Kolízia

Miluju dánskou kinematografii a Nikolaje Kaase s ní. Tenhle snímek je ale pro mě zklamáním. Lehce předvídatelná dějová linie je obšlehnutá už z nespočtu jiných podobně laděných snímků. Až mě zaráží, že režisér nehledal jiné dějové zákruty. Říznout do toho, bořit tabu - to Dánové přece umí! Připadá mi, že se  u tohoto dílka jedná o chladný kalkul na city, až se divím, že na to Kaas kývnul. No, asi taky musí platit složenky. Kaas je jako vždy skvělej, ale v tom závěru bych ho fakt raději neviděl. Takže za ten závěr hvězda dolů. (04.03.2022)

"Vy ste len otec. Nemáte žiadne práva." Zaujímavý pokrokový právny systém. Silná dráma, pri ktorej niekto miestami zaplače a niekto ako ja sa často dosť naserie. Hlavne na toho pošuka z Afganistanu (nepochopiteľné správanie retarda) a hysterické správanie jednej ženskej, ktorá to celé spôsobila. Film končí smutným happy endom. Oxymoron, ale je to tak. Film o vzťahových tragédiách s pochmúrnym dejom, presne takým, ktorý vedia Škandinávci najlepšie uchopiť. (19.12.2022)

Mehdi Avaz se nechal unést nebo studio mu řeklo, takhle to nedopadne. Příběh o umrtí syna a jeho následků. Opět na jedničkuN.L.Kaas. Severské drama drží, jen někdy přijde, že se to přehrává na míru divákova oka jen tak. Ke konci je to skoro americký spletenec, který sráží hodnocení dolů. Nebýt toho konce už od soudní síně po poslední záběr, možná by si člověk řekl, že tohle zabolelo. Takhle fakt ne. Škoda.70% (01.08.2023)

Kolize je výborně zpracované psychologické drama jedné lepší dánské rodiny, ve které zničehonic dojde k nečekané smrti jednoho z dětí. Nikolaj Lie Kaas v roli otce zemřelého je jako vždy úžasný. Radost mi udělalo i obsazení hereckých es (Nicolas Bro, Bodil Jorgensen) do vedlejších rolí. Film je dramatický a má spád. Během jeho sledování jsem se vůbec nenudil, filmu zcela chybí jakákoliv hluchá místa. Podmanivá hudba mě okouzlila a dotvořila velmi specifickou, možná až depresivní, atmosféru filmu. Stejně okouzlující je i kamera a prostředí ropné plošiny v Norsku. Jediné, co mě ve filmu zklamalo, je závěr, který je na můj vkus trošku moc a působí jako rušivý element. (01.11.2023)

Po většinu času velmi slušně vystavěné rodinné drama pravidelně hází diváka do těžké deprese, z níž zdánlivě není úniku. Trpká událost v rodině, kolize v pracovním zaměstnání, krize v manželském vztahu... neproplouvalo se mi tou depresí s hlavní postavou zrovna snadno, ale zvládl jsem to, často mě přikoval napínavý děj, v patřičné míře mě naštvalo konání některých postav a na oplátku potěšila každá jiskřička naděje. Vše by relativně hrálo, jednotlivé neshody a trpké příhody tu lze většinou vnímat jako propojené a navazující na sebe s evokací postupně spouštějícího se domina do několika stran, ale závěrečné minuty shodily můj dojem o celý stupeň níž. Tolik nahromazených zvratů za krátký čas, ve chvíli krátkého záblesku happy endu totálně extrémní vyhrocení konfliktu z jiné strany a pak zase obrat do (hořkého) happy endu se skokem v čase, mezi tím vypjatě patetické slzy a také spomalené záběry s hrou na city... tak tuhle část prudce drtivé jízdy jsem už nedával, nepřijal a na povrch z Kolize ve finále vyplouval především dojem rafinovaného kalkulu na diváka. Škoda, až do akční scény v soudní síni jsem měl (až na pár lehce přehnaných záblesků v budování oné deprese) hodně pozitivní dojem. Vynikající určitě zůstává výkon Nikola Lie Kaase. Z něj lze tady vyčíst tolik emocí už jen z výrazů obličeje, ať už je to trpkost, lítost, zlost, nervozita, dojetí, že mě každou chvíli k osudu jeho postavy přikoval a nevzpomínám, kdy jsem naposled v současném filmu z posledních pár let viděl nějakého herce hrát takto sugestivně... Bohužel s dánskými dramaty ze současnosti, jak si opět potvrzuji, nejsem kompatibilní, až se pomalu neumím rozhodnout, zda vězí „chyba“ ve filmech a tvůrcích nebo ve mně, když z většiny z nich cítím neuvěřitelný kalkul s přílišnou hrou na city (také Hon), příp. jiný extrém v podobě absolutního chladu (viz. Tísňové volání). [65%] (22.05.2023)