RRR

I přes šílenu 3hodinovou stopáž se jedná o nesmírně hravou, orginální a brutálně přestřelenou akční bromance. Je docela kumšt se v 3hodinové stopáži vyvyravat výskytu nudných pasáží. Této šílenosti se to podařilo, neboť se stále něco děje. Oba dva hlavní aktéři byli nesmírně sympatičtí a člověk měl těžkosti se rozhodnout, komu bude fandit. Velmi milé indické překvapení. Po většinu stopáže jsem jen zíral s otevřenou hubou a nevěřil svým očím. [80 %] (28.03.2024)

Nedá se svítit, tady by dostal nakopáno i John Wick, Dutch i s Loganem - nebo si dosaďte libovolného tvrďáka. RRR je fakt úlet který nemá obdoby v západní kultuře, bizár, který vyvrcholí tak šestkrát, zazpívá, zatančí, vypálí sítnice vkusu i nevkusu, film kde se hrdinové v závěru doslova spojí nejenom proti hlavnímu bossovi, mlátí zaporáky motorkami, háží kolem lvy a tygry, zpomalovačky, chlapská telepatie a nepřekonatelná sílá přátelství... Cringe, epic, cheesy. Můžu tady vlastně vypsat všechna adjektiva a nebudu daleko od pravdy. Ale také jsem to musel vidět tak na osmkrát, a vždy si důkladně pročistit oči a nechat mé smysly pořádně, ale opravdu pořádně, odpočinout. 65 % (30.08.2023)

(6/10). RRR (Rise Roar Revolt) je vstupenka do Bollywoodského filmového průmyslu, který se snaží svými filmy konkurovat jeho slavnějšímu protějšku. Pro člověka, který je tímto indickým fenoménem naprosto nepolíben to může být pořádně tuhé sousto. Shodou okolností bylo i pro mě RRR první plnohodnotnou zkušeností s indickým filmovým řemeslem, které se snaží pronikat do širokého světa. RRR se to právě díky slavné písni, nominaci na Oscary a taky uvedením na NETFLIXU podařilo. Za mých mladých let jsem ještě viděl jeden indický film. Jmenoval se Tanec draků a matně si pamatuju, že to byla velká emocionální jízda. RRR slibovalo zejména naprosto šílenou stopáž, taneční scény a dravé akční scény. Přesně to jsem taky dostal. Jako první bych se chtěl pobavit o stopáži, která byla opravdu monstrózní a před startem filmu působila opravdu děsivě. K mému velkému překvapení to nakonec nebylo takové utrpení, jak jsem očekával. Samozřejmě tři hodiny jsou tři hodiny a tíha takové porce minut šla během filmu cítit. Když se však ohlédnu, kolikrát jsem se během filmu koukal na hodiny, tak jsem ručičku nehypnotizoval. Taneční scény jsou typickou devizou, které zdobí indické filmy a asi žádný divák si bez nich tyto filmy nedokáže představit. Přispěl k tomu i YouTube kanál T-Series, který jednu dobu dobýval tuto platformu. Nejslavnější youtuber PewDiePie proti nim také vyhlásil vendetu. Píseň Naacho Naacho bořila trendy a právě díky ní tento indický epos většina lidí objevila. Tyto taneční scény jsou proslulé svou pompézností a propracovanou choreografií - v tomto ohledu je Bollywood opravdový unikát a nemá žádnou konkurenci. Akční scény jsou také stěžejní pro indický filmový průmysl. Přepálenost, která je doslova over the top, tak nemusí každému divákovi sednout. Nad nereálností některých scén opravdu zůstával rozum stát. Kolem a kolem je RRR zábavným pompézním příběhem, který vychází z historie. Za pomocí karikaturních charakterů ukazuje, jak byla Indie okupována Velkou Británií a indičtí hrdinové jsou nástroji převratu. Nebýt tak obsáhlé stopáže a taky odporného CGI, které tahá oči zejména u digitálních zvířat, tak bych si film užil daleko více. Takto jsou kvalitní scény spíše rozmělněny a v té přebytečné vatě se ztratí. Těch třech hodin však rozhodně nelituju a RRR si zaslouží veškerý věhlas. "Bheem, how long do we fight these jackals? Let's hunt down the lion." (06.08.2024)

