Dekalog III (E03)

Prikázanie vyjadrené jasne, hneď zo začiatku - aj keď film symbolizuje skôr niečo iné, cítiť z toho osamelosť a nenávratnosť. No tentokrát som neuverila ani jednému z ústrednej dvojice a vzhľadom na to, že majú ťahať celý film, je to veľká slabina, ktorú ani kamera nedokázala tak úplne vykompenzovať. Opäť silná idea, od režiséra sa zrejme nedá čakať nič iné, no zatiaľ s najslabším vyznením. (02.06.2016)

Hlavní problém bych viděl v chybějící dramatičnosti tohoto dílu. Zatímco v jeho předchůdcích šlo o život, tady šlo v podstatě "pouze" o to, nebýt ve svátek jako jsou Vánoce sám. Samota je nepěkná věc, ale jak praví klasik: "Nejde-li o život, tak jde o hovno." Celé je to o courajícím páru, který pátrá hluboko v mysli po dřívějších společně prožitých chvílích. Člověk se třeba dozví, jak nepěkným místem byla v minulosti polská záchytka, vedl-li ji sympatický plešárd. To by si nejeden rozmyslel bumbat. Kdo je méně oblíbeným a prožil už si nějaké ty Vánoce v osamění, tak se do snímku určitě zvládne ponořit a užije si jej. Obávám se, že ostatní příliš ne. Ocenil bych určitě snad jen krásnou atmosféru varšavských Vánoc. Pokud jsem druhému dílu vytýkal dost volnou interpretaci druhého přikázání, tak jsem nucen své tvrzení odvolat. Takhle vypadá volná interpretace! S přimhouřeným okem dávám 2 hvězdy. (03.06.2016)

Sváteční den vrcholí o Štědrém večeru. Vzpomene si někdo na Memphis Minnie a její skvělé Me and My Chauffeur Blues? Tak to se odehrálo v tomto filmu (Won't you be my chauffeur? / I wants him to drive me/ I wants him to drive me downtown...). Ovšem pouze z pohledu Januszovy manželky. Další hlavní postava (Evin manžel) se vůbec neukázala, a tak milostný čtyřúhelník zastupovali jen Janusz a Eva, kteří bizarním způsobem prožili Štědrou noc (v Polsku končí v 7,00). Jak předchozí text naznačuje, obcházím kolem Trojky jako mlsný pes; ale ne nezakousnu se do ní! Pokud bude Dekalog gradovat tímto způsobem, pak se tedy máme na co těšit; třeba i na další Lynchovské postavy jako je chlapec v pyžamu nebo bezdomovec u jezírka v Jedničce. (18.05.2017)

Zvláštní, že tetno díl, který má relativně slabé hodnocení mě dostal ZATÍM nejvíc. Sváteční večer a projíždění liduprázdnou noční Varšavou s minimem dialgů mě tísnivě oslovilo. Nutno podotknout, že je to zatím nejujetější díl, zejména kvůli Ewě. Ta má opravdu dost. Ale sváteční den se přeci má dodržovat ne? (14.11.2006)

Z režisérova zpracování třetího z Desatera přikázání jsem byl podobně zklamán jako z jeho ztvárnění toho předešlého. Kieślowski sice podává silný milostný příběh, do něhož (především díky eliptickému vyprávění, plnému náznaků a zvětralin, jimiž lze pohlížet simultánně na různé, zdánlivě nespojité skutečnosti) divák postupně sákne, špiní se bezvýchodnou prázdnotou (sebou samými přesycených) hrdinů a - především s ohledem k leitmotivu bloudící bytosti hledající domov a zasmušilosti všech vedlejších postav - se táže po obecných příčinách takových krizí. Na druhou stranu však právě toto přikázání poskytuje mnohé hluboké podněty, které režisér nijak nezohlednil. S ohledem na to, že se i katecheze tohoto přikázání zpravidla (jak se na základě vlastní zkušenosti domnívám) vyčerpávají požadavkem účasti na mši a víceméně banálními pokyny, lze však těžko režisérovi vytýkat, že na přelomu osmdesátých a devadesátých let nevyplul na hlubinu. - Jde především o to, že právě v tento den by se měl člověk odvrátit od všeho navyklého a usilovat o bezprostřední a ryzí poznání Božího díla, tj. Stvoření, které je mu dáno obývat, chránit a spoluutvářet. Požadavek nepracování tedy zdaleka neadresuje ono farizejské nekonání, ale především - stereotypní a zkázonosný - praktický přístup ke světu, který znehodnocuje vše „nepotřebné“, „nesrozumitelné“ a varuje se všeho neznámého jako potenciálně „nebezpečného“. Zatímco nás praktická existence vede k zjednodušování a zobecňování a utvrzujeme se při ní v osvojených slovech a pohledech, sváteční den nám poskytuje svobodu pohlédnout na svět beze všech předsudků, zato s plnou otevřeností a láskou - a uznat jeho posvátnost. Jeden takový zamilovaný pohled nebo zaposlouchání se pak může změnit celý život. Tolik jen stručně k možnostem a podnětům, které Kieślowského film nezohledňuje. - Vyprávění samo ovšem - podobně jako ta předešlá epizoda - nereflektuje pouze titulní přikázání, ale spojuje prohřešky vůči přikázáním různým. Vedle toho, že tak naznačuje, že jsou „hříchy“ mezi sebou provázány, odhaluje „hřích“ spíše jako stav než jako určitý zlo-čin, který je spíše projevem nejednoty s Bohem než její příčinou. Skutečný původ odtržení člověka od Boha film nachází v jeho přesycení sebou samým, před nímž varovali mnozí teologové již na přelomu devatenáctého a dvacátého století: prázdnota lidských životů je jen zdánlivá. Uvnitř se nenachází žádné volné místo - ani pro druhé, ani pro Boha. Vše uchvacuje neuspokojené já, toužící stále více své pobývání ve Stvoření akcelerovat - a nepřímo tak zkrátit. - V neposlední řadě musím připomenout, jak zdařile Kieślowski neutralizuje díky svému civilnímu podání alegoričnost příběhu a ostrost symbolů - ty promlouvají přirozeně a nenápadně, což současně umožňuje, aby se zachycený svět vyjevil v celé své tíživosti - a zatížil jí i diváka, tj. přiměl ho k vlastní sebereflexi. (02.05.2021)