Kika

Asi bych měla něco napsat něco o svých pocitech z Kiky, ale v tomhle případě to nejde. Buď jsem spadla z Marsu já a nebo Almodóvar a nebo to psal v poli mezi marihuanou, nic jiného mě totiž nenapadá. Jedno vím jistě. Že tímhle počinem mě neoslnil i když už ho přece jen trochu znám a miluji jeho filmy, ale tohle bylo na mě jako na obyčejnou smrtelnici vážně dost silné kafe. "Vyfoť mě, netvař se tak křečovitě, no tak dělej.....". Kdo viděl, tak ví. (09.03.2016)

Slabší film od Almodovara. Laboruje na pomezí dramatu, tragedie a komedie. Bohužel tyto žánry nelze úplně propojit, takže i výsledek tohoto filmu je nemastný neslaný. Na komedii je to moc dramatické, na drama je to moc střeštěné. Opět je to Almodovarovsky barevné a k vidění je pár dizajnových kousků, hlavně tedy dvojitá lampa. (14.02.2011)

Kdo Almodóvara zbožňuje jako já, bude nadšen. Kdo ho nesnáší, bude mít tímto filmem kupu argumentů k jeho kamenování. Slovo kýč moc nepoužívám, ale myslím, že balancovat tak tak na hraně mu jde stejně dokonale jako burcovat bránici, mozkové závity i srdce - často v jednom. Kika je film hodně praštěný, žánrově přepestrý, zdánlivě zmatený, ale Pedro ví přesně, co a proč dělá (a dělá to originálně a nenapodobitelně), a já nemůžu dát míň než 5. (22.02.2006)

Přepsáno v březnu 2020. Kika je lítým střetem úchylek a neřestí lidské podstaty. Pedro Almodóvar zvolil pro svou filmovou kritiku zuřivosti médií ztřeštěnou dychtivost po uspokojení životem. Nejrůznější formy lásky kvetou v krásách obscénnosti, rozmáchlé výstřednosti a vrtošivé rozvernosti. Odlehčení, naplněné energie, se odehrává v extrémnějších mezích černého humoru, obyčejná nevěra se tak hned zdá být pouhou a zanedbatelnou nezdvořilostí, ambicím a touze se přináší i krvavé oběti sadistické posedlosti. Zajisté politická korektnost označí v pocitu ublížení film za misogynii, ale pokrytectvím se není potřeba zabývat. Pedro Almodóvar vše podává s nadhledem, výstředním zaujetím po bizarnostech a provokativně škádlí. Hlavní postavou veselice žádostivé ztřeštěnosti je Kika (velmi příjemná Verónica Forqué), vizážistka. S tou bezprostřední bezstarostností přijímá mužskou pozornost flirtu vášně, přesto je její nitro křehké a zranitelné. Hlavní mužskou postavou je Nicholas Pierce (dobrý Peter Coyote), úspěšný americký spisovatel a milenec Kiky ve španělském útočišti. Jeho zvrácená posedlost je tvůrčí inspirací i nejintimnější potřebou. Některá tajemství mají za doposud probíhajícího života zůstat skryta. Významnou postavou ambicí je Andrea Caracortada (zajímavá Victoria Abril), bývalá psycholožka a současná novinářka investigativní televizní show. Je stalkerkou, posedlou po senzacích a všehoschopnou pro zdar svého záměru. Důležitou postavou je Ramón (příjemný Àlex Casanovas), fotograf a snoubenec Kiky. Jeho nešvarem je voyerství, jeho problémem je porucha dýchání ve stresových situacích. K výraznějším postavám patří také Juana (velmi zajímavá Rossy de Palma), hospodyně v domácnosti Kiky a Ramóna. Její dětstvím poznamenaný vnitřní svět dává raději přednost stejnému pohlaví a sadomasochistickému vzrušení. Z dalších rolí: Juanin věčně nadržený bratr a slaboduchý pornoherec na útěku z vězení Pablo alias Paul Bazzo (Santiago Lajusticia), vizážistka, spolupracující s Kikou a Nicholasova milenka Amparo (Anabel Alonso), znásilnění neochotně ověřující policejní detektivové (Jesús Bonilla a Karra Elejalde), ztepilá Mexičanka Susana (Bibiana Fernández), či vrah na útěku Paquita (Joaquín Climent). Kika má především pobavit. Je to nespoutaná energie a výstředněji stylizované zlehčování zuřivosti na mnoho způsobů. Divoký mumraj černého humoru a já jsem potěšen. (27.02.2010)

Absurdní komedie, to je přesně ono. První komedie od Almodóvara, co jsem viděla; ale to by to nebyl on, aby to originálně nepojal - zesměšněním vážných věcí a každodenností. Nicméně ve vážné poloze jej mám radši. Naivní komediální postava Kiky je zasazena do krutého reálného prostředí, se kterým se musí konfrontovat a postupně zjišťuje, že svět kolem ní není jen růžový. Nicméně se nepoučí a její absurdní reakce jsou opravdu úsměvné. Působí to na mě jako experiment - vemte novodobé syrové drama plné vražd, pokrytectví, agrese a médií, kterým není nic svaté, a umístěte do něj postavu z totálně jiného žánru, totiž z naivní komedie z první poloviny 20. století, a sledujte, co se stane. Snímek Kika je podle mě velmi pravděpodobným výsledkem. (27.10.2012)