Sofiina voľba

Zaujimavy scenar, pri ktorom mohla Meryl Streep ukazat svoj herecky talent, kedze to bol jeden z tych prvych filmov na zaciatku jej hereckej kariery a hned dostala svojho prveho Oscara za najlepsiu herecku v hlavnej ulohe. Taktiez aj pre Kevina Klinea to bol zaciatok a z mojho pohladu by si tiez zasluzil aspon nominaciu za tuto ulohu, ale to sa mu podarilo o par rokov neskor, ked ho John Cleese vdaka tejto ulohe obsadil do komedii RYBA JMENEM WANDA (1988) a nielenze bol nominovany, ale hned dokazal nominaciu premenit na Oscara. Jediny Peter MacNicol mi tam nesedel, nech sa uz akokolvek snazil, pretoze mal smolu, ze u mna bol zaskatulkovany ako komedialny herec z filmov napriklad KROTITELE DUCHU 2 (1989), DRAKULOVINY (1995) alebo MR. BEAN: NEJVETSI FILMOVA KATASTROFA (1997). Ale naspät k filmu Sophiina volba. Prva polovica je cisto dialogova medzi spominanymi troma protagonistami a az v druhej polovici filmu pridu na rad desive a smutne sceny z koncentracneho tabora. Je zaujimave, ze sa uvazovalo aj o obsadeni Magdy Vasaryovej do ulohy Sophie... 29.05.2010 _______ Meryl Streep - (Sophie) +++ Kevin Kline - (Nathan) +++ Peter MacNicol - (Stingo) +++ Rita Karin - (Yetta) +++ Stephen D. Newman - (Larry) +++ Greta Turken - (Leslie Lapidus) +++ Josh Mostel - (Morris Fink) +++ Produkcia: Alan J. Pakula +++ Hudba: Marvin Hamlisch +++ (29.05.2010)

Filmová adaptace strhující stejnojmenné Styronovy knihy je jednou z nejsilnějších reflexí zvěrstev 2. světové války. Jak absurdně zrůdný byl nacistický odosobněný systém likvidace všech lidí neárijské rasy, v němž byl člověk stavěn před nevyhnutelnost takovéto volby. Onen člověk (žena, matka) zhmotněný určitě životním (a Oskarovým) hereckým výkonem Meryl Streepové, jejíž polština, němčina i slovanský přízvuk v angličtině, jakož i celá postava Polky přeživší peklo Osvětimi, byl tak sugestivní, že jsem si po skončení filmu na internetu hledal, zda má slovanské předky. Prý ale nemá... Alan J. Pakula natočil skutečně sugestivní psychologický film, který má svou svébytnou (a rovnocennou) pozici po boku knižní předlohy. I když jsou oproti Styronově románu-obžalobě celkem logicky některá místa redukována (nejvíce jsem jako divák postrádal opodstatnění a osvětlení pragmaticky motivovaného kalkulu při osudové volbě), samostatný snímek je natolik nosný a konzistentní, že je třeba jen jediné - neustále si ho pro výstrahu připomínat... (19.11.2006)

