Ženatý so záväzkami

Tak kvůli tomuhle seriálu jsem před 12-ti lety byl každý den vzhůru až někdy do půlnoci (i když jsem ráno vstával do práce), jen abych viděl další díl. Již to samo o sobě svědčí o tom, že ten seriál prostě miluju. Samozřejmě, některé díly jsou slabší, některé jsou ale doslova perly. Docela extrémně a často až ad absurdum nastavené zrcadlo realitě, u něhož působí právě ta přehnaná absurdita, to člověk prostě zjistí, u kolika věcí, který mu připadají normální (nebo se prostě dělají), vypadá jako vylízanej idiot. Souboje mezi Alem a Peggy jsou často k pochcání. Nejlepší postava seriálu je zcela jasně Marcy, roztomilá sousedka na přesdržku! (29.11.2008)

Existence podobného sitcomu nám aspoň upřesní, že nedostižný Americký sen (Plný dům, Krok za krokem) se nerovná vždy drsné realitě skutečnosti. A právě na tom stavěli tvůrci Ženatých se závazky poměrně úspěšně řadu let než jim došli nápady, což si však nebyli ochotni připustit. To je taky důvod, proč i přes vysoký kredit začátku nelze dát víc. (23.07.2007)

Ed O'Neill je jako průměrný americký looser výtečný. Pracuje jako prodavač bot a jeho rodinka určitě nepatří do kategorie „taková normální.“ Ruku z kalhot, budou se rozdávat bankovky! Jako celek průměrné, protože kvalita časem strmě klesá, ale na poprvé jsem byl fascinován a velmi se nasmál! (09.10.2005)

Po zhlédnutí prvních asi 30ti dílů uděluji plné hodnocení. Nejlepší byl díl s mrtvým santou - morbidnější humor snad ani neexistuje. ,,Fuj, santa smrdí pivem!" ,,Kdybyste přišli později, cejtili byste tvrdej." ,,Co od nás zase chcete? Na stromě se oběsil velikonoční králíček? Skřítek běhá po domě s kudlou v zádech?" Genialni. (09.02.2007)

Škádlení rezignovaného prodavače bot, bývalé školní hvězdy v pokládání šišatého míče, se Zrzavou příšerou (Peggy: „Ale, jak to, že mě nikdy nevezmeš na pláž?” Al: „A na co? Stejně by ses vrátila...”) s brilantně deduktivní dcerou Kelly (Kelly: „Pane Rhoadesi, chci se zeptat na něco ze zoo. Když jste jel tím vláčkem kolem medvědího výběhu, byli tam živí plyšoví medvídci, jak říká Bud, nebo žijou někde jinde, podle mýho?”) i nadrženým synkem Budem (Bud: „Tati, možná bych se měl dát do armády. Prej ženský berou na mužský v uniformě.” Al: „To není tou uniformou, synku. To je tím, že vědí, že posloucháš rozkazy a jíš blafy.”). Kromě toho má Al rád své povolání (Al: „Dneska byl krám narvanej ženskejma. Teda byly jenom dvě, ale ode zdi ke zdi.”) a i když časem šla úroveň výrazně dolů, tak za premiérové noční čekání na jednotlivé díly nemohu z hodnocení slevit. (23.12.2008)