Ecce homo Homolka

Týmový režijní a autorský tandem Papoušek-Forman-Passer sehrál v „nové vlně 60.let“ patrně vůdčí úlohu. Dalo se logicky očekávat, že každý z nich pocítí touhu projevit své vlastní umělecké ambice. Poslední na řadě byl Jaroslav Papoušek a ten to vzal od podlahy! Stvořil perem i režií, již zcela sám rodinu Homolků, která se stala okamžitě populární a na světě tak byl další národní fenomén - prototyp české rodinky své doby a neskrývanou satirou i české mentality a povahy. Jediný skutečný neherec je Josef Šebánek, původem automechanik a později taxíkář, což ovšem vůbec nesnižuje jeho přirozený komediální talent a v tvrdé konkurenci nijak nezaostává, ale spíš vyčnívá. Na poměrně malém prostoru obyčejné neděle, vymačkal Jaroslav Papoušek z naší rodinky maximum a diváci jí přijali za svou a přijímají dodnes. (22.02.2009)

„Příště půjdu na fotbal, to si pamatuj! Nebo se zase ožeru. Nebo půjdu na fotbal a ještě se ožeru!“ :o) Ačkoliv jsem viděl tento film celý poprvé až teď, musím říct, že pár scén jsem z něj už dost dobře na základě ukázek znal. Skoro se chce mi říct, že jsem klidně mohl zůstat u těch ukázek, pravda, neodštrkl bych si další z filmových restů, ale obsahově bych možná zase o tolik nepřišel. Taky samotný film mohl trvat o půlhodinu méně, nebo o hodinu déle (však on taky Papoušek natočil o rok jakési pokračování) a taky by se možná tolik nestalo, vzhledem k tomu, že samotný děj tady jde celou dobu tak trochu odnikud nikam... Ecce homo Homolka je klasický případ československé nové vlny, jdoucí přesně podle oblíbeného hesla Věry Chytilové "film přeci nemusí mít příběh, to je úlitba divákovi, ale režisér žádný příběh nepotřebuje, pokud dokáže vystihnout pohled na problematiku..." No a v tom, co chce Papoušek rozehrát a ukázat, ten film funguje, docela se mi zamlouval i ten silně komediální nadhled v ukázce rodiny plné nedorozumění a věčných hádek, úspěšně použitý i bez toho, aby se Homolka překlopil jen do prvoplánové komedie. Jen se mi ten film, postavy i humor v něm během 80 minut už kdesi v polovině omrzeli a jak jsem se u některých scén bavil a považoval je za velmi výstižnou sondu, tak u jiných jsem se postupně neubránil neskutečně otravným pocitům a pro mě z toho „kultovní“ záležitost, ke které bych se chtěl vracet, asi vážně nevzejde. Vedle některých scenáristických perel bych si však troufal vyzdvihnout pěknou kameru a k ději až kontrastně poklidnou hudbu Karla Mareše. [65%] (05.12.2021)

Nádherně natočený sváteční den v jedné městské rodince. Papoušek přesně ve stylu šedesátých podal nestylizované a věrné podání života "obyčejných" lidiček. Herecké výkony se už nadobro zapsaly do análů českého filmu – archetypální pivař Josefa Šebánka, buclatá semetrika Heleny Růžičkové, podpantofelní anorektik Františka Husáka, neodolatelná milující matka rodu Marie Motlová a roztomilí rošťáci v podání mladých Formanů ... Spousta výborně vymyšlených i sepsaných situací a dialogů představuje jeden z nejlepších satirických portrétů tradičních šmouh na české povaze. Jedna z nejlepších českých komedií a další kamínek v jedinečné mozaice šedesátých let... (15.02.2004)

Člověče, to je úplnej ráj. - To je ráj, co? To je žrádlo? - No, vždyť říkám, že ráj. Česká komedie je česká komedie, to je marný. Genialita, která nepotřebuje jakýkoliv hlubší rozbor. P.S. Na DVD je moc povedené hlavní menu ve stylu křížovky. Mám rád tyhle nápady. Visí dobře? Když von kluk nechce držet, no... (31.03.2017)

Jeden z nejlepších českých filmů. Dokonale komponovaný, obrazově poctivý, citlivě zacházející s hudbou a spojující v sobě různé formy humoru a společenské kritiky. Až překvapivě novátorský, přelomový; postmodernu předznamenává svou žánrovou prostupností, provokativností (dnes sice možná krotce vyznívající, ale ve své době bezesporu intenzivní) a zejména promyšlenou aluzivností (zde bych vyzdvihl především soustavně připomínaný, variovaný a rozvíjený pašijový motiv vyzdvižený již názvem filmu; poměr malých českých človíčků k Ukřižovanému se promítá do jazyka (od bohapustého klení k promluvám k Panně Marii (scéna, kdy babička ukazuje Madoně krucifix patří k nesilnějším scénám české kinematografie) i do tělesné nápodoby: např. obraz polonahého Ludánka oplakávaného matkou). (23.03.2008)