Obsahy(1)
Prevzaté predstavenie muzikálovej inscenácie na motívy románu Ivana Olbrachta "Nikola šuhaj lúpežník" z Mestského divadla v Brne. Voľná adaptácia románu rozpráva príbeh o zbehovi z I. svetovej vojny, ktorému sa vďaka čarom vyhýba každá guľka. Napokon zomiera vďaka zrade. V inscenácii sa stretávame s pohanským svetom Rusínov na Podkarpatskej Rusi a židovským svetom Chasidov. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (12)
V šedesátých letech vznikly ve stejnou dobu dva muzikály stejného tématu. Ano, mluvím o Nikolu Šuhaji Loupežníkovi. Obě verze byli jedinečné jak pojetím příběhu, tak hlavně tím hudebním a navíc obě vznikly v Brně. První nastudování Petra Ulrycha bylo bigbítové a i deska tenkrát vydaná byla unikátní a bylo měla plno hudebních nápadů a byla jedna z nejlepších desek u nás v oné době. Později se po létech se Petr Ulrych k tématu vrátil, přidal více písní, hudbu víc zlidověl a obalil víc židovskými hudebními motivy a hudbu i víc zdřevěnil aranží hudby - cimbál, housle, basa, kytara. Na pozadí zpívá sestra Hanka Ulrychová. Petr Štěpán coby Nikola není špatný, ale Markéta Sedláčková jako Eržika není jen krásná, něžná, ale i ta, která si našla náhradu za zbojníka a člověk ji t věří. Pobaví velitel četníků Erik Pardus (hned jsem si vzpomněl i na jeho roli četníka v Četnických humoreskách). Tady se mi hrozně líbí ta interakce mezi ním, četníky, lidmi v hledišti, ale i hudebníky viz zničeho nic vyleze z role a přepne "Péťa Ulrych, to je muzikant. Napij sa. No tak. Napij sa...." Jeho části až připomínají forbíny Wericha s Voskovcem. Samozřejmě mají jiný tón, náladu i vtip. No nic, je na čase si zazpívat píseň, která až opravdu zlidověla a člověk si myslí, že je lidovka a on ji právě stvořil Petr Ulrych: "Až jednou červánky, potkáte mamičku...." ()
Nebýt hudby sourozenců Ulrychových je Koločava dokonalý kýč. Takový jaký v Brně umí udělat jen S.M. Vedle Balady pro banditu má jít o další muzikálovou adptaci Nikoly Šuhaje - ačkoliv se obávám, že Uhdeho adaptace je určitě mnohem lepší, mlhavější a Štědroňova hudba komplikovanější, tak to co v Koločavě má smysl je právě muzika. Další z řady inscenací, které v řečisti čistokrevného středoproudu pěkně pluje jako lísteček na splávku pod horskou studánkou... ()
Koločava je působivé představení o nestárnoucím loupežníkovi Nikolovi Šuhajovi. V různých podobách se tomuto příběhu věnovaly filmy i divadla a stále patří k oblíbeným. V Česku obrovsky, protože příběh proslavil Vladimír Sís a hudba Miloše Štědroně a Vlastimila Hály. Proto je tak důležitá hudba v tomto představení. A ta je na tomto divadle vůbec to nejlepší. Petr Ulrych získal cenu oprávněně. Hanka Ulrychová písně interpretuje skvěle. Pro Stanislava Mošu se Koločava stala jedním z prvních režijních počinů a filmové dotáčky jsou parádním doplněním. I když je představení dlouhé přes dvě hodiny, baví. Erik Pardus působí jako takový Miroslav Donutil v národním a jeho improvizace jsou opravdu vtipné. Četnické kreace na kolech mě pobavily. Viděl jsem už představení divadla Husa na provázku z roku 2012 a tato o deset let mladší verze z Městského divadla stejného města je podle mě lepší. ()
Představení Divadla na provázku je taková klasika, že jsem měl ze začátku problém tuhle další verzi Nikoly Šuhaje přijmout. Ale to jen na začátku. Erik Pardus perlí jak o život a ten židovský Sanhedrin v čele se Zdeňkem Junákem je dokonalý. Hudba jede po celou dobu, je velmi žánrově pestrá, musím před Ulrychovci smeknout. 75% ()
Muzikál není můj oblíbený žánr, ale někdy udělám výjimku. Koločavu jsem viděla poprvé před několika lety. Balada pro banditu se mi určitě líbila víc, ale v tomto představení mě zaujal především Petr Štěpán, kterého jsem tehdy neznala. Jeho podání písně Až jednou červánky je velmi působivé. Nádherná píseň! ()
Reklama