Oko

Děsivost Šestého Smyslu se rázem stává hadrem na podlahu...už od úvodních titulků, které kromě skvělého výtvarného řešení oplývají geniální hudbou od Orange Music. Tato hudba vás provází celým filmem, od takřka romantických scén ve kterých Mun znovu objevuje svůj svět, až po děsivá přízračná vidění. Právě zvuková stránka, střih a kamera dělají atmosféru tak hutnou, že se tomu člověk zdráhá věřit. Ne, nezdráhá se, ale bojí se věřit. A ohledně hereckých výkonů - obraz strachu v očích hlavní hrdinky vaši mysl hned tak neopustí. Dočkáte se i drobné exkurze do východního náboženství a filozofie, prostě a jednoduše - Oko je božské... (22.03.2003)

První co mě po zhlédnutí této duchařiny šokovalo, byl absence hloupých lekaček... Vážně. Ani jedna jediná. Čekal jsem, že párkrát šokovaně nadskočím, jak tomu u filmů s duchy většinou bývá, ale nestalo se tak. Jenže to je asi tak jediná věc, která je na tomto snímku překvapivá. Po vcelku slušném začátku ("Je mi zima...") totiž přichází unylá střední fáze, u které si již brzy uvědomíte, že slouží pouze ke spojení první a poslední části, jiný smysl prostě nemá. Znovu se tedy ptám, jaký je sakra důvod natočit snímek, který je založen jen na nápadu a pointě (potažmo závěrečné 'šokující' scéně), když tvůrci nemají to hlavní, řádný příběh? Zbytečně natahová nitka se totiž přetrhává velmi brzy a tvůrci se pak mohou snažit jak chtějí, ale znovu nadhodit tu správnou atmosféru se jim vůbec nedaří.Tenhle střed je možná logickým vyústěním předchozího děje, což ovšem nic nemění na faktu, že jeho vyhozením bychom snímku pouze přispěli a pokud mi tu někdo chce vykládat pohádku o věrohodnosti, tak nechť si prosím uvědomí, že tohle je film, nikoli realita a vzhledem k žánrovému zařazení je mnohem účinější jet na efekt, než si hrát na psychologa. Tím ještě větším zklamáním je pak vzásadě vyřešení případu, které se ukazuje hloupější než se mohlo vůbec někomu zdát. To pardon, ale mám pocit, že si tu z nás někdo dělá pěknou legraci, co to mělo být? Závěrečná šaškárna v koloně je pak k pointě a prvnímu ukonečení děje úchvatným protipólem. Zahazuje veškerou logiku a samoúčelně se pokouší navnadit diváka právě na efektivní podívanou, ale opět velmi hloupou, alespoň se na to dobře dívá. Celkově jsem měl z těch dvou závěrů spíše pocit, že se jedná o závěr pro evropské, potažmo asijské diváky a ten druhý spíše pro americké publikum, na které podobná scéna určitě zapůsobí. Jenže bratrům se asi nakonec obě zdáli nadmíru povedené a tak ve filmu nechali konce oba. Fajn, ale že by bylo o co stát? To opravdu ne. (20.12.2007)

Průměrný duchařský horor pro náctileté, při jehož sledování člověk pochopí, jak skvělý byl tvůrčí a režijní počin M. Night Shyamalana, který se tímto hororem nechal volně inspirovat při natáčení svého Šestého smyslu - to posunutí významových rovin v struktuře vyprávění ze vztahu partner - partnerka do roviny dospělý - dítě, vznikající vztah - rozpadající se vztah, levná duchařská zápletka - psychologický ponor hlavních postav atd. se při srovnání s inspiračním zdrojem ukazuje jako geniální tvůrčí tah. Oko vyznívá totiž levně - nefunguje ani jako horor (tu trochu strachu, co zažijete v první polovině filmu, spolehlivě přebije nudná romantika druhé poloviny), ani jako psychologický snímek (i když se mnohé věci přímo nabízí...). Navíc to neúnosné množství ,,náhod", které svědčí o špatné práci scénáristů a o vykonstruovanosti scénáře - mladá žena je operovaná a její rekonvalescenční lékař je,,náhodou" mladý pohledný model, který se do ní brzy zamiluje, tenhle hongkongský doktor se svou pacientkou přijedou do Thajska a první lékař v nemocnici tam hned ,,náhodou" mluví nejen anglicky, ale i mandarínsky, mandarínsky mluví ,,náhodou" rovněž i žena, za kterou jedou, ta je nechá bez jakýchkoliv námitek přespat přímo v pokoji její mrtvé dcery atd. atd. Navíc mi silně vadila ta romantická poloha, režisér jakoby chvílemi nevěděl, co chce vlastně točit. Nebo to možná věděl - romantický fantasy tedy duchařský horor pro náctileté, kde většina věcí je tak lehce předvídatelných... (19.12.2007)

Mám problém s japonskými horory a jejich remaky. Jednoduše řečeno, nebojím se u nich. Ať jde např. o KRUH, nebo v tomto případě o THE EYE. Přitom nemohu říci, že by byly špatně natočeny. Právě naopak. Ale emocionálně mně prostě nedokáží správně vyburcovat. THE EYE má neotřelý, zajímavý příběh, který má ale jednu dost velkou vadu - dva nastavované konce, přičemž ten druhý je sice efektní, ale svým způsobem hodně trapný a kdyby tam vůbec nebyl, byl bych raději. Celkově jsem podle ohlasů čekal, že to bude větší bomba. A tím se vracím na začátek svýho komentáře... (01.07.2003)

Napínavý mrazivý horůrek, který je hodně podobný Šestému smyslu. Nejdříve vás Oko potěší zajímavým příběhem a kvalitní hudbou a přes první "bu, bu, bu" se dostanete k několika skutečně mrazivým scénám. Hlavní představitelka je sympatická a svoji roli zvládá na výtečnou. V druhé polovině filmu úroveň Oka bohužel klesá. Než se prokoukáte k závěrečnému rozuzlení, strašidelné výjevy už začínají mírně nudit. Potom přijde vysvětlující a nezajímavý (i když logický) závěr číslo jedna a zbytečně efektní a příliš nelogický závěr číslo dvě. Avšak neváhejte, v první polovině filmu vás čekají skutečně mrazivé okamžiky. Nejpůsobivější scénou (neplést s hrůzostrašnou) je nepochybně "Zrcadlo". (19.05.2003)