Kamera:
Decha SrimantraHudba:
Orange MusicHrajú:
Angelica Lee, Lawrence Chou, Wilson Yip, Chutcha Rujinanon, Edmund Chen, Candy Lo, Cub Chin, Pornchai Hongrattanaporn, Wing-wai Chin, Ben YuenObsahy(1)
Když operatér Wag dovolí dívce sundat obvazy, začíná Mun znovu objevovat svět kolem sebe: svou tvář v zrcadle, předměty, lidi kolem sebe. Zároveň však zděšeně zjišťuje, že se z pozvolna se rozptylující mlhy vynořují i věci, které nevidí nikdo jiný než ona: stínové přízraky a události, jejichž smysl jí uniká a které ji stále trýznivěji pronásledují. Zdá se, že se scházejí všude tam, kde má někdo zemřít. Munin svět se mění v mučivou, nepochopitelnou noční můru. Když se Mun vrátí z kliniky domů, babička a sestra vše přičítají šoku z nové situace. Zprvu si to myslí také operatérův mladý synovec, psycholog Lo, který měl dívce původně pomoci adaptovat se na její "nový" smysl a který se do ní zamiloval. Mun ho však přesvědčí, že její problémy souvisejí s osobou neznámého dárce, který jí předal své přízraky a traumata. Stopa dívku a Loa zavede do thajského Bangkoku, kde vyhledají matku mladé ženy, jež spáchala sebevraždu a jejíž oči teď Mun nosí. Mun cítí, že je na dosah odhalení démonů cizí minulosti. Postačí, když znovu prožije tragické okamžiky ze života nešťastné vesničanky Ling Chiu Wai, aby získala právo na vlastní pohled na svět? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (274)
Moje první setkání s asijským horrorem. Pokud se Oko ovšem horrorem dá nazvat. Námět jako takový nebyl až tak převratný, ale provedení se mi líbilo hodně. Znepokojivá atmosféra byla vytvořena velmi jednoduchými a nenápadnými prostředky. Ten romantický podtext mi ale vadil. Vlastně celkově to bylo hodně klišoidní a neoriginální, ale zanechalo to ve mně dojem, proto dávám čtyři. HUDBA: Orange music - na správných místech minimalistická, na správných místech tajemná, až horrorová. ()
Iste, Šiesty zmysel je fajn film, ale spomínať ho ako merítko všetkej kvality pri (takmer) každom "civilnom" horore so supernaturálnym východiskom a hrdinami vidiacimi ľudské či humanoidné "spektrá" je zavádzajúce, pretože filmov, v ktorých niekto "vidí mŕtvych ľudí" bolo pred rokom 1999 nakrútených rozhodne dosť. A pochopiteľne, Šiesty zmysel nie je horor ale hororový thriller. "Oko" je príliš svojbytný film než aby bol porovnávaný s dielom na jedno pozretie, v ktorom duch ani nevie o tom, že je duch (prekristapána). Pokiaľ ma oči neklamú, tak "Oko" je originálny príbeh s originálnou zápletkou a originálnym koncom. Mimoriadne originálnym - hrdinka prežíva podivný happy-end vyznievajúci takmer čiernohumorne. Žiadny horor vám tak bizarnú a zároveň kultivovanú pointu neponúkne. Výťahovú scénu som si parádne užil, tj. bol som rád, že som ju vôbec prežil, rovnako i vyšinutú zvukovú stopu. A keďže umenie je pre mňa predovšetkým o intenzite emócií a nie o jedinečnosti idey, dávam plný počet. PS: Ten, kto sa rozhodol niekomu darovať očnú rohovku po komsi nenormálnom, musel byť riadny psycho. Možno je trochu škoda, že film mu nevenoval pozornosť. ()
Ak meriame žáner horor mierou pociťovaného strachu tak potom je toto ten najlepší horor aký som kedy videl. Ak ho mám porovnať so 6 zmyslom ,je lepší lebo sa nehrá na "prekvapivú" pointu a ak ho mám porovnávať s Kruhom tak miera strachu pri Kruhu nedosiahla ani polovicu toho, čo dosiahla pri Oku. Nelogičnosti ma pri tých zimomriavkach vôbec nenapadali a za všetko hovorí to, že sme jednu kamarátku museli po zhliadnutí odprevádzať do jej izby a zapínať jej svetlo .......... ()
Brrrrrrrrrr... Nikdy jsem se v kině tak nebál, jako u Oka. Šestý smysl se stává hadrem na podlahu... Tohle mě zaujalo. Zatímco v onom snímku čekal diváka nejsilnější zážitek v poslední minutě a v Kruhu jsem si připadal jako ti první diváci v kinech, kteří, vidouc jedoucí lokomotivu, uhýbali ze sedadel, při Oku mnou projížděly takové záchvěvy strachu, mrazení a děsu, že jsem si myslel, že to snad ani nejsem jááá... :-) Na druhou stranu je pravda, že pokud zapojíte všechny složky, to znamená že hrdinka ještě pořádně nevidí, vše je rozmazané, to toho se vám jako klíny do hlavy zabouchává hudba (která je mimochodem úžasná) a navíc se divák i kroutí pod sluchovými vjemy, je jasné, že se vyděsíte docela snadno. Ale, i tak, i tak... Neřekl bych, že si na mentalitu honkongských herců Evropan nemůže zvyknout, jenom je pravda, že ta mentalita je jiná. A neurážely mě ani dialogy o nemoci a lásce, jenom mě napadlo, že by to tam třeba nemuselo být. To hle všechno ale nemění nic na tom, že takové nepatrné vady na kráse nemohou snímku ani náhodou ublížit. Ten závěr je úplně jasnej. 1) paralela 2) a to už by byl spoiler. Nicméně závěr vás dozajista ohromí, bude vám připadat, že se tam ani nehodí, ale jenom do závěru toho závěru :-) Myslel jsem si, že v Kruhu už jsem zažil vše a bylo to překvapivě překonáno. Co mě ještě čeká? Vždycky jsem neměl rád horory a teď vím proč. I když jsem samozřejmě slyšel, že lidé se rádi bojí. Já k nim začínám patřit taky... ()
Horor? Žádný napětí, atmosféra ani nic jinýho, co by se mi na tomhle filmu líbilo. Kde je jaká infarktovost, o který se tu mluví? Psychickej vývoj hlavní hrdinky je nějak moc překotnej a film proto příliš rychle odhalí o co jde. Asie je In, ale ne pro mě. V tomhle případě jsem dal remaku víc hvězdiček (ne o moc, jen o jednu), protože podle mě je psychická stránka věci v něm podaná mnohem líp. ()
Galéria (13)
Fotka © 2002 Palm Pictures
Reklama