Oko

Průměrný duchařský horor pro náctileté, při jehož sledování člověk pochopí, jak skvělý byl tvůrčí a režijní počin M. Night Shyamalana, který se tímto hororem nechal volně inspirovat při natáčení svého Šestého smyslu - to posunutí významových rovin v struktuře vyprávění ze vztahu partner - partnerka do roviny dospělý - dítě, vznikající vztah - rozpadající se vztah, levná duchařská zápletka - psychologický ponor hlavních postav atd. se při srovnání s inspiračním zdrojem ukazuje jako geniální tvůrčí tah. Oko vyznívá totiž levně - nefunguje ani jako horor (tu trochu strachu, co zažijete v první polovině filmu, spolehlivě přebije nudná romantika druhé poloviny), ani jako psychologický snímek (i když se mnohé věci přímo nabízí...). Navíc to neúnosné množství ,,náhod", které svědčí o špatné práci scénáristů a o vykonstruovanosti scénáře - mladá žena je operovaná a její rekonvalescenční lékař je,,náhodou" mladý pohledný model, který se do ní brzy zamiluje, tenhle hongkongský doktor se svou pacientkou přijedou do Thajska a první lékař v nemocnici tam hned ,,náhodou" mluví nejen anglicky, ale i mandarínsky, mandarínsky mluví ,,náhodou" rovněž i žena, za kterou jedou, ta je nechá bez jakýchkoliv námitek přespat přímo v pokoji její mrtvé dcery atd. atd. Navíc mi silně vadila ta romantická poloha, režisér jakoby chvílemi nevěděl, co chce vlastně točit. Nebo to možná věděl - romantický fantasy tedy duchařský horor pro náctileté, kde většina věcí je tak lehce předvídatelných... (19.12.2007)

Ak meriame žáner horor mierou pociťovaného strachu tak potom je toto ten najlepší horor aký som kedy videl. Ak ho mám porovnať so 6 zmyslom ,je lepší lebo sa nehrá na "prekvapivú" pointu a ak ho mám porovnávať s Kruhom tak miera strachu pri Kruhu nedosiahla ani polovicu toho, čo dosiahla pri Oku. Nelogičnosti ma pri tých zimomriavkach vôbec nenapadali a za všetko hovorí to, že sme jednu kamarátku museli po zhliadnutí odprevádzať do jej izby a zapínať jej svetlo .......... (09.08.2004)

„Chce to čas, než sa oči naučia spolupracovať s mozgom.“ Nemám proti ázijským hororom (BATTLE ROYALE, ZMEŠKANÝ HOVOR, RINGU) nič, keď sa vydaria, je to skutočne nápor na nervy (JU-ON) alebo aspoň sranda (ICHI THE KILLER). Ale OKO bratov Pangovcov na mňa odjakživa pôsobilo ako nudný priemer so solídnou atmosférou a jednou výbornou scénou (výťah), zvyšok je plný klišé, tajomstiev, ktoré divák odhalí polhodinu pred hrdinkou a akčné finále je blbosť. Snímka sa dočkala dvoch pokračovaní a amerického remake. (19.06.2005)

Mám problém s japonskými horory a jejich remaky. Jednoduše řečeno, nebojím se u nich. Ať jde např. o KRUH, nebo v tomto případě o THE EYE. Přitom nemohu říci, že by byly špatně natočeny. Právě naopak. Ale emocionálně mně prostě nedokáží správně vyburcovat. THE EYE má neotřelý, zajímavý příběh, který má ale jednu dost velkou vadu - dva nastavované konce, přičemž ten druhý je sice efektní, ale svým způsobem hodně trapný a kdyby tam vůbec nebyl, byl bych raději. Celkově jsem podle ohlasů čekal, že to bude větší bomba. A tím se vracím na začátek svýho komentáře... (01.07.2003)

Od dvou let slepá dívka Wong Mun má nyní možnost znovu vidět díky transplantaci rohovky a pochopitelně z toho má velkou radost, ale hned po sundání obvazů vídá podivné stíny a postavy a zjistí, že není v milostném dramatu o slepé ženě a hodném doktorovi, ale ve slušném duchařském hororu :). Už samotný námět je velmi zajímavý, protože Mun vůbec netuší, že stíny a divné postavy nepatří do běžného života a že je ostatní lidé nevidí, což se přes údiv nad mužem stojícím uprostřed dálnice dostane až k docela nepříjemným šokům typu zasednutí něčí židle, které se pak už jen stupňují. "Strašidelnost" tu obvykle probíhá klasickým lekacím způsobem za náhlého bafnutí a hlasitého zvuku, což sice funguje tak jak má, ale je to tak trochu laciné a nějaká trochu napínavější atmosféra v tom je jen v několika určitých scénách. Zápletka a její zpracování není nic extra převratného, ale zase si to ani nehraje na nějaký mocně strašidelný horor nebo na nějakou velkou pecku, takže trocha té jednoduchosti a docela ucházející herecké výkony tomu tak odpovídají. Naopak dokonce se ve filmu objeví i nějaké to překvapení jak pro hlavní hrdinku tak pro diváka a závěr filmu je docela zábavně napínavý i přes svou lehčí předvídatelnost. Takže jsem byla spokojená i po čtvrtém nebo kolikátém kouknutí. :) A tu titulkovou hudbu to mělo pěknou včetně i obrazové stránky :) (23.10.2010)