Báječná léta

Seriál, který přiroste k srdci snad každému. Dívám se na něj podruhé s dětma a podepisuji názor níže uvedeného blogaře "..díval jsem se na to jako devítiletý a divil se, že jsou z toho mí rodiče úplně pryč. Teď už mi není devět.. a je to podle mne nejlepší seriál všech dob". Každý si tam najde minimálně jednu věc, která mu až překvapivě připomene nějaké vlastní příhody nebo trable. A přitom to není přehnaně přikrášlené (teda aspoň ne na Hollywood). Tomu, kdo umí anglicky, doporučuji rozhodně sehnat si originální verzi, některé hlasy (učitel "biologie") jsou nenahraditelné. Bez diskuse plný počet bodů. Jo, a ještě odkaz na výborný článek blogaře "B", ze kterého jsem citoval: http://progressiveboink.com/archive/wonderyears.htm (27.08.2009)

Vynikající seriál o dospívání, podaný vtipnou formou, s kterou se každý člověk, který prochází nebo prošel něčím podobným, dokáže ztotožnit. Protože tyhle problémy jsou stejné všude, bez ohledu na zemi či kontinent. Osvěžující na tom je hlavně to, že se to neodehrává na pozadí večírků, palem Los Angeles či mrakodrapů New Yorku, nejsou tam mladí a krásní lidé, ale normální zamindrákovaní teenageři. A celé to má hlavně nadhled, což už se dneska moc nenosí. Seriál mého dětství a mládí, s vynikajícím dabingem, ale i sympatickými, chybujícími hrdiny. Poslední díl mě rozbrečel i na potřetí. (26.12.2009)

Velmi sofistikovaně podané zlaté šedesátky ze dnešního pohledu dosti neamerického amerického seriálu (jen zkuste postavit Kevina do latě např. vedle Beccy z CALIFORNICATION) s jednou ohromnou předností, a to je naprostá a netypická reálnost v postojích i dialozích, díky níž, domnívám se, nebylo třeba v seriálu "propagovat" 60. léta skrze opravdu radikální témata (Kennedy, King, Studená válka, hippies, Vietnam...) - spíš mě napadají ekvivalenty jako obyčejnost, přízemnost, citlivost, srdečnost, nostalgie. Navíc, některé prosté americké postavy (Lauriův bručoun, Landesův protěžovaný křupan) jsou ve svém hrubém mustru naprosto dokonalé. Ani WONDER YEARS se se nevyhnul nějaký ten opakovaný lapsus, jako příležitostné nafukování banálních světských problémů (Kevínek má díru v zoubku, Kevínkovi se zaběhl zhrzený čokl...) a v podstatě v každém díle se ozve úsměvná replika typu "Umědomili jsme si, že tím dnem se něco změnilo...", nicméně aktuálnost toho seriálu je i po X dekádách a o X tisíc kilometrů jinde na zemi pozoruhodná. (04.03.2008)

Vyprávění o teenagerech bylo svým způsobem zajímavě nudné. Nejvíc mne však z celého seriálu zaujala vyprávějící hlavní postava dospělého vypravěče, který vzpomíná na začátky na střední škole na sklonku šedesátých a sedmdesátých let, přesně vím, že ho daboval Miroslav Donutil. Jinak je seriál klasický průměr, ačkoliv jsem byl v té době na něj ulítlej. (19.01.2012)

K Wonder Years jsem se dostal díky komentářům u seriálu Freaks and Geeks, se kterým mají WY společnou hezkou hlavní ženskou (dívčí) postavu a naprosto vynikajicí hudbu (Cockerovu With a Little Help... už budu mít navždy spojenu s tímhle úžasným seriálem). Obě díla ukazují, že jde (šlo) natočit i teenage seriály, na které se dá koukat; tady je to navíc umocněno tím, že se děj odehrává koncem 60./začátkem 70. let minulého století, což je moje oblíbená éra a u téměř všeho z hudby a filmu té doby zažívám neuvěřitelnou nostalgii, přesto, že jsem 60. léta minul o čtvrt století. Seriál si drží vysokou úroveň od začátku do konce, přesto, že poslední dvě série už jsou o něco málo slabší (Kevin už není ten roztomilý klučina z junior high - dospívá, řídí auto, zevluje, je často naštvaný...), jediné dvě věci, které bych vytknul je možná až moc časté moralizování (a komentáře "dospělého" Kevina ve stylu "A v tu chvíli jsem věděl, že se můj vztah s XY jednou provždy změnil") a konec poslední epizody, zejména to, jak dopadl vztah Kevina s Vinnie... V nějaké alternativní realitě bych chtěl žít v 60. letech někde v USA na předměstí a prožít si svoje Wonder Years... (27.01.2011)