Selvmordsturisten

„Podívejte, Maxi. Váš nádor se výrazně zvětšil. Nelze operovat, je to prostě příliš nebezpečné. Takže to není moc dobrá zpráva…“ Po Arnbyho celovečerním debutu Když zvířata sní jsem neměl přehnaná očekávání, ale těšil jsem se na povedenou atmosféru. A ta se po velkou část projekce dařila navozovat i zde. Publikum brzy pochopí, pro co se Max rozhodl. Z filmu se vyklube psychologické drama, které sází na divákovu empatii s hlavním hrdinou a tabuizované téma. Film nabízí zamyšlení nad důvody, ale i nad celým konceptem onoho „hotelu“, smyslem zdvořilostních konverzací či poklidném odchodu. Zároveň člověk vnímá Maxův mix pocitů od odevzdání se přes lítost, zmatek až po pochyby. Ale zde platí jediné pravidlo, už není cesty zpět…a trapná démonizace spolu se změnou žánru film pohřbívá. Maxovo rozhodnutí je tak jen oddalováním nevyhnutelného…Pachuť zůstává, což je škoda. S panem Arnbym se asi tímhle snímkem rozloučím a já dám čisté 3*. „Rád tě poznávám, Maxi. O čem bych měl mluvit?“ - „Asi jen ne o budoucnosti.“ (03.11.2023)

Na nádor umírající Max se rozhodne ušetřit své blízké utrpení a potají se uklidí do horského resortu, v němž sídlí firma zabývající se luxusním a moderním provedením asistované sebevraždy. Takto snímek začíná a bohužel bez většího vývoje i končí. Velkou část filmu totiž vyplňují flashbacky odkrývající pohnutky hlavního hrdiny, proč se rozhodl pro tak krajní řešení a proč má i tak pochyby, zda udělal dobré rozhodnutí. Přesto nemohu říct, že by mě úsporný výkon Nikolaje Coster-Waldaua úplně přesvědčil o tom, že jeho postava má rozmyšleno, co dělá, a nejedná tím pádem zcela impulzivně. Chladně odvyprávěné drama v jednu chvíli zažehne jiskru thrilleru, ale opravdu jen trochu, nějaký žánrový obrat jsem očekával marně. Z celkově chladného přístupu snímek mírně odbočí aspoň ve scénách, kdy sledujeme bezradné pokusy hlavního hrdiny dokopat se k sebevraždě vlastním přičiněním a použít k tomu ty nejohranější cesty, jejichž zastaralost vyznívá až groteskně. Finální vyznění jako by tvůrci spíše nechali na divákovi, ale u tohoto typu filmu bych si radši přál nějaké jednoznačnější a odhodlanější uzavření. [Sitges 2019] (03.10.2019)

V ponurém dramatu herecky exceluje Nikolaj Coster-Waldau coby pojišťovák s nádorem v mozku, jemuž v sebevraždě brání akorát myšlenka na milující manželku (a také to, že mu do každého pokusu o zabití vždycky zrovna něco vleze). Aby mohl odejít ze světa v klidu, rozhodne se vydat do horského hotelu specializovaného na asistované sebevraždy svých hostů, o němž se náhodou dozví, a v němž hotelový personál pečuje o blaho klientů, podává jim halucinogenní čaj a vůbec se jim snaží celý ten umrtvovací proces co nejvíce zpříjemnit. Divák ale na příjemné pocity nemůže ani pomyslet – postavami filmu jsou bezradní, depresivní a psychicky zlomení jedinci, pochybující o svém rozhodnutí, nelineárně vyprávěný příběh má silně pohřební atmosféru a obraz je věčně šedivý a zamlžený. Kromě toho ale film už nenabízí nic dalšího a podobně jako jeho hlavní hrdina nemá příliš jasno v tom, co by si měl sám se sebou počít. K debatám o morálních aspektech sebevraždy kupodivu prakticky nevybízí, graduje neuvěřitelně pomalu a přes různé znepokojivé náznaky se nakonec dopracuje téměř až do žánru thrilleru. Nicméně ani to mu příliš nepomůže, protože nakousnuté zvraty už nikdy nedokousne a namísto poměrně uspokojivé pointy (která se celou dobu nabízela) doklopýtá jen k neurčitému a interpretačně otevřenému závěru. (03.10.2019)

Neľahký film, ktorý sa pokúsi zachytiť fyzické a duševné pocity (a boj) muža, trpiaci chorobu, kde niet pomoci. Otázka „byť či nebyť“ a vizualizácia možných odpovedí viac-menej fungujú do poloviny filmu (poznámka: všetky tie strašné veci sa dajú ľahšie zvládnuť, keď je pri nás niekto). Snaha režiséra J. A. Arnbyho do toho zaniesť mysteriózne prvky fungujú len čiastočne – v druhej poloviny filmu je z toho menší chaos. Pripravte sa na pomalý (a depresívny) film. Osobné hodnotenie: 72% (***) (14.07.2020)

Pomalu plynoucí psychologické drama, které se v druhé polovině přehoupne až do lehce thrillerových vod s prvky surrealismu. Coster-Waldau je jednoznačným tahounem celého filmu, jeho subtilní herecký výkon vám krásně nastíní vnitřní pocity a úskalí hlavní postavy, a to i bez vtlačeného voiceoveru či dovysvětlování. Zprvu se zdálo, že by mohlo jít o jakousi skládačku, ve které bychom se snažili přijít na to, proč je Max tam, kde je, ale v druhé půlce zjistíme, že o tohle tam až tak úplně nejde. Na konci si pak musí každý divák přebrat sám, co mu film chce sdělit. (05.11.2019)