Adresát neznámý

Známý provokatér Ki-duk Kim natočil tento hodně zajímavý a místama drsný film o jákémsi zapadákově, kde snad nežije nikdo normální. Je tady muž, který zabíjí psy a prodává maso do místní restaurace. V tom mu "pomáhá" mladý muž, který sice není schopen zabít psa ale neustále terorizuje svou matku avšak ta ho bezmezně miluje. Další mladý občan tohoto zapadákova je zamilován do jednooké dívky a pozoruje jí buď při svlékání nebo při "hrátkách" se psem. Tato dívka o oko přišla jako dítě při hře se svým bratrem, kterého to však ani moc nemrzí ("copak nevidíš na to druhé?"). Do dívky se později zamiluje americký voják, který je zde na základně a zařídí dívce operaci oka. A radši ani nechtějte vědět jak to všechno vlastně dopadne ale happy end nečekejte. Je to skvělý film, který stačí vidět jednou. (08.01.2007)

Adresát neznámý byl druhý film v rámci mého „dne s Kim Ki-dukem“. Naštěstí. Bylo to něco jiného, než další filmy, které jsem viděl. Takové panoptikum zvláštních lidí -každý má nějakou tu svou úchylku- na korejském venkově u americké vojenské základny. Násilí probleskává méně než v Drsňákovi, zato je film plný, jak to říct, „gagů“ – ne přímo „veselých“, jak spíše mrazivě černohumorných. 95% (14.04.2005)

U Kim Ki-dukových filmů mám, až na dvě výjimky, problém s hodnocením, protože ač mám rád jeho zvláštní vidění lidské psychiky, poetiku, výrazové prostředky a práci s krásou i brutalitou, vždy se najde něco, co mi při srovnání s jinými filmy brání pořádně "přihulit" u závěrečných bodíků. Tenhle snímeček je depresivní, extrémně zvláštní, postavy nemají kořeny v praktickém životě, ale v tom je jeho kouzlo, poskytuje vcelku silný zážitek, který bychom u euroamerické kinematografie hledali jen stěží. Ovšem při takové abstrakci se divák nemůže s žádnou postavou stotožnit, je dost možné že si z filmu jednoduše nic neodnese a snad nebude mít ani důvod se k němu vracet... 7/10 (08.05.2009)

Ki-duk Kimovsky rukopis cítiť na každom milimetri stopáže, kde mi už tradične nevadí ani spomalenie deja na úkor času. Násilie, brutalita, týranie mi práveže v tomto snímku pripadali najmenej samoúčelné. Celý dej, ktorý sa dá po viacerých poetických dielach aj dejom nazvať sa snaží postupne po vrstvách odokrývať traumy a sociálne útrapy kórejského národa po vojne. Každý z charakterov do batohu plného kameňov, ktorý potápa celú krajinu do mizérie, prispieva tím svojím dielikom a spolu znášahú následky, no u každého sa prejavujú v individuálnych skazených životných osudoch. Nemôžem si odpustit analógiu so Štestím aj keď tento film má určite omnoho vyššie ambície a zložitejšiu rozprávaciu techniku. Veľmi výstižný názov plne symbolizuje utrpenie z pocitu izolácie a nikam nepatrenia. Vnímavý človek, ktorý sa nedá znechutiť kimovou rozprávačskou technikou sa môže tešiť na niektoré veľmi silné scény mapr. papierové oko, vyrezávanie tetovania či zúfalú matku na poli..Finálne hodnotenie: Napriek všetkým pozitívam tento film nevybočuje až tak veľmi z klasického kidukovskeho konceptu, teda až na politickú stránku, no výrazové prostriedky zostávajú stále tie isté. Od scény ku scéne moje hodnoteni oscilovalo medzi 3 a 4 gviezdami no nakoniec sa prikloním k 3,5* (27.09.2006)

Vynikajúca pôsobivá dráma z kórejského vidieka a tak trochu iný Kim KiDuk, než ho poznáme z jeho terajšej poetickej tvorby. Každopádne film silný, drsný, depresívny s absolútne looserskýmy charaktermi kde nik nemá šancu na zlepšenie svojho osudu, pretože sa narodil na miesto a do doby, keď to nebolo objektívne možné. 10/10 (14.12.2005)