Big Bít

Jsem dost na vážkách. Dílo je to povedené, o tom žádná, ale jeho kultovnost rozhodně není omluvou pro jeho dost zásadní nedostatky. Záběry a fotky naprostých praotců bigbítu vyvolávají velký kus nostalgie, nemluvě o nejstarších hudebních nahrávkách. Každý díl má své vlastní téma, mě hodně zaujal ten, který se věnoval pořizování vybavení. Jak tam správně zmínil Petr Janda, ta touha hrát musela být velká. Nejenže se sem hudba, která byla inspirací, dostávala těžko, takže bylo obtížné vstřebávat vlivy, nejenže režim této muzice také moc nepřál, ale navíc absolutně nebylo na co hrát, čím zesilovat a čím zvučit. A to už chce od zúčastněných pořádnou vůli se do něčeho pustit. Nějakým způsobem se bigbítu dotkl na tuzemské scéně každý, takže by nikoho nemělo překvapit, že v seriálu narazíme i na Gotta, Černocha, Zagorovou a další. I když se seriál snaží zahrnout široké spektrum muziky, divák musí získat dojem, že tady existovala jen muzika kolem Petra Nováka, Vladimíra Mišíka a Radima Hladíka a jinak skoro nic. Jenže ve skutečnosti měl skoro každý region svou vlastní rozmanitou scénu a po skončení 60. let už drtivá většina fanoušků měla úplně jiné hrdiny než tyto průkopníky ze šedesátek (při vší úctě k nim). V takových 80. letech se drtivá většina rockového dění přesunula do vesnických sálů. Z plzeňské scény, která byla takovým fenoménem, že by sama o sobě vydala na dva díly, se tam vešla jen Odyssea. Tvořila se specifická kultura, fanoušci se organizovali, angažovali se v místních spolcích, které pak pořádaly zábavy. Vynalézavé způsoby, jak vyrábět merch na koleni, poradit si s image. Trestuhodně nevyužité, celý seriál tak sledujeme povětšinou osudy několika vytipovaných muzikantů, o kterých se tvůrci rozhodli, že tu kromě nich skoro nikdo nebyl. Na závěr si dovolím takové osobní odlehčení. když jsem na seriál koukal při premiéře, žasnul jsem nad tím, jak starci vyprávějí o svých začátcích. Když se na to dívám po 23 letech, shledávám, že ti starci, pamětníci a legendy jsou vlastně kluci o trochu starší než já :-D (22.11.2021)

Neskutečně roztahaný dokument o československém rocku alias bigbítu. Rozhodně by neuškodilo sestříhat tak na polovinu dílů a zbytek materiálu třeba vydat knižně. Navíc je seriál natočený klasickou českou dokumentární formou - pamětník sedící před černým plátnem a vyprávějící "příhody z natáčení". Kdyby byly doplněny nějaké záběry z terénu (třeba v této hospodě vznikli Plastici a tady na tom nádraží se je pokusili komančové zaniknout) a výrazně větším množstvím hudebních ukázek, rozhodně by z toho bylo zajímavější dílo. Navíc jsem v závěru došel k názoru, že dokument není objektivní a rozhodně nepokrývá kompletně celou historii našeho bigbítu. Já byl sice s výběrem témat a kapel naprosto spokojen, ale uznávám, že šlo pouze o omezený výsek, většinou pouze nezávislých a undergroundových kapel. Každopádně ale dokument předkládá dost zajímavých informací, pro mě například velmi překvapivé zjištění, že rock'n'roll do Československa přinesli Suchý a Šlitr. (16.01.2010)

Tak tohle je něco, pozoruhodný projekt o existenci známějších i méně známých bigbeatových skupin v době socialismu. Televizní zpracování, kterému nelze nic vytknout a jejímž prostřednictvím je vzdávána pocta bigbeatové hudbě v Československu. Tím spíše, že i dnes, po mnoha letech se to stále dobře poslouchá. Namátkou třeba hity, Náhrobní kámen, Povídej, Svou lásku jsem rozdal, Zlatý důl a podobně. Skupiny jako George and Beatovens, The Primitives Group, Hells Devils, Matadors, Juventus, Flamengo, Olympic či slovenská kapela The Beatmen samozřejmě válely. Netřeba snad ani dodávat, že Česká televize tyto skupiny zajímavě přiblížila těm, kteří je sami nezažili. Tak za tohle jim patří můj velký dík. (22.11.2014)

Plné hodnocení patří autorům tohoto seriálu, který se snažil jedněm připomenout, a druhým ukázat, jak těžké to měly kapely, které se odlišovaly od hlavního proudu nejen hudbou, ale i svou filozofií. Seriál mapuje všechny novovlnné spolky, punk, bigbeat, a věnuje jim prostor, který si rozhodně zaslouží. Kde jsou ty časy Létajících břitev, Mrtvých maminek, Odvážných bobříků a Třírychlostních Pepíčků.. :) (08.06.2007)

Upřímně, nebýt tohoto dokumentárního seriálu, neměl bych možná dnes co poslouchat. Jsem ročník ´87 takže jsem dobu kterou pokrývá nezažil a z kapel které jsou v něm zmiňované dnes už funguje pouhá hrstka. Možná že jsem zaznamenal jeho vysílání už v dobách puberty, ale tehdy mnou cloumaly bandy a žánry populární v té době, četl jsem Spark, valil všelijaký metal a opovrhoval jeho kořeny, inu jako každý mladý a blbý tvor. Časem jsem se ale metalu tak přeposlouchal že už jsem to neunesl a musel "vysadit", necítil jsem se nikdy jako pravá "metla", jen mi ta hudba byla blízká kvůli mým depresivním stavům, neuměl jsem si to ale dát do souvislostí a svoji diagnózu zlehčoval. Stále jsem ale hodně četl, a kdesi se dozvěděl o kdysi populární kapele Flamengo a jejich jediné desce Kuře v hodinkách. Album jsem si stáhnul a jal se poslouchat. Ten den jsem ho sjel ještě asi dvakrát, pak objevil seriál Bigbít a tím se mi otevřel zcela nový svět! Metal byl v mých uších najednou příliš hřmotný, těžkopádný, buranský. Díky Bigbítu jsem objevil takové skvosty o kterých dnešní mladí nemají páru jako třeba Rebels, Progres 2, Collegium Musicum, Blue Effect, Stromboli, Už jsme doma, Krásné nové stroje, atd, atd... Dnes už si metal pouštím jen velmi zřídka. Deprese zmizely. Spark nekupuju. (27.08.2022)