Pink Floyd: The Wall

Nie som fanúšikom ani ružového Floyda a ani toho čierneho Floyda, ktorý nevedomky spôsobil rasizmus proti bielym a úbytok topánok v obchodoch so 100% zľavou. Hudobne mi to veľa nikdy nehovorilo, okrem pár mimoriadnych songov ako neskorší hit High Hopes, filmovo mi to povedalo ešte menej. (29.05.2024)

Naprostý vrchol tvorby králů psychedelického rocku! Pink Floyd převedly svoji geniální muziku na 90 minut trvající videoklip, který pro mne byl naprosto neuvěřitelným zážitkem a nad kterým jsem ještě pár dní přemýšlel (hlavně nad skvělými texty a vynikajícím kytarovým sólem v Comfortably Numb). Jeden z nejlepších a nejkultovnějších hudebních snímků...... (30.09.2007)

Pink Floyd patří mezi mé nejoblíbenější hudební skupiny, zvláště díky emocím, které ve mě jejich hudba vyvolává. Naprosto absolutní je Final Cut, (bohužel) poslední společné album, strach doby studené války je naprosto hmatatelný. Obdobné je to s The Wall, Watersovou osobní zpovědí, ve které se dozvídáme, co cítí chlapec a později mladý úspěšný muž, jenž nepoznal otce, který je pro něj jen mlhavou autoritou a nahlas nevyřčenou touhou. Matka miluje a chrání, ale chybí jí vřelost. Strach z vlastní popularity, zbožštění. Deprese, neschopnost dát najevo cit. Zeď, do níž sami přidáváme cihly. V tomto filmu se vypravěčem stává rovnoměrně hudební i obrazová složka, která sestává jednak z hraných sekvencí (skvělé záběry například na pochodující kluky na nádraží nebo vojáky odcházející do večerního slunce), jednak z animovaných fází (Gerald Scarfe). O animované části už bylo napsáno mnoho, omezím se na konstatování, že takovou tvůrčí invenci jsem ještě neviděl. Spojení hudby a obrazu působí velice sugestivně, obě složky se dokonale doplňují. Proto toto dílo lze brát jen jako celek, poselství o důležitosti opravdových citů. (01.03.2006)

Fakt nevím jak hodnotit, je to totiž tak JINÉ. V podstatě se jedná o hodinu a půl trvající videoklip (dost hutný videoklip). Hudba je samozřejmě výborná, ale zase si nemyslím že by The Wall bylo nejlepší album od Floydů (takové Animals si to s tím může v klidu rozdat), ale to je samozřejmě pouze můj názor. Co se týče obrazové části, tak musím říct že animované sekvence jsou GENIÁLNÍ a patří asi k tomu nejpůsobivějšímu animovanému materiálu co jsem kdy měl možnost vidět. Chvílema mě ten film naprosto strhnul a jen jsem lapal po dechu, zato jiné části mě zas tak nezaujaly. Samozřejmě, že na "The Wall" se člověk musí umět koukat a jedno shlédnutí určitě nestačí. Myslím si že kdybych se na to kouknul v té správné Pink Floydovské depkoidní náladě, tak bych pro tento film byl ochoten zabíjet. Dojem to na mě zanechalo příznivý, ale s hodnocením počkám pár desítek let až se mi to pěkně uleží v hlavě :-) Samozřejmě nelze jinak, než doporučit. (23.02.2006)

Album Pink Floyd: The Wall patří k těm, ke kterým se s železnou pravidelností vracím, a ústřední hudební motiv přiváděl mé sousedy k šílenství, když jsem si jej neustále přehrával. Přesto jsem se dlouhá léta snímku vyhýbal, protože jsem tušil, že si s Parkerem nebudeme rozumět. Už jsem se v minulosti setkal s celovečerními filmy koncipovanými jako stominutový videoklip a podle mě tyhle projekty troskotají na tom, že rozsekány na řadu jednotlivých písniček doprovázených obrazem by fungovaly skvěle, ale pohromadě nedrží. Působí příliš nesourodě a The Wall je toho jasným důkazem. Šestiminutový videoklip Another Brick in the Wall na YouTube bych ohodnotil 100 %, ale tady jsem už po 10 minutách cítil, že se naplňují mé neblahé předtuchy a s každou další minutou jsem si uvědomoval, že bych pouhý poslech ocenil mnohem víc. Obraz zkrátka ruší. Nic na tom nemění spousta nápadů, zajímavých animací a skvělých záběrů, protože film má fungovat jako celek, ne jako soubor složek. Celkový dojem: 45 %. (27.03.2020)