1917

„Když neuspějete, bude to masakr. Přijdeme o dvě jednotky, 1600 mužů včetně vašeho bratra. Myslíte, že to stihnete?“ - „Ano, pane.“ - „Nějaké otázky?“ - „Ne, pane.“ Jak je tahle extrémně důležitá mise nebezpečná se však ukáže až posléze…Řemeslná stránka je perfektní, Sam Mendes si s řadou scén opravdu vyhrál, dokáže díky tomu diváka velmi rychle přenést více než 100 let nazpátek a udržet ho tam po celou projekci. Jeho budování stísněné, napínavé atmosféry (a to jak za plného světla, tak třeba při výtečné noční, osvětlené pasáži) funguje takřka dokonale. Výsledný zmar, smutek, ale i vědomí velké statečnosti a sebeobětování jsou působivé…potud mám jen slova chvály. Problém ovšem je, že i přes velký důraz na detaily a dobovou věrohodnost se řada momentů stane obětí „hollywoodštiny“. Takže pár postav je takřka nesmrtelných, neunavitelných, jisté scény zas krapet přepálené (ale též bych radši poslouchal dojemnou píseň, než se staral o to, že mi někdo může skočit do zad, ehm). Za to 1* strhnu, jinak velká spokojenost. (19.04.2020)

Je to gimmick, nebo ne? Tahle otázka se vkrádala už od zveřejnění prvních informací o Mendesově (a ve snad ještě větší míře Deakinsově) uchopení jedné prvoválečné epizody. No, a pravda je taková, že bohužel to tak opravdu je. Příběh je sám o sobě banální, což by vůbec nemuselo vadit, neboť i na značně úsporné ploše ukazuje velké množství válečných hrůz, s nimiž se tehdy museli (nejen) vojáci potýkat. Jenže za mě je problém v tom, že Mendesova zákopová momentka nepřidává do ranku kvalitních válečných snímků nic moc nového. Opět se dozvíme, že válka je špinavá a nečestná, nikdy nekončící a nesmyslná, prolezlá byrokracií, ale možná i skýtající určitou naději a nový život. V zásadě tedy totéž, co se dozvíme už někdy od 60. let. Zde je tedy v hlavní roli Deakinsova kamera, která se celou dobu snaží balancovat mezi vysoce inscenovanou uměleckostí (dávající vzpomenout třeba na Bélu Tarra či Hou Hsiao-Hsiena) a zdánlivě realistickou přirozeností, jak ji známe ze standardních hollywoodských válečných bijáků. Vyznění je proto někde na půli cesty, ale nutno uznat, že od Lubezkiho jízd v Birdmanovi si nikdo v Hollywoodu nedal takovou práci s komponováním záběru a konstantním posunem napříč mizanscénou. Zdá se tedy, že mám trochu problém s konceptem a tím, jak se snaží hrát na efekt. Jenže přestože toho pod hezkou skořápkou moc nenacházím, musím uznat, že vytyčený styl byl dodržen a cíl naplněn. Mendes udělal přesně to, co chtěl, a pomohli mu i výborní George MacKay a Dean-Charles Chapman v hlavních rolích. Potěší i camea Firtha, Cumberbatche, Scotta, Stronga a Maddena, kteří i velmi omezený prostor dokážou ovládnout. Výsledkem je velmi povedený film a od A do Z napsaná učebnice pro kameramany – a to vlastně asi i stačí. (01.04.2020)

Dva vojáci se proplétají zmateným labyrintem zákopů, vystrkují hlavu a vydávají se mrtvou krajinou kamsi... A já je jenom nesleduji, kdepak, já jdu s nimi, přesně takový mám pocit, když se přistihnu, jak se v sedadle instinktivně krčím a jak se snažím vidět víc než kolik mi film právě ukazuje. Protože jsem si takřka jistý, že tam za tím horizontem něco nebo někdo číhá, a mám strach. Takže i když bych na 1917 mohl najít nějakou mušku, ten zážitek, který mi pánové Mendes, Deakins a Newman zprostředkovali, ten zážitek je nade vše. Zpracování filmu bere dech (spíše než Zachraňte vojína Ryana se mi vybavovalo Gallipoli) a velký podíl na tom mají i herci a jejich nesmírně autentické emoce a vyděšené tváře. Po Dunkerku další válečný snímek s klasicky pojatou zápletkou a originálním zpracováním, ze kterého se podle mě rychle stane klasika. (13.02.2020)

„KDYŽ NEUSPĚJETE, BUDE TO MASAKR. PŘIJDEME O DVĚ JEDNOTKY. 1600 MUŽŮ VČETNĚ VAŠEHO BRATRA…“ /// Tak trochu jinak udělanej válečnej film. Nejde v něm o krev ani tuny vystřílených nábojů. Má na nás přenýst atmosféru z fronty a strach z věcí, který mohou během války nastat. Máme se stát součástí děje, vojáků a jakoby na vlastní kůži pocítit obtížnost jejich cesty a emoce si nechat až na závěr, když je hotovo. Díky kameře, kulisám, hudbě, zvuku… se to daří. Je to komorní válečný drama, které se bude líbit, protože je perfektně provedený, ale je v něm málo akce (většinou jde o souboj muž proti muži), málo emocí. Ne že by mi to bylo úplně jedno, ale třeba dramatickej a pocitově parádní závěr ukazuje, že Mendez měl v příběhu i hře na city přitvrdit. Nebo aspoň nechat finále vygradovat nějakou větší válečnou scénou. Víc jsem se rozepsal TADY! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bojoval jsem v 1. světový... 2.) Válka, to pro mě není masová vřava, ale „lidský“ intimčo. 3.) Chcu něco natočit na jeden záběr (jasně, klidně i péčlo…). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (18.02.2020)