Nesnáším nacionalismus v jakékoliv podobě, stejně jako dehonestaci jiných národů. A taky zcela vymyšlenou historii zasazenou do realistického kontextu. V RRR je tohle všechno v tak přehnané míře, že sledování filmu pro mě bylo nesnesitelné. Já vím, že se Britové k Indům nechovali v rukavičkách, ale tady ze všech (s jednou výjimkou) udělali sadistické krvelačné zrůdy. Věrní a čestní Indové, žijící v bukolickém pralese v harmonii a lásce – versus britská surová monstra, která Indy mlátí na potkání, případně jim unáší děti coby své nové zpívající hračky -  celkové pojetí filmu mi připadá velmi nebezpečné, protože vzbuzuje národnostní nenávist. Za tohle jsem na Rajamouliho fakt naštvaná, utužuje národnostní mýtus (ok, to se pochopit dá), ale dělá to způsobem, který vede k nacismu. Jinak, uznávám, že opět režisér omamuje obrazem a má dobré taneční scény, ale herci, zejména ti, co představují, Brity, byl patrně kompars posbíraný z právě projíždějících turistů. Podle jejich vzhledu i hereckého umu. S pár výjimkami – plastikami udržovaná guvernérova manželka a guvernér sám, který mi byl něčím povědomý. Až jsem si vzpomněla - ten tupější chlápek z ústřední dvojice legionářů ze seriálu Řím! SHRNUTÍ: Nacionalistická vyprávěnka. (17.10.2022)

Říkal jsem si, když se konečně vydat do vod Bollywoodu, proč si nevybrat tu nejrozmáchlejší a údajně nejnabušenější pecku, co je momentálně k mání? I když ruku na srdce - to, co mě definitivně přesvědčilo, bylo rozloučení s Rayem Stevensonem (Sbohem, legionáři Pullo!), protože tři hodiny se mi při očekávání nemalého množství tanců a zpěvů (jo, jsou tam, a je jich hodně;)) zdály přece jen trochu příliš. A výsledné dojmy mám vskutku poněkud rozpačité. Tahle Volavka po Pandžábsku je totiž pro nepřipraveného diváka opravdu silná káva. Obdivuji naprostou bezuzdnost akčních scén, a vlastně i to, že Indové zřejmě, když přijde na vyprávění o revoltě proti koloniálnímu útlaku, neznají míru, a nebojí se křísit ducha Sandokana i za cenu přece jen už bolestivého dívání na CGI zvěřinec. Hlavní hrdinové mají určité charisma (každý svoje), a Stevensonův guvernér je naprosto dokonalý comicsový zloduch (a paní guvernérová naprosto dokonalá reklama na zrůdnost plastické chirugie;)). A vzhledem k řadě větších i menších zvratů dokonce i ty tři hodiny docela utečou. Ale že bych měl potřebu se někdy dívat znovu, to pardon, ale ani omylem. S radostí někomu, kdo se mě zeptá na esenci Bollywoodu, pustím na Youtubu třeba Naatu Naatu, protože tam je to všechno, od obrovské energie, přes precizní řemeslo, po řekněme kulturní svébytnost. Ale jinak si RRR (neplést s RRRrrrr ! ! !, to byla poněkud jiná komédie ;)) uchovám v paměti jen jako humornou roznětku pro představu, že bychom u nás tímhle stylem namísto Otakara Vávry a spol. zfilmovali něco o Jungmannovi, Palackém a Máchovi:D :D :D RRR je pomník filmovému umění, ale v nahlížení úplně jiné (pop)kultury, než je ta moje. Takže můj zážitek se ani zdaleka neblížil tomu, co dokázaly mnou nejvíce ceněné filmy. A protože ta nesoudnost ohledně CGI je u tvůrců RRR nemalá, neuchýlím se ani ke zvýšení celkového hodnocení pro nadstandardní řemeslnou kvalitu. Takže se vším všudy to vyjde na 70%. (28.03.2024)