Trh márnosti

Málokdy se vidí film tak nudný a přitom hloupý zároveň. Režijně i scénáristicky nezvládnutý, kde scény nedrží u sebe, nenavazují jedna na druhou, postavy konají důležitá životní rozhodnutí na základě impulsu a z vteřiny na vteřinu. Není nám dovoleno být svědky milníků života postav (svatby, milostné scény atd.), zato musíme shlédnout tři dlouhá pěvecká vystoupení Reese Witherspoon, (u nichž jsem upřímně pochybovala, že je zpívá herečka samotná, znaje její pěvecký projev z Walk the Line) a jedno její absurdní taneční vystoupení. Člověk by čekal, když se jedná o historický film a všechno ostatní na něm selhává, že alespoň kostýmy a účesy budou věrné dějinám, ale opak je pravdou. Takhle historické látky nevypadaly, ať už po stránce materiálu, tak po stránce křiklavých barev, takové modely se nenosily a účesy dam a pánů byly svou výstředností taktéž krajně podezřelé. Navíc dáma, co se snaží dostat do vyšší společnosti, ukazující v před Viktoriánské Anglii na večírku holé stehno? Jako fakt? I ukázat kotník by tehdy bylo skandální. Nevím, zda se tento film stal nudnou fraškou vinou předlohy, kterou jsem nečetla, tudíž netuším, jak věrně se jí snímek drží, či je-li na vině scénárista, nebo režisérka, ale takovou překolorovanou spatlaninu, jejíž "historičnosti" by nevěřilo poslední mimino, jsem dlouho neviděla, pokud vůbec. A super je i poslání filmu - být sobeckou prodejnou zlatokopkou, které je úplně jedno, kolik životů kolem sebe zničí, se vyplácí. 1*. (23.03.2018)

Nazvala bych to spíš Jarmark zmaru. Ambiciozní čubka jde přes mrtvoly, aby se dostala na nejvyšší stupeň společnosti a nechává za sebou jen zkázu. Chladnokrevná Reese je tady skvělá a arogantní floutek Jonathan neméně. Mám ten film ráda. Chvílemi je sladký, chvílemi arogantně hořký a chvílemi velmi smutný. Nabitý skvělými herci a krásnou výpravou. Aneb jak strmý vzestup následuje ještě strmější pád. (12.09.2016)

Jedno z nejlepších kostýmních historických dramat, které jsem viděl. Původně jsem očekával, že to bude další úmorně nudná záležitost á la Barry Lyndon. Opak je však pravdou. Tento film (mimochodem tématem Barrymu dosti podobný - aby taky ne, když autorem předlohy je tentýž autor) hýří humorem, ironickým nadhledem a životem. Představitelka hlavní hrdinky je šťabajzna, jejíž přítomnost na plátně ještě více zkrášluje nádherné kameramanovy expozice. V příběhu nechybí romantika, tragické motivy, ani hluboké myšlenky, a scénář je mistrný, pravděpodobně i díky výše naznačené, kvalitní literární inspiraci. Já si snad toho starouše Thackareyho budu muset přečíst. Už i proto, že - a to by se dalo vzít jako výtka (ale byla by to podpásovka) - je film zabydlen neuvěřitlným množstvím postav, v jejichž vzájemných vztazích se člověk občas ztrácí. Paní režisérko, jen tak dál! - A ještě citát na závěr: "Je výhodou narodit se ve vyšší společenské vrstvě. Alespoň hned zjistíte, jak moc je to pimprlové divadýlko ve skutečnosti laciné." (06.04.2005)

Nemůžu si pomoc, ale všechno v tomhle filmu mi přišlo jako slabší odvar z Barryho Lyndona... Ústřední postava je v podstatě totožná (až na to že nosí sukně a k prolézání sociálním žebříčkem má proti Barrymu ještě další, nezpochybnitelné zbraně), téma filmu jakbysmet - oba filmy ostatně spojuje autor předloh W.M. Thackery... Rozdíl tedy spočívá jednak ve vizuální stránce, ve které s o třicet let starším snímkem projíždí na plné čáře, v režisérově pojetí příběhu (který se chtě nechtě musí značně osekávat) - a co si budeme povídat, tady je rozdíl ještě o mnoho markantnější a v neposlední řadě v takových "drobnostech" jako je kvalita hudby... I kdybych pak odhlédl od srovnání s Kubrickovým dílem (které na Jarmarku opravdu nenechává nit suchou), je snímek režisérky Miry Nair jaksi nemastný, neslaný, bez chuti. Reese sice vůbec nehraje špatně, ale celkové vyznění nezachrání. Marně pátrám v paměti po nějaké opravdu povedené scéně nebo obzvláště vypointovaném dialogu... 40% (09.07.2007)

(Ne)veselá sonda do prohnilé společnosti. To vše pod rouškou jakési bláznivé romantické komedie, která ovšem trpí přílišnou délkou a zbytečným množstvím postav (což je ovšem pochopitelné, když původní novela měla podtitul Příběh bez hrdiny, avšak zde možná autor odkazoval na protagonistky Becky a Amelii, hrdinKy). Pokud ovšem tohle všechno překousnete, dostane se vám zajímavého příběhu plného korupce, podvodníků a klepů a bůhví, čeho ještě. Poměrně zdařilá adaptace, jen škoda kvapného konce, Becky v knížce měla v rukávu ještě jeden podvodnický trik, tentokráte na Jose v Indii. Absence jakékoliv památné scény či dialogu bohužel zřejmě dokazuje, že tento film nebyl příliš pamětihodný. Srovnání s Barry Lyndonem si doplním co nevidět (ideálně již dnes). (29.05.2010)