1917

Myslím si, že Sam Mendes si pro toho Oskara trošku šel. Nevím proč není více filmů z první světové války, ale asi to bude tím, že většina času se bojovalo v zákopech s nudou, než na zemi o území. Sam Mendes tu ale přestřelil a realističnost zaměnil za absolutní filmařinu. Takže v praxi to znamená, že setu setkáte se záběry, na které coby fanoušek filmu pravděpodobně nikdy nezapomenete. Domnělá představa, že vše je natočeno na jeden záběr, dotváří samotným scénám výrazný surrealistický náhled. Vše začíná pádem německého letadla na rozpadlou stodolu, pokračuje přes světlicemi nasvícené ruiny městečka a končí přímo v zákopech, pár vteřin před vyběhnutím do bitevní vřavy. Nedýchal jsem, byl fascinován vykonstruovanými scénami a užíval si jeden z nejlépe natočených válečných filmů posledních několika let. Poctivá britská herecká trojka (Firth, Cumberbatch, Strong) v důležitých rolích je pomyslnou třešničkou na dortu, která Vás vtáhne do válečného dění a připomene Vám, že se jedná „jen“ o film. (17.02.2020)

Na počátku byla výzva, po ní přišlo čarování.. Počin dvojice Mendes, Deakins, čerpající z Weirova Gallipoli a držící se technikou natáčení Hitchcockova Provazu, brilantně zrcadlí skutečnost, že v každé válce vládne forma nad obsahem. Od stromu po strom skrz peklo nikoho, kolem sinalých tváří, z nichž odchází život a přes těla, z kterých už dávno vyprchal. Absence bitevní vřavy dodává na působivosti, protože strach je vždycky živen budoucností, nikoliv okamžikem přítomnosti.. Jedna věc mně ale neštymuje. Proč rozkaz k zastavení útoku neshodili nad svým postavením z letadla, což mimochodem bylo během 1. světové války běžnou praxí? Nebo to alespoň mohli zkusit s Kropenatým Jimem.. (27.01.2020)

Působivý výlet válečnou Francií. Mám rád tyhle filmy, kde hrdina jde a na každé zastávce se mu dějí zvláštní věci. Na mě asi nejvíc zapůsobil zpěv před útokem a příchod vojáka v nočním městečku. Malé role známých ksichtů jsou fajn, konec emocionální, hudba super a jednozáběrové frajeřiny bych si asi ani nevšiml, kdyby se to všude nepsalo. Beru to jako důkaz, že ten film je prostě dobrej a vtáhnul mě. (23.05.2020)

Je to gimmick, nebo ne? Tahle otázka se vkrádala už od zveřejnění prvních informací o Mendesově (a ve snad ještě větší míře Deakinsově) uchopení jedné prvoválečné epizody. No, a pravda je taková, že bohužel to tak opravdu je. Příběh je sám o sobě banální, což by vůbec nemuselo vadit, neboť i na značně úsporné ploše ukazuje velké množství válečných hrůz, s nimiž se tehdy museli (nejen) vojáci potýkat. Jenže za mě je problém v tom, že Mendesova zákopová momentka nepřidává do ranku kvalitních válečných snímků nic moc nového. Opět se dozvíme, že válka je špinavá a nečestná, nikdy nekončící a nesmyslná, prolezlá byrokracií, ale možná i skýtající určitou naději a nový život. V zásadě tedy totéž, co se dozvíme už někdy od 60. let. Zde je tedy v hlavní roli Deakinsova kamera, která se celou dobu snaží balancovat mezi vysoce inscenovanou uměleckostí (dávající vzpomenout třeba na Bélu Tarra či Hou Hsiao-Hsiena) a zdánlivě realistickou přirozeností, jak ji známe ze standardních hollywoodských válečných bijáků. Vyznění je proto někde na půli cesty, ale nutno uznat, že od Lubezkiho jízd v Birdmanovi si nikdo v Hollywoodu nedal takovou práci s komponováním záběru a konstantním posunem napříč mizanscénou. Zdá se tedy, že mám trochu problém s konceptem a tím, jak se snaží hrát na efekt. Jenže přestože toho pod hezkou skořápkou moc nenacházím, musím uznat, že vytyčený styl byl dodržen a cíl naplněn. Mendes udělal přesně to, co chtěl, a pomohli mu i výborní George MacKay a Dean-Charles Chapman v hlavních rolích. Potěší i camea Firtha, Cumberbatche, Scotta, Stronga a Maddena, kteří i velmi omezený prostor dokážou ovládnout. Výsledkem je velmi povedený film a od A do Z napsaná učebnice pro kameramany – a to vlastně asi i stačí. (01.04.2020)

Technická stránka dechberoucí, logicky děravé a ve vztahu k historickým reáliím ne příliš věrohodné. Přesto hodnotím vysoko, zážitek je to silný, i když opět, spoléhající především na technické provedení. Nejlepší je první třetina a závěr, prostředek ve městě a s ženou a dítětem sice sám o sobě špatný není, nehodí se ale ke zbytku a upřímně řečeno se nehodí do roku 1917, je to trochu umělá snaha tvůrců dostat do filmu další emočně vypjatou scénu a zužitkovat to mléko. George MacKay si rozhodně zaslouží pochavu za nepochybně i fyzicky náročné natáčení. (13.02.2020)