1917

„Když neuspějete, bude to masakr. Přijdeme o dvě jednotky, 1600 mužů včetně vašeho bratra. Myslíte, že to stihnete?“ - „Ano, pane.“ - „Nějaké otázky?“ - „Ne, pane.“ Jak je tahle extrémně důležitá mise nebezpečná se však ukáže až posléze…Řemeslná stránka je perfektní, Sam Mendes si s řadou scén opravdu vyhrál, dokáže díky tomu diváka velmi rychle přenést více než 100 let nazpátek a udržet ho tam po celou projekci. Jeho budování stísněné, napínavé atmosféry (a to jak za plného světla, tak třeba při výtečné noční, osvětlené pasáži) funguje takřka dokonale. Výsledný zmar, smutek, ale i vědomí velké statečnosti a sebeobětování jsou působivé…potud mám jen slova chvály. Problém ovšem je, že i přes velký důraz na detaily a dobovou věrohodnost se řada momentů stane obětí „hollywoodštiny“. Takže pár postav je takřka nesmrtelných, neunavitelných, jisté scény zas krapet přepálené (ale též bych radši poslouchal dojemnou píseň, než se staral o to, že mi někdo může skočit do zad, ehm). Za to 1* strhnu, jinak velká spokojenost. (19.04.2020)

Na počátku byla výzva, po ní přišlo čarování.. Počin dvojice Mendes, Deakins, čerpající z Weirova Gallipoli a držící se technikou natáčení Hitchcockova Provazu, brilantně zrcadlí skutečnost, že v každé válce vládne forma nad obsahem. Od stromu po strom skrz peklo nikoho, kolem sinalých tváří, z nichž odchází život a přes těla, z kterých už dávno vyprchal. Absence bitevní vřavy dodává na působivosti, protože strach je vždycky živen budoucností, nikoliv okamžikem přítomnosti.. Jedna věc mně ale neštymuje. Proč rozkaz k zastavení útoku neshodili nad svým postavením z letadla, což mimochodem bylo během 1. světové války běžnou praxí? Nebo to alespoň mohli zkusit s Kropenatým Jimem.. (27.01.2020)

Po Emmerichově otřesné Bitvě o Midway napravuje reputaci válečným snímkům Sam Mendes se svým ambiciózním počinem "1917". Filmy, které se snaží vypadat, že jsou točeny na jeden záběr nepotkáte na každém rohu. Nejblíže k tomu měl například francouzský taneční horor "Climax", který se ale odehrával v jedné budově. Tady se ale tvůrci vrhli přímo do zákopů a výsledek je vynikající. Minimálně po technické stránce. Už od samotného začátku jste vtaženi přímo do děje. Pár krátkých rozhovorů, dvouminutový Colin Firth, nějaká ta procházka "základním" táboře, a jde se na věc. Ono to vlastně ani jinak nejde. Na omáčku není čas, protože za 119 minut toho musíte stihnout opravdu hodně. Paradoxně pak někomu může vadit, že na jeden záběr nemůže na každém rohu čekat devět Němců, kteří budou hlavní dvojici neustále ohrožovat křížovou palbou. Pokud milujete akci a bitevní vřavu, budete nejspíše zklamání. Tady má hlavní slovo tíživá atmosféra a všudypřítomné napětí, které stupňuje famózní hudba. Thomas Newman měl jen smůlu, že obdobně povedený soundtrack měl i Joker. Jinak by Oscara zřejmě dostal on. Srovnání s filmy jako je například "Zachraňte vojína Ryana" je naprosto zcestné. Forma jakou je 1917 natočeno totiž neumožňuje hlubší práci s charaktery postav. Vzhledem k chybějícímu "vypravěči" jste omezeni jen na informace, které si Schofield a Blake stihnou říct během cesty. Někomu to může přijít limitující, ale já si myslím, že jsem záměr pochopil. Slabší pasáži se ale nevyhnul ani Mendes. Při scénách ve francouzském městečku spoléhá na scenáristické náhody (kravské mléko) a nevyladěné CGI pády. Nebýt toho problému, neměl bych výhrady prakticky k ničemu. Bohužel šlo o chyby, které ve finále dost výrazně zkazily celkový dojem. I tak je 1917 naprostou povinností každého milovníka válečných snímků, a v mnoha ohledech naprosto přelomovým filmem. (27.02.2020)

Je to gimmick, nebo ne? Tahle otázka se vkrádala už od zveřejnění prvních informací o Mendesově (a ve snad ještě větší míře Deakinsově) uchopení jedné prvoválečné epizody. No, a pravda je taková, že bohužel to tak opravdu je. Příběh je sám o sobě banální, což by vůbec nemuselo vadit, neboť i na značně úsporné ploše ukazuje velké množství válečných hrůz, s nimiž se tehdy museli (nejen) vojáci potýkat. Jenže za mě je problém v tom, že Mendesova zákopová momentka nepřidává do ranku kvalitních válečných snímků nic moc nového. Opět se dozvíme, že válka je špinavá a nečestná, nikdy nekončící a nesmyslná, prolezlá byrokracií, ale možná i skýtající určitou naději a nový život. V zásadě tedy totéž, co se dozvíme už někdy od 60. let. Zde je tedy v hlavní roli Deakinsova kamera, která se celou dobu snaží balancovat mezi vysoce inscenovanou uměleckostí (dávající vzpomenout třeba na Bélu Tarra či Hou Hsiao-Hsiena) a zdánlivě realistickou přirozeností, jak ji známe ze standardních hollywoodských válečných bijáků. Vyznění je proto někde na půli cesty, ale nutno uznat, že od Lubezkiho jízd v Birdmanovi si nikdo v Hollywoodu nedal takovou práci s komponováním záběru a konstantním posunem napříč mizanscénou. Zdá se tedy, že mám trochu problém s konceptem a tím, jak se snaží hrát na efekt. Jenže přestože toho pod hezkou skořápkou moc nenacházím, musím uznat, že vytyčený styl byl dodržen a cíl naplněn. Mendes udělal přesně to, co chtěl, a pomohli mu i výborní George MacKay a Dean-Charles Chapman v hlavních rolích. Potěší i camea Firtha, Cumberbatche, Scotta, Stronga a Maddena, kteří i velmi omezený prostor dokážou ovládnout. Výsledkem je velmi povedený film a od A do Z napsaná učebnice pro kameramany – a to vlastně asi i stačí. (01.04.2020)

Vizuálně se mi to líbilo fakt moc. Kamera perfektně umocňovala napětí a přenášela všechnu přírodní krásu, válečnou nekrásu a strach a drsnost té doby až na diváka. Co se pak týká samotného příběhu, ten vypadal slibně, ale ke konci už jsem tolik nejásala. I tak jsem ale spokojená, už jen proto, že jsem tam měla na chvíli Colina Firtha, jehož účast mi utekla, a kterého bych bez zvuku snad ani nepoznala. Protože si ale ujíždím na jeho hlasu a angličtině, hned se prozradil. Na rovinu říkám, že je moje hodnocení možná trochu zkreslené radostí z toho, že jdu po více než čtvrt roce konečně zase do kina, ale 4* si ode mě film zaslouží. (25.05.2020)