Uf... Ačkoliv jsem film nikdy neviděl, pochopitelně vím oč v něm jde a známá  mi byla i ona volba. Ačkoliv záběrů z koncentráku je ve filmu minimum a vlastně se v nich neodehrává žádné fyzické násilí, přesto naprosto nekompromisně a naplno ukazuje zrůdnost nacismu. Film začíná v roce 1947 v poválečné Americe. Život běžel dál, většina lidí se snažila žít, pracovat a koukat před sebe. Ale bylo i mnoho těch, kteří se nemohli zbavit své minulosti ať už kvůli vlastním výčitkám z vlastních vin, nebo jen proto, že to oni přežili jako jediní koncentrák... Tito hluboce traumatizovaní lidé o svých zážitcích snad kromě tribunálů s válečnými zločinci nikdy nemluvili. Zamkli to v sobě na deset západů a leckdo s tím i zemřel. Řada známých či příbuzných o nich věděla třeba jen díky vytetovanému číslu na ruce, že byli v koncentračním táboře, ale nic víc. Až brilantní akce Mosadu při lapení zrůdy Eichmanna a následný soudní proces, kde se znovu připomněla nacistická zvěrstva otevřela i jejich třinácté komnaty. Znal jsem pár přeživších holocaust, mojí babičce říkali maminko, protože se o ně jako zdravotní sestřička starala těsně po válce, když je jako malé děti dovezli z osvobozených koncentráků k nám. Všichni v dospělosti udělali za svojí minulostí tlustou čáru. Svět dělili na svět před holocaustem tam kdesi v Polsku a na Ukrajině s maminkami a tatínky a sourozenci a strýčky a dalšími příbuznými a  na svět po válce.  Jinak by asi nešlo přežít. Uvědomuji si ale, že musela být dlouhá řada těch, kteří žít dál nemohli. Kteří tlustou čáru nedokázali udělat.  Naprosto to chápu. Meryl předvedla vážně fantastický výkon a úžasný byl i Kevin Kline. Petera MacNikola má zafixovaného spíše jako seriálového herce, nebo herce spíše průměrných filmů. Jeho účast mne tu docela potěšila a svým mladickým až vyjukaným zjevem skvěle sekundoval zralé Sophii a světáckému Nathanovi. Tohle je za plný počet! * * * * * (16.08.2021)

Dvojplánový příběh o lidském a uměleckém dozrávání naznačuje, že autor literární předlohy William Styron do něj vložil nemálo autobiografických prvků. Zprvu konvenční námět o tuctovém trojúhelníku mladých lidí uprostřed poválečného New Yorku na konci čtyřicátých let se postupně rozvíjí do otřesně tragického podobenství o děsu, zkáze a zhoubách, které do mezinárodního společenství vnesly země Osy. Součástí humanismu tohoto osobitého autorského pohledu, který Alan Pakula plně ve filmové podobě zachoval, je nečernobílost všech protagonistů. S hořkou nadsázkou lze napsat, že jim nic lidského nebylo cizí. A právě tato skutečnost, toto chápavě sdílející pozadí umožní o to víc respektovat a sdílet hloubku tragických, režisérsky, kostýmově i výpravově a kameramansky mimořádně přesvědčivě zvládnutých druhoválkových retrospektiv s celou řadou monumentálně vystavěných scén (pouť kolem bloku budoucích obětí hradných vražd v plynových komorách, setkání s Mengelem, Sofiina záchrana před dětským udáním v Hössově rodině, jež by znamenalo pro ni jistou smrt), doplněných o značně silný motiv polského protižidovského cítění, dotváří skutečný rozměr katastrofy, vyvolané druhou světovou válkou. Důsledky utrpěných ran se prolínají: Životem i výčitkami svědomí štvaná žena se ve svém bolu bojuje i apojuje se s psychotikem, opakovaně bičovaným svým svědomím po záchvatech plných hrubostí, agrese, brutality; neustálými střety mezi vnitřními hlasy jekyllovským a hydovským, nejen v životě, ale i ve společně sdílené smrti, která se stává jejich společným etickým i úlevným východiskem z trampot a hrůz jejich nenapravitelně zpackaných životů-tragédií. Podobenství o síle i slabosti lidského ducha - zhruba tak lze postulovat nadčasovou výzvu, kterou v sobě tento neprávem přehlížený film nese. V době svého vzniku i dnes. (01.08.2009)

Jsou to vlastně 2 filmy v jednom. Pokud se děj odehrává za války ( transport + koncentrák ), tak jsem byl spracováním nadšen a hodnotil bych 5 hvězdy. Pokud jde o druhou linii filmu ( scény z domu ), které mají cca dlouhých 120min, tak z těch jsem, už tolik nadšen nebyl. Hodnotil bych jen 3 hvězdy. Film je především herecký koncert Meryl Streep, která mě opět přesvědčila, že je nejlepší herečkou. Dokáže totiž každou svojí roli zahrát velmi přesvědčivě, což většina herců a hereček prostě nedokáže. Musím, ale pochválit i oba herce ( P. McNicola a K. Klinea ), kteří Meryl velmi dobře asistují. (29.09.2013)