Prameň panny

Hloupě jsem si myslel, že původní I spit on your grave je první rape and revenge v historii, ale to jsem ještě neslyšel o tomhle chlapíkovi ze Švédska, kterej natočil tuhle černobílou záležitost.. černobílou píšu schválně, protože v tomhle případě mi to bylo úplně jedno, že to je černobílej film.. tyhle středověký legendy já mam rád.. slabších 5 si to určitě zaslouží ikdyž to už dneska málokdo ocení.. (25.12.2018)

Bergmanova kultovní středověká sada šplíchnutá rozhodováním mezi vírou v Boha a pomstou, která se stala základním stavebním kamenem pro filmy typu rape&revenge. Někteří tady hořekují nad detailama nebo nad nedostatečnou duchovní hloubkou, ale já černoprdelnictví neholduju, takže pro mě to bylo "hluboko" až dost. Tohle si plnej zaslouží, protože některé výjevy z filmu mi zůstanou v paměti hodně dlouho (bříza, posed "na trůnu", pramen,...). (04.12.2012)

Přepsáno v lednu 2019. Pramen panny je tíživé drama v existenciálních křivkách. Severská legenda je vybudována mezi sazemi, špínou, divokostí hlubokých lesích a sluncem ozářenou jarní mýtinou. Hlavním lidským instinktem je boj o přežití, náboženství získává svou sílu ze strachu, všudypřítomná zvířecí sexualita mužského pokolení je prostředkem k vypuzení nahromaděné frustrace jedinců. Zášť vzývá temnotu předků, křesťanství se i ve své bigotní nadřazenosti rádo prezentuje šlechetnou tváří a vzorovým chováním, hodného následování. Pomsta křesťanského boha, i v konturách upřímné lidskosti, je nemilosrdná a nedává druhou šanci, pochybnost víry se upevňuje krví a budováním pomníku k prokázání své stálé náboženské oddanosti. V kontextu s vírou se přetřásá téma pocitu viny a sebemrskačství, trestu i odpuštění. Hlavní postavou nejzávažnější rodinné tragédie je Töre (velmi dobrý Max von Sydow), prosperující zeman s laskavým srdcem. Ježíšovo učení lásky je uctívanou hodnotou, ale boží spravedlnost je nepředvídatelná ve všech svých důsledcích nezvratnosti. Pomsta je uspokojením, prolitou krev uchlácholí pouze další prolitá krev. Hospodin je nesrozumitelný v nenadále nastalé rozporuplnosti skutků. Hlavní ženskou postavou je Karin (zajímavá Birgitta Pettersson), mírně rozmazlená a naivně důvěřivá zemanova dcerka. Pocit neohroženosti je výsledkem dychtivého očekávání mládí a nedostatkem životních skutečností. A ani láska k bohu a svému otci nenabízí spásu vlastní duši. Významnou postavou je Märeta (velmi zajímavá Birgitta Valberg), Karinina úzkostlivě starostlivá matka. Smysl života je vyrván z jejího náruči, po něm následuje křesťanské přebírání viny všehomíru. Důležitou postavou je Ingeri (pozoruhodná Gunnel Lindblom), prototyp temné stránky lidské duše a služebná na zemanském dvoře. Její zášť je pocitem životní nespravedlnosti a pohlazení je signálem rozervanosti nekompromisního života. Mezi významné postavy patří tři nevyzpytatelní bratři. Jejich hlavou je prostřední (dobrý Axel Düberg), výřečný v mámení života. Nejzběsilejší je nejstarší (pozoruhodný Tor Isedal), důrazný ve své impulzivnosti a chroptícím oněmění. Nejvíce poznamenaný hrůzným činem je nejmladší a ještě nedospělý (zajímavý Ove Porath). Ani dětství není zárukou nevinnosti, k trestu se kráčí nevědomky tou nejkratší cestou. Osud se vyžívá v cynismu spojitostí. Z dalších rolí: děsivý hlídač mostu a nepříjemný hlas svědomí (Axel Slangus), spolehlivá hospodyně na zemanském dvoře a Ingerinina matka Frida (Gudrun Brost), či svérázný žebrák s poeticky chmurnou mluvou (Allan Edwall). Panenská čistota je uctívána, naturalismus existencialismu je ovšem proti. Pramen panny není pochybností o víře, ale nahání do kontrastu ušlechtilost víry se zdivočele zvířecími pudy člověka. Film je úchvatný v obrazových kompozicích i nekompromisním prostředím severské ponurosti a boží nespravedlnosti. Poetika existencialismu nabízí silný filmový prožitek. (10.10.2009)

Moje ďalšie stretnutie s Ingamrom Bergmanom. Čo k nemu napísať? Osobne obľubujem viacej príbehy zasadené do minulosti. Do dôb rytierov a mágie, ktorá sa nesie temnými lesmi. Preto mi v mnohom tento film ulahodil. Inteligentne napísaný a zahraný film, vytvárajúci rôzne otázky týkajúce sa viery a zmyslu života - čo sa stalo u Bergmana aspoň čo sa týka kritiky kresťanstva akýmsi poznávacím znakom. Film je krásne vygradovaný, dramaticky zaujímavý a s veľmi pekným prostredím. Celému hereckému asnáblu znova vládne uhrančivý Max von Sydow - ako dvorný Bergmanov herec. Prameň panny si berie to najlepšie z Bergmanovho rukopisu a na pomerne krátkom priestore rozpráva komplexne o otázkach života, viery a smrti. Pre mňa zaujímavý film u ktorého sa hlavne koniec stal akousi poetickou bodkou celého príbehu a vytvoril tak potrebný pocit katarzie. (26.04.2012)

Jako pozitivní tady vidím dialogy, ale to co se tady odehrávalo, mě nechal spíše chladným. Přece je to příběh z 13. století, kdy na každém rohu někdo vysel, anebo byl jinak zabit, bylo jedno jak se jmenoval, kde se nacházel, jestli byl vinen, atd. Jasně, Bergman mluví tady o víře, ale já nevím co na to říct, nevím v čem je jeho myšlenka výjimečný. 3/5 (22.11.2014)