Bony a klid

Nehorázné (ještě) Československé klišé, jež je jakýmsi hodinovým hudebním videoklipem písničky Relax, kterou zjevně po zhlédnutí tohoto nezáživného, nedějového braku vyřadím se seznamu oblíbených skladeb nadobro. Typický příklad toho, jak je pro film důležitý i hudební podklad. Tady se to bohužel ukázalo v nejhorším slova smyslu. Co scéna to "Relax, don't do it..." a furt a furt dokola jedna a ta samá skladba. Tohle se panu Soukupovi absolutně nepovedlo. Kdyby nebylo této písničky, mohl bych snad vnímat i nějaký děj, který byl ovšem po scenáristické stránce také výstřelem do prázdna. (14.10.2014)

Film jsem viděl už několikrát (v jeho době jsem byl vyháněn od televize), hodnocení a komentář ale k poslednímu zhlédnutí a včera mi to prostě fakt sedlo. Obě ve filmu opakované skladby se mi líbí, takže mi nijak nevadí a postupem času je ten film prostě úsměvný. Baví mě to. A hlavně to vědomí, že "Cementáři nezklamou!" je uklidňující a potěšující. (20.12.2023)

Perfektní obraz ČSSR konce 80tých let v Praze. Ty lidi prostě už v kapitalismu žili, jen ho nepojmenovali. To až za dva roky. Celý film je točený v reálu a podle mě, se mohl V.Olmer řadit k nejlepším režisérům komunistické éry. Potom už jen Tankový prapor, Nahota na prodej a pak už jen šílenosti...Takhle mu to šlo líp. Takovouhle atmosféru ničím nenahradíš, tohle je reál, kamera v ruce, náměstí plný lidí, herci a jedem. Skvělej scénář a máme supr film, kterej byl nejspíš možnej natočit jen v ČSSR. (28.01.2012)

Film si určitě nehraje na žádné umělecké ambice, ale doba, kterou příběh ukazuje, byla 100% reálná, hudba která provází film od skupiny Frankie Goes To Hollywood je vybraná super. Vše nějak patřilo k sobě. Doba byla pod vlivem diktatury socialismu. Tuzexy, tam se dalo nakupovat jen za bony poměrně kvalitní zboží dovezené ze západu. Bony byla vlastně měna, kterou dostávali lidé kteří, pracovali v zahraničí, protože valutové konto nebylo možné v bance mít, tudíž to stát měnil na bony, ale tato měna platila pouze na území naší tehdejší Československé republiky. Vekslák, to byl ten, který měnil západní měnu za bony kupující od zahraničních turistů a obratem nabízel před obchody tuzexu, cca za 5,50 až 6,50 Kčs, kdo měl dobré známosti, mohl to mít za 5,- Kčs i méně. Že to byl slušný zisk z celé transakce, to je víc než jistý. V období vánoc veksláci bony prodávali vždy za větší cenu, hold to byla pro ně nejlepší doba. Běžný občan bohužel neměl možnost bony normálně koupit, proto tento černý obchod čile fungoval hezkou řádku let. Samozřejmě film patří neodmyslitelně k obrazu této podivné doby. Představitelé v hlavních rolí jsou vybráni dobře. (16.08.2007)

Zatímco většina filmů z této doby je skoro o ničem, Bony a klid narážely na mocí tolerovaný byznys s tuzexovými bony a valutami. Stát potřeboval devizy a tak se veksláctví více či méně tolerovalo. Ano, zde a v této době se počaly psát životopisy některých dnešních velkopodnikatelů. Dnes by jste to z jejich aut, vizáže ani bydlení nepoznali, ale někteří jsou bývalými veksláky a v socialistických osmdesátých získali kapitál a kontakty do divokých devadesátých... Dondes si pamatuji rčení: Oko za oko, zub za zub, Bon za bůra... :-)! Mladý Potměšil si tu zahrál dva roky před svým úrazem mladého kluka, který se postupně dostaně do celého veksláckého byznysu a ten ho pomalu začne drtit. Nevím jaké poslání měl mít film tehdá. Dnes je to opravdu dokonalá konzerva osmdesátých let. Divné doby, kdy půlnoční království Husáka se již pomalu začalo hroutit k zemi, doba plesnivých džín, chlapských účesů s melíry, neskutečně barevného oblečení, doba diskoték a barevných světel, doba podivné hudby ... Jednou za čas stojí si to připomenout. Aby si člověk uvědomil jak je dobře, že už je to pryč. Aby dětem mohl ukázat ten podivný svět za železnou oponou. Tři videa. * * * (26.03.2014)