Henrich V.

O kladech i slabších místech Olivierova zpracování tu poměrně výstižně psali jiní fanoušci filmu. K tomu, co uvedli, bych dodal, že film je očividně ovlivněn událostmi druhé světové války, zdá se, že i přípravami na operaci OVERLORD. Skutečnost, že portrét vlastně velmi problematického krále je krášlen přesmíru již v Shakespearově předloze, plyne z faktu, že Jindřich V. byl předkem tehdy panující Alžběty I. Veliké a francouzská princezna Catherine de Valois (1401-1437), jejíž sňatek s nesporně schopným Angličanem přerůstá v závěru filmu v apoteózu francouzsko-anglického přátelství, je - nebo byla - považována za pramatku tudorovské dynastie (stala se matkou Jindřicha VI.). (Naopak velmi černobíle ze stejných důvodů naložil Shakespeare s Richardem III.) Pochvalné ocenění si zaslouží i Olivierův výkon v titulní úloze Jindřicha V. a skvělá výprava téměř "hollwyoodského" střihu, jež jen podtrhuje záměr Olivierovy adaptace. Míra historismu i kvalita jeho podání jsou - a to nezávisle na stáří filmu - pozoruhodné a mimořádné. Jakkoliv je JINDŘICH V. dílem pro specificky poučeného a orientovaného filmového fanouška, zůstává i dnes dílem nadčasovým a inspirativním. (24.08.2010)

Zklamání. Mám rád Shakespeara, protože jeho příběhy jsou plné emocí, a fungují tak i v dnešní době. Při Romeovi a Julii pláčeme, při Večeru tříkrálovém se smějeme, při Richardovi III. jsme naštvaní. Bohužel Jindřichovi V. se nepodařilo ve mně žádné emoce vyvolat. Kulisy a kostýmy jsou fajn, stejně jako zarámování příběhu divadlem Globe, ale pochopte.. Čekal jsem pořádný krvavý šejkspírovský nářez a přišla pohádka od Drdy. (16.09.2010)

Upraveno v květnu 2021. Jindřich V. pod režisérskou taktovkou Laurence Oliviera je příkladně monumentálním převodem Shakespeara na filmové plátno. V tom vyšším zájmu a k podpoře morálky normanské invaze je Jindřich umírněnější a humánnější, výpravná a výtvarná stylizace vychází z pozdně gotických iluminací, barva září přes krajiny mocenského dobývání, nadhled má sehrané souznění rytmu. Shakespeare v celé nádheře britské mocenské velkoleposti! Hrdinou okázalého eposu je Jindřich V. (vynikající Laurence Olivier), anglický král, ctižádostivě lačný po rozšíření vlastní moci na Kontinent. Rozhodný, šlechetný, milovaný a vítězný vládce. Hlavní ženskou postavou jest Kateřina (příjemná Renée Asherson), francouzská princezna, vítězná odměna i sjednocující prostředek válečného soupeření. Z dalších rolí: ten chvástavý zbabělec Ancient Pistol (Robert Newton), dobový průvodce divadelní hrou Chorus (Leslie Banks), královo dobývání podporující arcibiskup z Canterbury (Felix Aylmer), uhoněný biskup z Ely (Robert Helpmann), Jindřichův velitel vlastních bojů hrabě ze Salisbury (Griffith Jones), králův strýc, kancléř, vévoda z Exeteru (Nicholas Hannen), králův bratr, vévoda z Gloucesteru (Michael Warre), zuřový desátník Nym (Frederick Cooper), jeho uklidňující kamarád, poručík Bardolph (Roy Emerton), bývalý králův společník Sir John Falstaff (George Robey), vystrašený starý francouzský král Karel VI. (Harcourt Williams), domýšlivý francouzský princ, Dauphin (Max Adrian), podlý francouzský Konstábl (Leo Genn), či Kateřinina komorná a učitelka angličtiny Alice (Ivy St. Helier). Jindřich V. pod dohledem Laurence Oliviera je velkolepým filmovým přepisem Shakespeara v gotické výtvarné stylizaci a se svým dobovým poselstvím ve válečné zlobě. (23.03.2011)

Laurence Olivier je skvělý herec, ale tady jsem mu to místy prostě nevěřil. Jako kdyby hrál více hlasem, než aby hrál celým tělem. Snad to bylo i pro celé pojetí filmu, kdy opravdu sledujete hlavně divadelní hru, čemuž je podřízené i skvělé úvodní intro. Ty miniatury jsou boží. Přesto si pořád myslím, že Shakespeare se nejvíc hodí právě na divadlo. (19.09.2014)

Líbilo se mi docela vtipné propojení divadla s filmem, pak ta vtipná scéna s biskupem z Canterbury, hned ze začátku, technicolor, výkon Laurence Oliviera a taky bitva u Agin Courtu. Bohužel velice mě zklamal příběh. Celý to na mě působilo jako taková prázdná, nudná, dlouhá pohádka v hezkejch kulisách o tom, jak Jindra k princezně přišel, a ne jako adaptace hry Williama Shakespeara. (19.09.2010)