Shirley Valentinová

Velmi vtipným a ironickým způsobem film pomalu a jistě graduje , od každodenní rutiny až po poznávání a uvědomění si, proč jsme vlastně na světě, když svůj život nežijeme. Ovšem na pět* to má u mě Simona Stašová v jejím podání na prknech co znamenají svět :-) dojděte si na ní, fakt to stojí za to. (13.10.2013)

Při čtení komentářů narážím na srovnávání s Americkou krásou, která (promiňte) mi příliš neučarovala. Byla na mě asi moc americká nebo co. Shirley Valentinová je za mě úplně jiná. Má své kouzlo. Možná je to Pauline Collins, která zde zahrála svou životní roli, anebo (a to bude mít možná větší váhu) je to prostě Řeckem. Kdo tam byl, tak ví o čem mluvím. A Řecko ve filmu prostě bylo a nejen co se týče výpravy. Podařilo se ukázat tu správnou řeckou atmosféru a poklid, navíc s výtečným scénářem a herci. Prostě bezva strávený čas u bezva filmu. (05.01.2019)

Jeden z nejdokonalejších britských filmů všech dob. Pauline Collinsová, která roli Shirley hrála o rok dříve na West Endu (a dostala cenu Oliviera) a na Broadwayi (a dostala Tonyho), si svůj triumf zopakovala i ve filmové adaptaci (ale na Oskara to nestačilo) - a kromě ní je ve filmu i naprosto božské obsazení vedlejších rolí (například v nevelké roli nóbl sousedky to je skvělá Julia McKenzieová, prominentní britská divadelní herečka a režisérka, držitelka dvou Olivierů). A hlavní výsadou filmu je potom samozřejmě dokonalý vtipný scénář a jakési neuchopitelné vnitřní kouzlo, které se u filmu často nevidí- No, podívejte se sami. :-) (20.01.2008)

Jak se z kdysi vitální, veselé a energické holky stane životem unavená čtyřicátnice, která je své rodině dobrá opravdu už jen k tomu, aby jim dělala služku? Shirley by mohla vyprávět... A taky vypráví - s nadhledem a humorem. Jednoho dne, kdy pohár trpělivosti přeteče, udělá elegantní vzpouru a začne nový život - po svém a tentokrát určuje pravidla jen a jen ona. Návod pro mnoho českých žen, jak se stát samy sebou. (08.08.2007)

Mluvení hlavní postavy směrem k divákovi moc nemusím; jakžtakž to zvládám u švestkohlava, ale v případě postarší paní mě to trochu přivyděsilo. I když se z mé strany nevyžadovala nějaká interakce měl jsem pocit, že mi něco vyčítá. Možná je to tím, že (mou optikou) je postava Shirley "použitelná" dvaačtyřicátnice...tzn. ještě pro mě není "neviditelná".... . Vidíte a podobně hovadský přístup nejen jejího manžela stojí za tím, že se Shirley ve svém životě, krabici s názvem manželka, matka, hospodyně, necítí dobře. Natož aby byla šťastná. Překvapilo mě, že scénář napsal muž. Polovinu filmu jsem měl pocit nepatřičnosti, že sleduju film zacílený na ženy a jejich trable...tzn. něco, čemu se většina mužů vyhýbá jako čert kříži. Málokterý chlap se chce dobrovolně vžívat do pocitů ženy...snad i ze strachu, že to naruší tu tvrďáckou fasádu, za kterou se schovává. Byl jsem proto rád, když se pomalinku stávalo zřejmým, že je tento příběh nejen o zdomestifikovaných ženách, ale o lidech obecně. Že je to vlastně existencionální šťouchaneček pro ty, kteří rezignovali na lásku k sobě a k životu. Pro ty, kteří se začali smiřovat s tím, že jim stačí občasné záblesky štěstí a spokojenosti. Hlubší emoce a niterné prožitky berou jako něco, co už si vybrali, na co už vlastně nemají nárok. Zazní věta: já nemiluji jeho, já miluju...život. Tohle probuzení odstartuje změnu, která působí zcela přirozeně, logicky...jako jediná správná věc. A přesto je zřejmé, že jde o velice výjimečný počin. Jak mě první půle moc nenadchla...tento styl humoru mě dost míjí, tak ta druhá byla prodchnuta oduševnělostí, několika moudrými větami a krásnou a optimistickou pointou. Někdy je potřeba zredukovat hodnocení na prosté líbí, nebo nelíbí. I když mám sám zlomené srdce z rozchodu se životem; s přejícím úsměvem všem Joeům, kteří měli to štěstí a našli svou Shirley, dávám 5*. (10.05.2024)