Hotelový pokoj

Seriál, ktorý považujem za atmosféricky vyzrelý, postavami podmanivý, ale príbehovo mdlý a ničím závratný. Badalamenti a Lynch spojili znova svoje sily a tak vzniklo toto trojdielne dielko, ktoré síce nerobí v Lynchovej filmografií hanbu, pretože poväčšinou odráža presne tie prvky, ktoré Lynchový fanúšikovia zbožnujú, ale podobne ako zo seriálom on the air a filmovým twin peaks sa jedná o medzníky, ktoré pretínajú dve úspešné obdobia Lynchovej tvorby, ranné a neskoré, z čoho rané bolo fenomenálne zakončené seriálom twin peaks a druhé začínajúce strhujúcim filmom, jedným z vrcholov lynchovej tvorby lost highway. Hotel Room je veľmi minimalistický, ale málo stiesnený a väčšinou nepodáva nič podmanivé čo by stálo za to si zapamätať. Priemer ktorý ale neurazí ale ktorý rozhodne nemá ako nadchnúť. (22.08.2010)

Velmi zajímavé tři epizody, které mají podobu spíše divadelního představení. První by se dala charakterizovat jako absurdní drama. Druhou epizodu bych nazval situační fraškou bez vtipu, která navíc připomínala jihoamerickou telenovelu (nejslabší díl). Poslední a také nejlepší kousek je mysteriózní psychologicé drama. // toto by měla být inspirace pro všechny české filmaře, kteří točí nebo píší televizní filmy // (30.08.2006)

No jedna ujetost za druhou. Teda jedna ujetost před druhou a třetí mega ujetost za druhou. Všechny spojuje nejen služebná a pikolík, ale i vynikající Badalamentiho ponurá hudba. V třetím příběhu je krásná ženská, která je navíc ještě skvělej blázen a hraje to dokonale. Taky Crispin Glover je divnej patron, ale to už od přírody. Druhej je fakt nejslabší, ale s telenovelou bych ho nesrovnával. A v prvním exceluje Harry Dean Stanton, kterýmu sekunduje pošahanej starej úchyla Freddie Jones. Lynch se nezapře a fakt dokáže vytěžit maximum. (04.01.2009)

Tři zajímavé miniinscenace. Všechny se odehrávají na hotelovém pokoji č. 603, každá v jiném čase. První příběh je typický Lynch, opředený mystikou. Je ze všech povídek asi nejlepší. Muž je na pokoji s prostitutkou, už se schyluje k aktu, když v tom přijde tajemný Lou. Poté už nás Lynch jen a jen překvapuje. Druhý příběh režíroval, někdo jiný. Je o ženě, která se chce rozejít se svým milencem, a podporu hledá u dvou přítelkyň. Konečné vyústění je opět nečekané. A třetí příběh se odehrává během blackoutu. Je to jen dialog dvou lidí, ženy postižené tramuatem ze ztráty dítěte a jejím manželem. Je skvělé vidět, co dokáže Lynch vytěžit z pár herců a jedné místnotsti. K tomu neodmyslitelný hudební doprovod Angela Badalamentiho. Sice se to nevyrovná Lynchovo klasikám, ale na televizní inscenace je to moc moc dobré, (08.12.2004)

Docela by mě zajímalo, jestli se náhodou tvůrci snímku "Čtyři pokoje" trochu neinspirovali právě touhle Lynchovou televizní minisérií o třech dílech, kde se David věnoval třem příběhům, které se v různých letech odehrávají v jediném pokoji jednoho hotelu. Příběhy na sebe nemají nějakou zásadní návaznost, prostě je to jen o tom, co se stalo ve třech různých dnech, které jsou od sebe navíc docela vzdálené, v jednom hotelovém pokoji. Osobně mám tenhle koncept hodně rád, protože se zde dá vymyslet skutečně hodně. A pokud má tvůrce nápady, může to být opravdu jedinečné dílo. Lynch zůstal poměrně narativní a natočil tři konverzační dramata. Nejstatičtější je poslední, které je také nejdelší. Aneb jak se pokusit diváka dostat tím, co se říká. Ale jo, ono se to docela daří. Navíc ta úžasná zvuková kulisa, která nikdy nezmlkne. Kolem nás jsou neustále zvuky, a nejen kolem nás, i v nás, a tím mě Lynch pořád dostává, protože on nedělá nic jiného, než že to akceptuje. (10.03.2014)