Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Réžia:
Alan ParkerScenár:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrajú:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (viac)Obsahy(2)
Režisér Alan Parker nakrútil hudobný film Pink Floyd: The Wall podľa scenára Rogera Watersa, speváka a basgitaristu kultovej skupiny Pink Floyd. Snímka je filmovou vizualizáciou rockovej opery z roku 1979 The Wall, ktorú skupina už predtým niekoľkokrát realizovala vo výpravnej javiskovej verzii. Hudobný námet, hrané pasáže a animované výjavy sú spojené rámcovým príbehom rockera Pinka, Watersovho autobiografického alter ega, ktorého traumy z detstva a frustrácia z úspechu doviedli k úplnej sebadeštrukcii. Počas amerického turné v hlbokých depresiách zostane zamknutý v hotelovej izbe. Vracajú sa mu spomienky na detstvo, poznačené smrťou otca - vojnového hrdinu, ale aj prehnanou materskou láskou a despotickou výchovou sadistických učiteľov. Každý negatívny zážitok sa stal len ďalšou tehlou do múru, chrániaceho Pinka pred okolitým svetom. Postupne sa tak odcudzil nielen fanúšikom, ale aj svojej nevernej manželke. Cestou po špirále depresií a excesov drogovej závislosti upadá do halucinácií, v ktorých vidí sám seba ako nacistického vodcu zástupov. Po precitnutí pred symbolickým súdnym tribunálom skladá účty z rán i previnení a musí sa podrobiť rozsudku: zbúrať múr a otvoriť sa svetu. Film bez lineárne budovaného deja a bez tradičných dialógov len prostredníctvom sugestívnych animovaných obrazov Geralda Scarfea a apokalyptickej hudby z albumu The Wall vypovedá o izolácii, šialenstve a skrytých traumách, ktoré z týraného môžu urobiť tyrana. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (584)
"We don't need no education. We don't need no though control. No dark sarcasm in the classroom. Hey, Teacher, leave those kids alone! All in all you're just another brick in the wall." Povinnost pro všechny filmaře, co se pokouší něco říct obrazem a hudbou. Kde jsou ty časy, kdy se ještě takoví tvůrci neutápěli v nudě a alegoriích o "majáku a díře"? ()
Slovy nelze vyjádřit pocity, které mnou probíhaly při sledování tohoto skvostu. Jednoznačně nejlepší hudební film všech dob. 100% (jediný co zamrzelo bylo zkrácení písně Waiting for the Worms a vynechání písně Hey you a The Show Must Go On)...... || "All alone, or in twos. The ones who really love you walk up and down outside the wall. " ()
Pink Floyd patří mezi mé nejoblíbenější hudební skupiny, zvláště díky emocím, které ve mě jejich hudba vyvolává. Naprosto absolutní je Final Cut, (bohužel) poslední společné album, strach doby studené války je naprosto hmatatelný. Obdobné je to s The Wall, Watersovou osobní zpovědí, ve které se dozvídáme, co cítí chlapec a později mladý úspěšný muž, jenž nepoznal otce, který je pro něj jen mlhavou autoritou a nahlas nevyřčenou touhou. Matka miluje a chrání, ale chybí jí vřelost. Strach z vlastní popularity, zbožštění. Deprese, neschopnost dát najevo cit. Zeď, do níž sami přidáváme cihly. V tomto filmu se vypravěčem stává rovnoměrně hudební i obrazová složka, která sestává jednak z hraných sekvencí (skvělé záběry například na pochodující kluky na nádraží nebo vojáky odcházející do večerního slunce), jednak z animovaných fází (Gerald Scarfe). O animované části už bylo napsáno mnoho, omezím se na konstatování, že takovou tvůrčí invenci jsem ještě neviděl. Spojení hudby a obrazu působí velice sugestivně, obě složky se dokonale doplňují. Proto toto dílo lze brát jen jako celek, poselství o důležitosti opravdových citů. ()
// Distribútor: MGM // Počet premietajúcich kín v USA: 673 // Otvárací Víkend USA: $2,712,095 // Tento film som si pozrel len z jediného dôvodu a to aby som mal odpozeraných prvých 300 najlepších a prvých 300 najobľúbenejších filmov. Nie som fanúšik Pink Floydu a ich hudby a očividne ani nikdy nebudem. Film sa mi nepáčil z niekoľkých dôvodov ako napríklad: obraz, hudba, stopáž a animácia. Jedno pozretie na celý život úplne stačí. ()
Galéria (57)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zaujímavosti (43)
- Bob Geldof (Pink) při natáčení poměrně hodně improvizoval; v podstatě neměl k dispozici žádný konkrétní scénář, se kterým by mohl pracovat. (Morttuus)
