scény, z nichž ostatní zvraceli (pojídání výkalů, chcrhel vytáhnutý až z paty- přímo do obličeje jedné z dam), až tak moc jsem zvrácený. Mě spíš zaujali ty metafory. Pravda, dalo bych se jich vyjmenovat pár ,a to ještě s těží, ale byly tam. Říkám, kotrmelce nedělám, ale rozhodně mám z Pierovo tvorby lepší pocit, než 9O% zdejšího osazenstva :) (07.10.2009)

To už ve mě větší stopy zanechaly Kanibalové než tohle. Spíše se přiklánim na stranu těch co si myslí že to je nechutnost, která vznikla za účelem šokovat než dílo s hlubším dějem. Pro ty co se na Salo chtějí podívat jen proto že čekají právě nechutárnu první velikosti mám varování. Budete sklamáni. To už si raději sežentě nějaké německé fekál porno. (28.05.2006)

Pro naše první setkání s Pasolinim jsem si vybral jeho zde nejhůře hodnocený film, takže ano, očekávání nebyla z nejvyšších. Přesto to, co jsem dostal, předčilo skoro všechna má očekávání, ať už v kladném či záporném slova smyslu. Jde asi o to, zda (a jak moc) je divák ochoten na tuhle perverzní, nechutnou, cynickou, ale zároveň humorně absurdní (úsměv, ze kterého mrazí) hru přistoupit, a také, jestli v něm chce hledat nějaký vyšší režisérův záměr nebo ne (on si ho tam člověk může a nemusí najít). Film totiž nelze brát vážně a osobně si myslím, že ani on sám se tak neprezentuje. Hned úvodní kontrast mezi pohodovou hudbou, úsměvnými titulky a „náborem“ divákovi naznačí, že půjde o žánrově poněkud nevyrovnanou podívanou. A pak následuje změť zvrácené erotiky, fekálních výjevů a popírání morálních a lidských hodnot, to vše doprovázeno zastřešujícím násilím. A přestože snesu hodně a ani tento film mě svým obsahem nezabránil ho bez větších problémů dodívat, musím uznat, že třeba takové krmení psů, svatební hostina (člověk by čekal „mléčný koktejl“ a místo toho rovnou dostane „jitrnicový prejt“) nebo závěrečné mučení (oko, čelo a hlavně jazyk?!) je už poněkud přes míru a pro většinu diváků (zcela) neúnosné. V mém případě však šlo hlavně o zjištění, co všechno si někdo troufne ukázat ve filmu, a to mi opravdu rozšířilo obzory (navíc rok uvedení, 1975!). Zajímavá je ovšem také zvuková stránka, myslím tím třeba ty letadla a obecně i hudba (takhle použitou píseň z Carmina Burana jsem opravdu ještě neviděl). Celkově ne úplně jistý průměr, pokud se ještě někdy v budoucnu donutím na film podívat, hodnocení dost možná změním. „Co je příjemné, je i přípustné.“ (07.06.2013)

Takéto samoúčelné úchylárny, kde sa to hemží chlpatými pornohercami, to snáď nejde brať vážne. Ani kilá hovien a homo-sadistické výjavy ma nejak výrazne neznechutili, skôr nudili. Dnes, takmer 40 rokov po, je Saló vyčpelým bezobsažným balastom. Fašistické perverzie preskúmal omnoho lepšie Visconti v Súmraku bohov. (19.08.2012)