Pred dažďom

Před deštěm není film v první řadě o válce, jako spíš o tom, jak psychicky poznamenává všechny zúčastněné včetně emigrantů žijících v relativním bezpečí. Trpí určitou nevyrovnaností a určitě není jedním z nejlepších evropských snímků 90. let, ale díky palčivému tématu války na Balkáně je to kousek, který stojí za vidění. Ze tří povídek se mi nejvíc líbila hned první, kde v roli albánské dívky Zamiry debutovala pohledná Labina Mitevská. Milostné vzplanutí dvou nábožensky a etnicky rozdělených teenagerů v kulisách pravoslavného kláštera a navíc v době, kdy napětí a nenávist houstne každým dnem, ne - li hodinou by stálo za samostatný film. Celkový dojem : 75 %. (30.11.2008)

Tento film bych potřeboval vidět znovu, abych si ho pořádně vychutnal. Můj první dojem byl ovšem vynikající. Silný příběh, skvělé propojení tří příběhů, moc dobré herecké výkony, působivá hudba, ve druhé části úžasná rvačka mezi "Mincoházečem" a číšníkem...:-) Já na pětihvězdičkové hodnocení toho víc nepotřebuju:-) (14.11.2005)

Film, ktery vedle aktualniho tematu te doby, tezi zejmena z krasne hudby, libive kamery a z makedonske lokality. Jako nejlepsi hodnotim prvni povidku, nejslabsi pak tu druhou z Londyna. Pro ceskeho divaka je urcite zajimave videt debutujici Labinu Mitevskou, ktera zaujala v ceskem filmu Samotari. Manchevskeho prvotina byla velmi uspesna, skoda, ze na svuj debut nenavazal... (23.03.2015)

Meditace o kruhu násilí, který se zdánlivě uzavírá, ve skutečnosti však „není kulatý“ (otázkou zůstává co je pravda a co má smysl). Tři, důmyslně se prolínající, příběhy. Válka na makedonském venkově a její zhoubná projekce v Londýně. Motiv deště – symbol očisty, odpuštění a smíření. Brutální scény rámující každý ze tří příběhů – zastřelení dívky, snoubence v londýnské restauraci, válečného reportéra. Slova (mnichův slib mlčení), tváře (znetvořené), fotografie. (15.11.2005)

Podrobnější hodnocení: Po první části ***, po druhé **. Zajímavé je, že se zde mluví o třech povídkách, přestože šlo o tři nedílné díly filmu. Proto se dá polemizovat s gudaulinem (****), který právem vyžaduje větší kompaktnost příběhu. Sám se ale domnívám, že by pak nevyzněla pointa příběhu (pokud tak byla zamýšlena): Pokud chceš zlikvidovat osobu cizího etnika, stane se často, že zabiješ osobu z vlastního etnika. Neříká se jen, kolik takových osob je třeba zabít, aby se rozlomil nekulatý kruh prolévané krve. Z hlediska filmové sémiotiky je zde ovšem pár prohřešků, především ikonické pojetí osob a víceobsažnost znaků a výrazů. (22.03.2021)