Klute

Vibrující osa pátrání po pohřešovaném středostavovském obchodníkovi magnetizuje přepestrý a jedovatý jinosvětský kal newyorské osamocenosti: drobnokresba fetišistického unikání životu je sice místy přitažlivá, ale oslnivého jasu sametového podzemí nedosahuje, protože není dostatečně věcná, tj. není zachycena jako součást tohoto světa, ale jen jako příliš umělá hra na něj. V tomto pestrém kino-kaleidoskopu, který nedokáže nabídnout než omezený sled jinakých sexuálních klišé ve fádních celuloidových paspartách, vše spočívá na hercích, a právě oni spolehlivě zaštiťují tu zfilmovanou marnost. Zvláště to, jak Sutherland v neotřesitelně jímavém sklíčení neopatrně loupe cibuli nevidomého smutku prodejného děvčete v naději na rozřešení případu, ale prázdno na konci mu položí ještě závažnější otázku – po povaze vlastního Já – již nezodpoví jinak než pádem; žel dopadnutí zůstane mimo záběr: film končí příliš brzy - o několik týdnů či měsíců dříve. Výjimečná je psychoanalytická dimenze snímku, jejíž explicitnost poskytuje paradoxní kritiku herectví Jane Fondové: terapeutické schůzky zpětně interpretují její herectví – doslovují (potvrzují či vyvracejí) její tělesný výraz, a maximálně tak odcizují rodící se děj. Místy ten stálé rozrušovaný celek působí poněkud směšně svou nepravděpodobností. Je až zábavné, jak vyrůstá z prosté nevěstky novosvětská Julie Kristeva za dohledu vysloužilé freudiánky, zatímco se okolo vraždí muži a ženy, jedni se opásávají zbraněmi, druzí propadají drogovým závislostem a jiní nacházejí svou životní cestu v nezdravé infuzi polymorfní perverze: kde terapeutka mlčí, vše zodpoví pacientka. Tento imaginativní chaos poprockové „ovocné směsi“ dříve nebo později začne lést do zubů a ty začnou bolet. Osa se roztříští, hrozny obrazů se vychýlí na všechny strany a nezbude nic než pár detailů a polodetailů. (01.07.2017)

Trochu som sklamaný, vzhľadom na ohlasy som čakal niečo lepšie. Herci aj réžia boli fajn, no ten príbeh o zmiznutom pánkovi a odkrývanie celého toho pozadia jeho zmiznutia je až moc jednoduché, bez prekvapení a s častými nezáživnými scénami. A ten koniec? Ten sa dal čakať vlastne už od samotného začiatku, navyše dosť veľa toho prezradí aj nešťastne napísaný obsah k filmu. Ocenil by som tiež lepšiu dynamiku, miestami sa tu všetko zbytočne vlieklo, čoho dôsledkom potom bola ešte väčšia nuda a šedivý výsledný dojem. Priemer. 60/100 (15.02.2018)

O příběh tu nejde, u Pakuly musíte číst mezi řádky. Poslouchat dialogy, ale vnímat to, co zůstalo nevyřčeno, nevědět kudy kam, hledat, nenacházet, chytat se stébel a narážet do vlastnoručně postavených zdí. Klute pátral po ztraceném příteli, místo něj našel bahno velkoměsta, pasáky, feťáky a jednu životem unavenou call girl. Ti dva se spolu přes počáteční ostych pořezali o střípky prchavého štěstí nalezené ve slepých uličkách unylé každodennosti a zjistili, že šťastné konce existují jen v pohádkách. Nebo ne? […] Odhalení pachatele nic neřeší, ti největší úchyláci odjakživa seděli na nejvyšších místech. Napínavé a pohlcující. (02.07.2014)

Nechme stranou herecké výkony (nejlepší role Sutherlanda, nejlepší role Fondové) a brilantní scénář - hrdinou večera je kamera Gordona Willise, nazývaného v Hollywoodu "princem temnoty". Willis zde poprvé naplno ukázal nový styl budování atmosféry, který později dokonale zůročil v "Kmotrovi" nebo "Manhattanu". Právě díky němu přeskočil "Klute" hranici mezi vynikajícím filmem a mistrovským dílem. Mohl bych na to koukat donekonečna. (13.01.2015)

Filmári nového Hollywoodu pociťovali akútnu potrebu autorskej výpovede, čo je primárny aspekt, z ktorého musíme vychádzať pri hodnotení filmu i bližšom záujme o konkrétne obdobie. V prípade Pakulovho počinu je obtiažne vyselektovať len jeden dominantný žáner, nakoľko autor pracuje s rôznorodými motívmi a pred dramatickými scénami uprednostňuje psychologickú drobnokresbu hlavnej postavy (brilantná Fondová). Príbeh osciluje na vlnách decentnej lascívnosti, no neskĺza do zbytočnej prezentácie lacnej erotiky. Navzdory atraktívnemu poňatiu sa film svojím pomalým plynutím nevyvaroval nudnejším, zbytočnejším pasážam. Najvýraznejšími kladmi filmu sú určite titulní predstavitelia predvádzajúci sympaticky kontrastnú dvojicu (potešiteľné narúšanie konvencií, keď Fondová stelesňuje dominantnú personu, zatiaľ čo Sutherland je výrazne submisívny), magický hudobný doprovod Michaela Smalla, ktorý snímku v niektorých interiérových sekvenciách posúva do rozpoloženia snového hororu a duch doby, ktorý vo mne svojím sociálno-kritickým vyznením zanechal výrazný pocit nostalgickej melanchólie. (22.02.2012)