Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hrdinkou je šestnáctiletá dívka z malého městečka, která uteče z domova, aby poznala svět. Prožije několik neobyčejných dnů ve víru velkoměsta, které jí přinesou okouzlení i poznání složitosti citových vztahů. (oficiálny text distribútora)

Videá (2)

TV spot 2

Recenzie (271)

Lennnnna 

všetky recenzie používateľa

Ještě nedávno jsem tady Davida Ondříčka chválila, ale jak je vidět, i mistr režisér se někdy utne (a jelikož se jedná o Ondříčkovo prvotní dílo, můžeme být rádi, že se jeho kariéra vůbec rozjela). Z dnešní doby poněkud úsměvné, řekla bych: Táňa nám tu hraje ufona, Jan P. Muchow se nemůže rozhodnout, jestli je vlastně na holky nebo na kluky (nevím proč to drama, tomu se říká bisexualita, chlapče) a Káťa Winterová má podzimní depku, takže raději neopouští bezpečí křesla a když už náhodou, tak stejně "parkuje", do placu se hodí pár ufounských řečí, Tatiana pro zobrazení své venkovské naivity hodí do kamery pár laních pohledů alá Klára Issová, nakonec si na diskošce zaskáčeme s kamarádkou Extoškou a tram ta da dáááá: Máme tady Šeptej! Dvě hvězdičky za Colorfactory, které zbožňuji. ()

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

David Ondříček mě baví svojí absurdní poetikou. Rozverně nahlíží na život a jeho úskalí z pozic společenských outsiderů. Se satirickým podtextem v poetickém filmovém stylu protismyslnosti a rozpornosti samotné lidské existence. Film Šeptej je pozoruhodnou celovečerní prvotinou Ondříčka a svoje poetické vyjadřování postupem času dovedl k dokonalosti a k osobitě příznačné podobě vlastních filmových výtvorů. Absurdní poetika je jeho nezaměnitelnou značkou. Šeptej je v porovnání s pozdějšími pracemi nevyrovnanější v srdci ducha a ani představitel titulární hlavní postavy nebyl nejšťastnější volbou. Šeptej je o tápání citové složky jedince v kontextu se společností i v rozporu mezilidských vztahů na nejrůznějších úrovních. Mladí lidé hledají své místo k životu navzdory ubíjejícímu stereotypu a často utápějí vlastní beznaděje v útěku. V očích spořádaných členů společnosti jde o vyvrhele, překračující mravokárné uspořádání. Skutečnou hlavní postavou příběhu je pro mě jednoznačně vnitřně nevyrovnaný Kytka (velmi dobrý Martin Myšička). Z citové osamělosti se dostává přes neústupnost a majetnické naléhání. Bláhová tvrdohlavost a vnitřní rozervanost občas ukáže i noblesnější tvář a vždy je destruktivní pro celé okolí. Obřadní hlavní postavou je ovlivnitelný Filip (podivný Jan P. Muchow), vydržovaný mladík s výtvarnou ambicí. Novodobé trendy a podstata skutečnosti se promísili v neudržitelnou nestabilitu bisexuálního podvolování a nového směřování. Hlavní ženskou postavou je mladá Anna (dobrá Tatiana Vilhelmová) v tápání na prahu dospělého života a v končeném stadiu revolty k rodičovské autoritě. Z dalších rolí: bezstarostný hulič Speedy (Jan Čechtický), v cyklické depresi vegetující spolubydlící Irma (zajímavá Kateřina Winterová), či sebevědomý zákazník skrytých možností vlakového nádraží (dobrý Václav Mareš). Téma tápání mladistvých s neschopností i nechutí se podřizovat obyčejné běžnosti se sklony k dekadentnímu požitkářství je stále aktuální. Absurdní poetika je Ondříčkovým životním i tvůrčím posláním a později s ním slavil i nebývalý úspěch. Škoda celkové nevyváženosti a nevhodné herecké volby. ()

Reklama

Djoker 

všetky recenzie používateľa

Kouzelná esence 90. let zůstane zachována pro další generace. Šeptej může v budoucnu uspokojovat hlad po nespoutané dekádě, o které už krátce po jejím konci začaly kolovat barvité legendy. Nové možnosti, volnost, zmatenost, euforie i deprese. Ondříček se s tím nemazal, protože stačilo nastavit zrcadlo. ()

