Potopenie lode Bismarck

Další slušný válečný film, jen mi to díky němu připadalo, že potopit nepotopitelný Bismarck zase takový problém nebyl. A amatérské herecké výkony a poskakující umírající námořníky pro tentokrát i raději přehlédnu. ~~~ Jen si zase postesknu na anglicky mluvící Němce, kdy jsem tak díky tomu měl místy problémy rozlišit, na koho se to zrovna dívám :) (04.05.2011)

Hodinu a půl vám osoby v jedné podzemní kanceláři líčí jak sledují loď, kterou jak už název napovídá na konci filmu potopí. Jedná se tedy spíše o drama s válečnou tématikou, kde z němců udělili naprosto neschopné hlupáky a kde se celou dobu téměř nic neděje. Hlavní zápletka kolem štábního velitele je plytká, navíc herci jsou extrémně odtažití a nepřesvědčiví. (03.08.2013)

Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Velmi solidní válečné drama v klasické téměř dokumentární podobě - plné bitev, rozkazů a jen velmi malé porce lásky. Děj je zaměřen na novou hrozbu válečných oceánů - obávaný německý obrněný křižník Bismarck. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=iuO4BfnlDY8 (11.05.2013)

Snímek začíná dokumentárním úvodem slavnostního spuštění německé válečné lodě Bismarck na vodu, a to za použití skutečných záběrů z dané doby. A následuje dějová rekonstrukce z operačního střediska divize, kde vznikaly plány na potopení lodě a odkud se to všechno řídilo. Patriotismus jako obvykle nechybí a to na obou stranách barikády. Německá nacistická hrdost se neustále projevuje slovy, ta americká hlavně činy. Převážná část příběhu se tedy odehrává v operačním středisku divize, kde je hned zpočátku připomenuta veškerá vojenská disciplína a řád. A neustále se jedná, čtou se depeše a vymýšlí strategie. Snímek tedy převážně konverzační, ale ani tak není snímek nezajímavý. Spíše naopak. Příběh je založen na skutečných lidech, jen postava Sheparda je postavou fiktivní. Proto se do příběhu přidala emoční stránka ohledně jeho syna, která se zdá být nadbytečná, ale dejme tomu.Vlivem této postavy není koncept snímku věrným vyprávěním historické události tak, jak se to skutečně odehrálo. Motiv pomsty právě Sheparda za to, že velitel Bismarcku potopil jeho loď, je jen vypravěčskou vizí za použití skutečné válečné události. Avšak i tak na snímku zůstává silná stránka charakteru dálkového boje mezi bitevním loďstvem. Válečné scény bojů jsou i na dnešní dobu až mrazivé. Krveprolití po zásahu torpéd každé zasažené lodě se dá z každičkého honosných výbuchů a ohně plně představit. Snímek však celkově není ani tak válečný, jako spíše strategický a i v tom má své kouzlo. Po technické stránce se na svou dobu natočil poměrně dobře. A to se obzvlášť týká námořních válečných scén, u kterých byly opět použity přímé dobové záběry. Ani ne tak lodí, jako letadel. Mohlo to být o něco lepší, ale jen tak pro představu, co se děje a jak to probíhá ve velíně, takový koncept postačí. (30.09.2022)

Toto válečné drama má všecky předpoklady zaujmout některé diváky i dnes. Už jen proto, že oproti současným filmům zde nedominuje žádná akčnost, ale spíše historická fakta s vynikající polodokumentární atmosférou. Nutno dodat, že na svou dobu vzniku je toto filmové dílo technicky zdařilé a má cit pro věrohodnost. Možná nebude od věci si připomenout jednu malou kuriozitu nebo příhodu zvláštního typu, která samozřejmě ve filmu nebyla. Na palubě lodi Bismarck se plavil jako maskot černobílý kocourek údajně jménem Oskar, který přežil potopení lodi. Následně se ho ujali britští námořníci z torpédoborce Cossack a pojmenovali zachráněného kocourka jménem Sam. Poté když Cossack byl také potopen jako zázrakem opět přežil. Do třetice všeho dobrého nezničitelný Sam přežil i potopení Ark Royal (letadlové loďi), na které se plavil. Svoji životní etapu kocour štěstěny dožil v naprosté spokojenosti v penzionu pro vysloužilé námořníky v Belfastu, kde roku 1955 skonal sešlostí věkem. Ale zpět k filmu, filmové obdivovatele černobílých starších filmů určitě nezklame. I když je nesporné, že v dnešním pojetí by film vypadal úplně jinak. (24.12.2010)