Kolízia

Po většinu času velmi slušně vystavěné rodinné drama pravidelně hází diváka do těžké deprese, z níž zdánlivě není úniku. Trpká událost v rodině, kolize v pracovním zaměstnání, krize v manželském vztahu... neproplouvalo se mi tou depresí s hlavní postavou zrovna snadno, ale zvládl jsem to, často mě přikoval napínavý děj, v patřičné míře mě naštvalo konání některých postav a na oplátku potěšila každá jiskřička naděje. Vše by relativně hrálo, jednotlivé neshody a trpké příhody tu lze většinou vnímat jako propojené a navazující na sebe s evokací postupně spouštějícího se domina do několika stran, ale závěrečné minuty shodily můj dojem o celý stupeň níž. Tolik nahromazených zvratů za krátký čas, ve chvíli krátkého záblesku happy endu totálně extrémní vyhrocení konfliktu z jiné strany a pak zase obrat do (hořkého) happy endu se skokem v čase, mezi tím vypjatě patetické slzy a také spomalené záběry s hrou na city... tak tuhle část prudce drtivé jízdy jsem už nedával, nepřijal a na povrch z Kolize ve finále vyplouval především dojem rafinovaného kalkulu na diváka. Škoda, až do akční scény v soudní síni jsem měl (až na pár lehce přehnaných záblesků v budování oné deprese) hodně pozitivní dojem. Vynikající určitě zůstává výkon Nikola Lie Kaase. Z něj lze tady vyčíst tolik emocí už jen z výrazů obličeje, ať už je to trpkost, lítost, zlost, nervozita, dojetí, že mě každou chvíli k osudu jeho postavy přikoval a nevzpomínám, kdy jsem naposled v současném filmu z posledních pár let viděl nějakého herce hrát takto sugestivně... Bohužel s dánskými dramaty ze současnosti, jak si opět potvrzuji, nejsem kompatibilní, až se pomalu neumím rozhodnout, zda vězí „chyba“ ve filmech a tvůrcích nebo ve mně, když z většiny z nich cítím neuvěřitelný kalkul s přílišnou hrou na city (také Hon), příp. jiný extrém v podobě absolutního chladu (viz. Tísňové volání). [65%] (22.05.2023)

„Černá díra vzniká, když se něco velkého zhroutí. Pohltí všechno, co je v její blízkosti. Čím víc se k černé díře přibližujete, tím plyne čas pomaleji. A ten okamžik předtím, než vás pozře, trvá věčnost. Lidé si myslí, že v prostoru černé díry nic není. Ale to není pravda. Černou díru můžeme cítit, stejně jako cítíme slunce. Kdybychom nahradili slunce černou dírou, svět by se normálně točil dál. Jen by tady nebylo světlo a teplo.” - Podstata tohoto srdceryvného rodinného dramatu se snad ani lépe obrazně vystihnout nedá než výše zmíněnou citací. Nikolaj Lie Kaas je skvělý herec a opět nezklamal. Působí naprosto věrohodně v roli chlápka, kterému se život hroutí pod rukama. (85%) (21.06.2022)

Mehdi Avaz se nechal unést nebo studio mu řeklo, takhle to nedopadne. Příběh o umrtí syna a jeho následků. Opět na jedničkuN.L.Kaas. Severské drama drží, jen někdy přijde, že se to přehrává na míru divákova oka jen tak. Ke konci je to skoro americký spletenec, který sráží hodnocení dolů. Nebýt toho konce už od soudní síně po poslední záběr, možná by si člověk řekl, že tohle zabolelo. Takhle fakt ne. Škoda.70% (01.08.2023)

Nikola Šuhaj se zase blýskl v dramatu, jemu šitém na míru. Navíc, dle skutečných událostí. Miluju dánskou kinematografii, ale jejich postoj k rodině a výchově dětí a hlavně sociálce a soudnictví o opatrovnictví, to nepochopím nikdy. Tady to zas pěkně ukázali, co umí. A hlavně, jak během pár minut a sledu nešťastných událostí můžete přijít o dítě. No zas mi slušně tekly nervy a špačkovala jsem celej film, obvzlášť, když mi neprávem trápí mého miláčka. Hlavně ta jeho pidlooká, hysterická ženuška, předváděla slušnej tyjátr, ruka mě svrběla neuvěřitelně, má štěstí, že se nakonec probrala. Ta její famílija byla celá zralá na průplesk a nejvíc bratříček vymytej s Afgánistánu, kterej byl zralej rovnou zavřít. Tento to teda zajebal extrémně. Tady, ani nepřišly slzy a dojetí, jako spíš vztek, bezmoc a bezpráví. Samozřejmě skvěle natočeno, jak se na ty severský čubky sluší. Postupně vybudovaná atmosféra a pro mě velice zvláštní konec. Já bych ho asi udělala jinej. Když, už drama, tak pořádný, bez šance na přežití na vozíku. To je asi jediná výtka. (31.05.2022)

Je tu sice pár nelogičností (např. 1/ když se v prvním stání u soudu JEJÍ advokát uchyluje k podpásovkám, proč protistrana nevytáhne JEHO fyzické napadení a ohrožování střelnou zbraní jejím bratrem?, 2/ jak se možné pronést do soudní síně pistoli?, v Dánsku se to nekontroluje?), ale jinak se jedná o zajímavé téma a dobře rozvíjený příběh. (24.06.2023)