Krajina ve stínu

Syrový příběh, který svoji dobou vzniku, proveniencí, ale též obdobím, do něhož se děj hlásí, může snést lehké srovnání s Nabarveným ptáčetem, avšak v tomto boji, co se vyznění příběhu a vizuálního ztvárnění týče, jasně prohrává. Období 1938-1952 je hodně dlouhé a aby film o této stopáži vše pojal natolik dobře, že by v divákovi zanechal hlubokou stopu, je příliš krátký, resp. ona doba je vylíčena příliš zkratkovitě. Krajina ve stínu má skvělé herecké výkony, v mnoha scénách i atmosféru a emoce, ale jako celek nezafunguje tak, jak bych očekával. Jistý pocit deprese a zmaru sice po zhlédnutí zůstal, ale zpracovaná látka má potenciál ještě silnější. Oceňuji však, že se Češi pustili do jakéhosi tématu sebereflexe a prezentaci zločinů, které na konci války páchali a k čemu docházelo v divokých 50. letech. Na můj vkus však bylo zobrazeno válečné období a utrpení lidí v této době až moc fragmentárně a takové to rčení, že zlo budí zlo, či kdo seje vítr, sklízí bouři, tu skrze to nedostalo správné podhoubí. Dojem po zhlédnutí byl proto spíše negativní vůči Čechům, než Němcům, což... :-/ (25.02.2021)

Mlácení prázdného Slámy a o ligu horší Habermannův mlýn ryloudyt, už tak po sté povrchně kňučící nad nejvznešenějšími charakterovými rysy vypatlané vidlácké lůzy, jako například kamvítrtamplášťovství, přizdisráčství, animální zmrdství, bezohledné prospěchářství, zahrobmstivost, bigotnost, hrabivost či jebání na bližního. Taková prvoplánová kvintesence totálních pamrdů, koncentrovaných do jednoho filmu, navíc s nálepkou „historický“, sice může pomoci nejednomu fanaticky optimistickému filantropovi se na tu pakáž konečně vysrat a začít se věnovat jen sám sobě, nebo bulvárním hovadům k erekci, ovšem nasraně druhé to blahoslavenému stádu lehce pokurví základní školou pracně do hlavy natřískaný dějepis a v podstatě to v konečném důsledku působí jako kapitalistický Major Zeman. Tak příště „fantasy“ místo „historický“, méně pamrdů s více objasňujícím kontextem a pohnutkami a rovněž zdravějšího střihače! Tenhle měl zjevně apokalyptickou chřipečku, taxe s nůžkama v ruce sem tam zakuckal a ustřihl i to, co neměl, přičemž tam nechal spoustu zbytečné vaty. (15.03.2021)

Jsem docela rád, že jsem před filmem nevzal nějaký těžší jídla, protože z povah některých lidí bych se zeblil. Po emoční stránce moc líbilo a jako ukázka toho čeho jsou lidé schopni taky. Mám však trošku problém se strukturou vyprávění, jsou nám dány dva časové useky, jako náhledy k chování lidí v těžkých časech, ale už si nikdo moc nelámal hlavu s tím, nám postavy více odvyprávět v dějových souvislostech. Tohle bylo extremně epizodní a já bych tam rád viděl nějakou vyprávěcí linii, protože takhle z těch mnoha postav co jsou ve filmu mám prakticky jen zkratkovité ukázky. Na druhou stranu hysterie některých zdejších uživatelů, kteří film pomalu označují za vlastizrádce a Bohdana Slámu by nejraději postavili před lidový soud, svědčí o tom, že záporné postavy z tohoto filmu, mezi námi stále žijí. (04.01.2022)

Velký omyl. Film, ve kterém chybí kontinuita i silné epizody. Postavy nejsou dost jasně definované, aby fungovaly jako typy (byť statičnost jim rozhodně nechybí), ale nemají ani rozměr, aby působily životně. I proto nemůže být člověku líto, když si tyhle špatně vyprofilované postavy navzájem ubližují. Na dějinnou reflexi tomu chybí jakýkoliv kontext. Historie tu nepřesáhne nuance úvodního odstavce v učebnici pro pátou třídu a člověk jen tápe, proč si tvůrci mysleli, že tohle polopatické přežvýkání stereotypů bylo nutné vyprodukovat. Chtěl tohle někdo? Je tu nějaká společenská poptávka? Jaká mohla být autorská motivace? (31.08.2020)

Nehledě na to, jak může charakterové vykreslení Čechů a Němců mnohým zvednout mandle, tak mně se Krajina ve stínu líbila - hlavně díky své černobílé výtvarné stylizaci, syrovým (a na české poměry solidním) hereckým výkonům a právě díky samotnému příběhu, který na jedné vesnici v průběhu 30. až 50. let názorně ukázal, jaké poměry tehdy panovaly. Ať už byl děj víceméně podle pravdy, či scenáristicky překombinovaný, rozhodně se našly scény, které mě nenechaly chladným, byť jde oproti loňskému Nabarvenému ptáčeti o celkem lehký odvar, co se s(u/y)rovosti týká. Je těžké soudit lidi, které člověk neznal, a dobou, kterou nezažil, a i když Slámův film háže stíny viny spíše na české obyvatele, na druhé straně nemůžeme házet všechny Němce do jednoho (nacistického) pytle. Stejně tak je obtížně posoudit proněmecké obyvatelstvo - dělali to kvůli penězům, majetku, postavení, nebo jen aby přežili a nedostali se do lágru. V tomto směru jsem celkem ahistorický a tolerantní divák, a možná proto se Krajinou ve stínu necítím být tak iritován. (12.09.2020)