Euforie - Série 2

Druhá řada docela překvapila. Jde více do hloubky a zároveň je pojatá "artověji". V případě Euforie bych čekal, že podobný přístup seriálu zlomí vaz, ale tvůrci se s tím kupodivu dokázali vypořádat celkem důstojně. Takové pojetí zákonitě klade vysoké nároky na vyváženost děje a lyriky, což se (přes občasné masturbační záchvaty v lyrické rovině) v podstatě daří, snad s výjimkou posledních dvou dílů, u kterých to však v rámci dramatické křivky lze akceptovat. Tempo je sice dějově poměrně pomalé, ale neztrácí dech. Rovněž nevyhnutelná sebereflexe jednotlivých postav neupadá do sebeparodie (ač je to občas trochu na hraně). Silné je budování atmosféry a s tím související OST. Vhodné obsazení rolí bylo jasné již u první řady, zde se jen potvrzuje a vedle Zendayi je třeba opět, jako v případě Bílého Lotosu, vypíchnout Sydney Sweeney - byla by škoda přes její vnady nedohlédnout také její talent... (04.03.2022)

Za mě zbytečné násilné ždímání předchozí výborné série. Tohle je už jenom kopie, která nepřináší nic nového a narozdíl od předchozí řady už rozhodně není tak šokující, pobuřující, není zde ani tolik nahoty a charaktery postav či jejich vývoj jakoby se úplně vytratil. Nemohl jsem se do děje ani k postavám vůbec dostat a vlastně mi bylo úplně jedno, co se na obrazovce děje… (26.03.2022)

Druhé sezóně Euphorie se mi oslavný pomníček stavět nechce. Vizuálně je to neskutečný počin. Tvůrci tu měli snad všechen čas světa a na kompozici záběrů nebo svícení to je poznat. Po příběhové stránce strašně odfláknuté a nedotažené. Jakoby Sam Levinson usnul po úspěchu první řady na vavřínech a něco jen tak nastřelil. Bez toho, aniž by věděl kam chce jednotlivé osudy směřovat. V jednotlivostech silné šlehy. Ať už je to Calův mini příběh, Rue cesta k vykoupení se nebo představení Our Life. Jako celek ale nevyrovnaný bordel. Sam se chová jako učitelka, která si na hodinách tlačí své oblíbence a na jiné postavy z vysoka kašle. (01.03.2022)

První sérii (byť ani z ní jsem nebyl nějak extra odvázaný) jsem ještě vzal na milost - především díky perfektnímu soundtracku a celkově kvalitní technické stránce - ale druhá už mě nebavila, skoro až iritovala. Jednak mi tam skutečně vadila ta Zendaya a sledovat ji pro mě bylo utrpení (nechápu, kde vzala těch 133 mio followers na Instagramu, podobně jako nechápu, proč se ostatní herečky mohly v seriálu ukázat nahé, ale ona jediná ne), a jednak mě od toho odrazovalo to univerzální nekritické nadšení, s nímž všichni přijímali každou novou epizodu. Mě ten děj prostě jenom sral, všechny postavy do jedné mi byly extrémně nesympatické, a z holek se mi tam líbila už jenom Sydney Sweeney, která zde herecky předvádí něco neuvěřitelného. Podruhé už bych se Eurofii vyhnul - neupírám tomu zjevné řemeslné kvality, ale osobně mě tenhle typ současné seriálové produkce neoslovuje, a téma seriálu mi přijde nesnesitelně fádní a nezajímavé. (13.03.2022)

Sledované od februára do mája 2024. _ Druhá séria EUFÓRIE je nekonečná vyhrotená situácia, v ktorej človek definitívne prestáva hrdinom závidieť ich mladosť, krásu, sex, drogy a večierky. Tu už nie sú žiadni vinníci, sú len obete. A seriál definitívne prestáva byť "zábava" aj pre samotného diváka. Je to hlboký ponor do vyextrahovanej dekadencie dnešnej mládeže. A pritom zachované to, čo je pre teen vek trvalé bez ohľadu na dobu – silné city, idealistické predstavy o živote a vzťahoch a fatalistické konanie. Plus starý dobrý freudizmus – nie spoločnosť, politika, technológia… - ale neprítomný ocko (a prítomné drogy) sú spúšťačmi abnormálneho správania. _  Hodnotiť tu časti osobitne, nielen diely, ale hádam aj série, nemá veľmi zmysel, čím ďalej, tým viac vyznieva EUFÓRIA ako celok, a aj v rámci dielov si prechádza ľubovoľne medzi postavami, ktorých osudy sú previazané. Iba výnimočne sa prezentuje ako seriál s uzavretými, charakteristickými epizódami, väčšinou ide skôr o moderný trend sledovania krátkeho seriálu ako dlhého filmu naraz, v jednom ťahu, prípadne na pár šupov. A podobne sa to má aj so sériami - sú tu veci, ktoré sa doriešia, aj tie, ktoré sa nechávajú otvorené do tretej série. A tak to môže ísť donekonečna – tak ako život. _ Sam Levinson si na rozdiel od prvej celú druhú sériu napísal a zrežíroval sám. Niet sa mu čo čudovať – stvoril popkultúrny fenomén a chce si ho ďalej robiť iba podľa seba – a výsledok dosahuje väčších výšok, ale aj nedostatkov, ako v prvej sérií. Z rozličných pohľadov sa mu dá všeličo vytknúť... Dosť zvláštne rozvíjanie (či skôr zdržovanie) zápletiek stojí proti režijne a štylisticky neuveriteľne premysleným jednotlivým scénam. V tých jednotlivostiach je to ale majstrovské a ako celok emocionálne zasahujúce až zdrvujúce, čo je pre mňa rozhodujúca kvalita.. Ťažko si vybavím porovnateľné dielo, ktoré by tak presvedčivo sprostredkovávalo pocity a komplexné emócie, vrátane tých najextrémnejších. (03.05.2024)