- Skladba „When The Tigers Broke Free“ měla zajímavý osud – původně ji Roger Waters chtěl zařadit na 2LP „The Wall“, ale ostatní členové skupiny jeho návrh vetovali. Vydána pak byla na singlu s poněkud matoucím dodatkem „Použito z LP The Final Cut“, jenže na tomto albu se také neobjevila. Její původní název měl být „Anzio, 1944“, posléze „When The Tigers Break Trough“ – v textu se Waters vyrovnává se smrtí svého otce. (Robbi)
- Kromě problémů s vodou má Bob Geldof také panickou hrůzu z krve. Když si Pink holí obočí a začne krvácet, znamenalo to pro Boba velké sebezapření, ale vžil se do role natolik, že si začal si holit celé tělo. Inspirace vycházela od zážitků zakládajícího člena skupiny Syda Barretta. Jeho stále se zhoršující stav nakonec vedl během práce na druhém LP k odchodu ze skupiny, ale dokázal za sebe najít náhradu v podobě kytaristy Davida Gilmoura. Podle členů Pink Floyd jednou Barrett odešel z večírku, oholil si hlavu a vrátil se zpět, jako by se nic nestalo. Blízcí Barrettovi přátelé však filmovou "holící scénu" označovali za nestravitelnou. (don corleone)
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (viac)
Představovat britskou rockovou legendu Pink Floyd, by bylo nošením dříví do lesa. Je to jeden z mála přeživších dinosaurů, který má díky veleúspěšnému albu The Dark Side of the Moon (Odvrácená strana měsíce) dokonce i záznam v Guinessově knize rekordů. Na začátku osmdesátých let válcovali Pink Floyd hitparády se svým dvojalbem a potažmo koncertním programem The Wall (Zeď). Na to konto spojil autor námětu a většiny hudby Roger Waters své síly s režisérem Alanem Parkerem, a vytvořili parádní film, který si vysloveně říkal o zpracování na DVD. Snímek nemá nějak jednoznačný a lineární děj, ale v podstatě sledujeme životní etudy hlavního hrdiny jménem Pink (hraje ho zpěvák Bob Geldof). Od dětství přes školní léta a dospělost, kdy se jako rocková hvězda duševně zhroutí na předávkování sexem, drogami a rock'n'rollem. Poslední čtvrtina filmu už je vlastně jen jeho blouznění, trefně ztvárněné výtvarníkem Geraldem Scarfem. Jak je na obalu uvedeno, film byl do digitální podoby převeden novou technologií, zabezpečující vyšší rozlišení obrazu než je běžné. Nevím, ale výsledek nepůsobí tak dokonale, jak bych očekával. Ostrost je celkem dobrá, ale tmavé scény jsou hůře čitelné. Hned na začátku jsou místy dokonce zjevné nečistoty (nebyl-li to umělecký záměr). Třeba se původní filmový materiál zachoval v hodně špatném stavu... Zvuk je naproti tomu supertěžký kalibr. O hudbě Pink Floyd se říká, že je tím lepší, na čím lepším zařízení ji posloucháte. V případě Zdi to platí bezezbytku. Zvuk byl zaplaťpámbu remasterován z originálních pásek, takže když si DVD pustíte, máte pocit, že hudba k obrazu na TV obrazovce vůbec nepatří. Nedá se říci, že by disk obsahoval málo libůstek, ale... jsou - což se dá pochopit - hodně orientované na film. Samotná kapela, s výjimkou Waterse, jakoby neexistovala (zasvědcení vědí proč). Na disku tedy najdeme 25minutový dokument o natáčení "The Other Side of the Wall", který už jsme mohli vidět v televizi a 45minutové retospektivní interview s hlavními tvůrci, jež se někomu asi líbit může, ale mě dost nudilo. Stejně jako Watersovo a Scarfeovo mlčení k filmu, které nazvali komantář. Zklamal mě i vystřižený úsek s písničkou "Hey You", jenž byl vlastně sestaven ze záběrů, které vidíme v jiných částech filmu. Skoro mi to připadá, jako by byl vyroben až následně, pro větší atraktivitu obsahu. Zajímá vás, jak se dělaly videoklipy před dvaceti lety? Hitovka Another Brick in the Wall 2 vám to umožní. Pak zde máme ještě galerii fotografií z natáčení a grafické návrhy, nesmí chybět ani filmová upoutávka. A na závěr nám dévédéčko nabízí průvodce po nastavení zvukové soustavy. Na spoustě stránek uživatelského rozhraní se v rohu objevuje ikona, která není normálně přístupná. Když ale stisknete čudlík "9", přehraje se vám zhruba 3sekundový zvukový klip některé ze skladeb Pink Floyd. Jinými slovy: můj soukromý kandidát na blbost roku. Film 5/5 - Dokonalý film v dokonalé kvalitě DVD 5/5 - Je toho víc než dost, ale pro gurmána dohromady celkem nuda () (menej) (viac)