Niktorius 

všetky recenzie používateľa

V rámci české kinematografie je David Ondříček velmi osobitý režisér se signifikantním stylem, jenž se naplno projevuje už v jeho celovečerním debutu. Šeptej je tak trochu uměle podivínský film o podivínských lidech a jejich (ano, podivínských) vztatzích s výtečnými, přesně padnoucí hudbou podbarvenými, impresivními záběry nočního města, v němž Ondříček spatřuje určitou poetiku a dává ji ochutnat i divákovi. Co mi na filmu nesedlo - a věřím, že stejný problém s ním měla i spousta ostatních - byly dialogy. Jejich "vyprázdněnost" a triviálnost odráží to vnitřní tápání a hledání sebe sama, kterým si prochází mladí, nazařazení hrdinové, jenže takové žvástání o ničem velice rychle omrzí a film začne v rozporu s krátkou stopáží působit rozvláčně. Zejména ve srovnání se Samotáři, kteří jsou díky Zelenkovu scénáři naopak zásobárnou již zkultovnělých hlášek a zárukou zábavy pro široké masy. 60% ()

bubun 

všetky recenzie používateľa

Nápad by nebyl sám o sobě tak špatný, ale příběh pokulhává a zpracování je děsné. Přehlídka bizarních pozérů a dialogy jež se tváří jako přirozené, ale jsou pravým opakem (namátkou cituji: "miluju ten tvůj zdravotnickej humor" či "nebude doma zajíčku, my to máme takový volný", ale to jsou pouhé dva příklady. K tomu zmíním ještě občasnou špatnou a přehnanou intonaci, např.Vilhelmová: "Můžu si zatelefonováááát?"). Všichni se chovají jako totální blázni. Toporný Myšička v roli prostituta hraje nepřesvědčivě nepřesvědčivou postavu. Vlastně zde všichni herci přehrávají, ač to možná měl být úmysl, ale takovou mírou a takovým afektovaným způsobem, že jsem měla problém to ustát. Rádoby citlivé pasáže doplněné přeslazenou hudbou působí až směšně. Jsem ráda, že jsem tento film viděla až teď, a ne ve svých pubertálních letech jako někteří z mých známých, jež toto "dílo" nějakým způsobem ještě mělo možnost ovlivnit. ()

Galéria (8)

Zaujímavosti (19)

  • Kromě několika dalších režisérů (J. HřebejkZ. Suchý) se ve filmu objeví v roli vojína Marek Najbrt – v titulcích jsou oba vojáci uvedeni pod pseudonymy Adolf Hit a Alan Ideál. (gug)
  • Režisér David Ondříček v čase premiéry otiskl v měsíčníku Cinema své poznámky. Několik výňatků:
    - Nápad na Šeptej jsem dostal někdy roku 1993 v autě, když jsem poslochal stejnojmennou písničku brněnské skupiny Bratrstvo, která s tím filmem ale nakonec nemá vůbec nic společného.
    - Příběh o holce, která přijde z malého světa do většího, se zalíbil dramaturgyni Ostravské televize, nakonec to ale všechno ztroskotalo na tom, že to bylo o Praze.
    - Víceméně náhodou jsem se dostal ke scenáristovi Janu Novákovi, abych mu v Chicagu hlídal kočku, zatímco on bude dva měsíce v Mexiku. On nesnáší stylizace a řekl mi, že ten můj scénář je vlastně blbost. Kromě učení angličtiny jsem si tam čichnul na Columbia University College ke studentské filmařině a zase jsem dostal do filmu obrovskou chuť. Novák mi po návratu z Mexika řekl, že ten scénář není zase až taková blbost, ale že to chce spoustu práce.
    - Prvního půl milionu na film jsem sehnal od multimilionáře, který se po Akumulátorovi 1, kam dal deset milionů, zařekl, že už nikdy nevrazí do českého filmu ani korunu. Ale teprve díky producentovi Petrovi Oukropcovi se začalo schylovat k natáčení.
    - Natáčení začalo hodně divoce. Byl jsem nervózní, na všechny řval, všechni mě nesnášeli. Kameraman Ondřej Kubíček, původně tátův ostřič, úvod absolutně nezvládl. V jednu hodinu v noci se v kině U hradeb sešlo koncilium, kde jsme řešili, co dál. Rozhodli jsme se změnit kameramana. Volali jsme Šurkalovi, ten ráno přijel na plac, četl si scénář a když byl v polovině, říkáme mu, že musíme začít. Řekl 'fajn' a šel nasvěcovat. Podezírám ho, že ten scénář nikdy nedočetl.
    - Tátova první věta, když film uviděl, byla ryze otcovská: "Kde si přišel k tý homosexualitě?" A potom řekl: "Už se těším na premiéru."
    - Že se film dokončí, jsem začal věřit, až když jsme ho dostříhali. (NIRO)

Reklama

Reklama