Krajina ve stínu

Velký omyl. Film, ve kterém chybí kontinuita i silné epizody. Postavy nejsou dost jasně definované, aby fungovaly jako typy (byť statičnost jim rozhodně nechybí), ale nemají ani rozměr, aby působily životně. I proto nemůže být člověku líto, když si tyhle špatně vyprofilované postavy navzájem ubližují. Na dějinnou reflexi tomu chybí jakýkoliv kontext. Historie tu nepřesáhne nuance úvodního odstavce v učebnici pro pátou třídu a člověk jen tápe, proč si tvůrci mysleli, že tohle polopatické přežvýkání stereotypů bylo nutné vyprodukovat. Chtěl tohle někdo? Je tu nějaká společenská poptávka? Jaká mohla být autorská motivace? (31.08.2020)

Krajina ve stínu má parádní námět, to se musí nechat, a tedy velké ambice. Ale v konečném výsledku to vypadá, že to bylo příliš velké sousto - na tak krátkou stopáž. Tomuhle by slušela minisérie, protože takhle to proletělo vzduchem a postavy (a že jich bylo!) zůstaly posekané kdesi mezi (vytvořit si k nim vazbu, natož poodhalit jejich motivaci bylo prostě nemožné). Škoda, fakt velká škoda, protože už jen linie Marie a jejího muže by si zasloužila víc prostoru, a co teprve ve filmu bezejmenný Jiří Černý a jeho motiv a další... // Na jednu stranu si cením toho, že se Sláma nebál svědomí a šel do toho, na druhou stranu to tak úplně nezvládl a ve výsledku to spíše působí jako krapet delší televizní film, byť se tváří jako z dílny Hanekeho. (18.02.2021)

Hledal jsem způsob jak to vnímat, je to žel smutné, ale neumím si představit, že by si sudetský Němec usmyslil natočit obdobný příběh, v němž zachycuje zločiny henleinovců či záškodníků z Freikorpsu v československém pohraničí. Protože i spousta Čechů v Sudetech v roce 1938 prošla traumatizujícím obdobím. Dal jsem na toto téma tuhle řeč s jedním kamarádem, který mi vyprávěl, že jeho dědu strážmistra ze zadu zavraždil v roce 1938 zákeřně nějaký henleinovec. Bohužel na zlo vždycky někdo doplatí, neradostné je, že nejčastěji to bývají Ti, co jsou slušní… (31.03.2021)

Čiernobiely film nám chce ukázať, že história vojnového a povojnového Česka nebola čiernobiela, ale nakoniec ponúka paradoxne čiernobiele postavy. A to dokonca tak, že tá najkladnejšia sa zrazu stane extrémnym záporákom, pričom nie sme svedkami tohto prerodu, len suchého konštatovania, že mu bolo cez vojnu ublížené. Rozpačitý je už samotný názov, kedy sme tu mali film Ve stínu zaoberajúci sa zločinmi rokov päťdesiatych, akoby v českom slovníku nebol dostatočný počet slov, tých vhodných názvov sa dalo vymyslieť neúrekom. Našťastie tá vyše dvojhodinová stopáž nie je problém a film pomerne rýchlo utečie a svoju informačnú hodnotu rozhodne má, tá umelecká je značne diskutabilná. (09.01.2021)

Poselství, že kombinace zrůdné ideologie a „zasrané doby“ obnažuje lidské charaktery až na kost v neoznačeném hrobě, je neprůstřelné, ale pro intenzivnější dotek autenticity bych potřeboval víc než jen pobíhaní hejna hus napříč záběrem. Chtělo to trošku být jako Haneke, ale výsledkem je Urousaná pentle, která si moc neví rady s návazností a postavami. Taclík tu svou evidentně uchopil jako odkaz na armádní role Víti Jandáka.. (10.05.2022)