Il Boemo

Jestli nám chtěl Petr Václav sdělit, že jakýsi Mysliveček, obdivovaný kdoví proč Italy, byl velký kurevník, a tak nějak mimoděk přitom složil i nějakou hudbu, tak se mu to povedlo. Víc jsem si z filmu neodnesl. Jinak temporytmus filmu je podivný, nebýt titulků, netuším. kdy a kde (a proč) se máme nacházet, délka scén je ubíjející, postavit film převážně na detailech je šílenství, a i když oceňují, že se Vojta Dyk naučil kvůli roli italsky, celé to prostě vypadá jako televizní inscenace či dokonce papundeklová televizní pohádka, sklouzávající k docudramatu a občas dokonce k výukovému stylu, který by se hodil tak na osvětové DVD s pár vloženými hranými scénkami. A vlastně ani ta hudba není prezentovaná tak, aby si z toho neznalec sedl na prdel a pochopil, v čem tkvěla Myslivečkova genialita. (06.01.2024)

Velmi mě zaujala česko-italská spolupráce na filmu, takže díky tomu můžu říct, že jsme zase světový. Asi by se mi film úplně vyhnul, kdybych neviděla České lvi a právě díky nim jsem se na Il Boemo chtěla podívat. Vojtěch Dyk byl překvapivě opravdu dobrý jako Josef Mysliveček, přišlo mi, že se do role opravdu položil a jeho italština byla skvělá. Asi nejzajímavější scéna byla, když se Mysliveček setkal s Mozartem. Ale to je asi tak jediné. Film má 140 minut a z toho se tam 100 minut neděje vlastně skoro vůbec nic. Těch zbylých 40 minut je nejlepších a nejzajímavějších. Mělo to obrovský potenciál, Dyk naprosto skvělý, ale film jako celek prostě velká nuda a je to škoda. Mohl to být povedený a zajímavý životopisný snímek. (02.04.2023)

Strohý a uměřený. A to jak v celkovém způsobu vyprávění, tak v představení světa skladatele Myslivečka. Zprvu mi to přišlo trochu úmorné, ale postupem času, když člověk přistoupí na pomalejší tempo a snad až dokumentární způsob snímání příběhu, přijde odměna v podobě opravdu dotažené dobové fresky. Fungovaly jednotlivé postavy, dialogy - nebylo tu nic zbytečného ani hloupého. A vypadá to celé tak poctivě - člověk prostě musí napsat tu otřepanou frázy - na český film je to opravdu úspěch. (12.01.2024)

Těžko říci, o čem vlastně tahle sbírka výjevů ze života jednoho z bezesporu největších českých talentů vypráví. Podstatnou úlohu hraje samozřejmě hudební dílo, jehož úryvky také vyplňují podstatnou část nemalé stopáže, avšak ústředním motivem se zdá být spíše skladatelův nepříliš uspořádány život, za nějž si zřejmě vysloužil své přízvisko, v kontextu zhýralosti společenských vrstev, v nichž se musel prosadit nejen svým uměním, a jejich do jisté míry absurdních zákonitostí, jež mu prakticky neumožňovaly zcela se zbavit chudoby. To podporuje i místy trochu bulvárnější pojetí s využitím některých poněkud bizarních scén, upozaďující možná jiné zajímavé okamžiky mistrova života, včetně jeho odchodu z domova do daleké cizí země, a nesnažící se příliš o bližší pohled na komponování samé. 75 % (05.11.2022)

Pro uctění génia neexistují hranice. Petr Václav zvolil komornější zpracování, nehýřil barvami, efektními kostýmy, okázalými lokacemi ani velkým počtem komparzistů a přesto vytvořil dílo hodno jména Giuseppe Misliveczek, jak jej překřtili Italové. Dějem nás doprovází skvostná hudba, která si vždy své posluchače najde. Patřím mezi ně. (17.08.2023)