Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ulla IsakssonKamera:
Sven NykvistHudba:
Erik NordgrenHrajú:
Max von Sydow, Birgitta Valberg, Gunnel Lindblom, Birgitta Pettersson, Axel Düberg, Tor Isedal, Allan Edwall, Ove Porath, Axel Slangus, Gudrun Brost (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Centrální scénou filmu je krutý výjev znásilnění a zabití zemanské dcerky Karin zdivočelými pastevci v horách. Její hluboce věřící otec se ocitá tváří v tvář biblickým dogmatům, jež káží nezabíjet. Nezměrná bolest ze ztráty dcery a neuhasitelná touha po pomstě vedou otce k činu. Film je inspirovaný starou severskou legendou. V režijně i kameramansky mistrovském díle prudce kontrastuje s brutálním činem pastorálně vyladěná nálada lesa na jaře. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (138)
Dlouho jsem se rozmýšlel mezi **** a ***** hvězdičkami, ale jeden z posledních záběrů mě utvrdil v tom, že pět hvězdiček si Pramen panny opravdu zaslouží. Když k tomu ještě přidám trojici pojmů jako je Ingmar Bergman, Sven Nykvist a Max von Sydow, jde o dokonalý celek. Po Sedmé pečeti se režisér vrací opět hluboko do středověku a zpracovává zpívanou legendu Toreho dcera ve Vange. Znovu je zde rozvržen problém zločinu a následné pomsty. Sven Nykvist s kamerou a s precizně rozvrženým osvětlením "vytváří" reálné pocity jednotlivých herců. V exteriérech dává vyniknout ladné poetičnosti, kráse panny. V dramatických scénách naopak umisťuje světlo jen tam, kde je to bezpodmínečně nutné či pro záběr důležité. Časté pomalé sekvence s absencí hudby se starají o sílu dramatičnosti. Je pravda, že ze snímku jsem neměl takový dojem jako ze Sedmé pečetě (např. postava mentorujícího sluhy je zde příliš okatá a násilná), ale plné hodnocení je přesto adekvátní. ()
Moje ďalšie stretnutie s Ingamrom Bergmanom. Čo k nemu napísať? Osobne obľubujem viacej príbehy zasadené do minulosti. Do dôb rytierov a mágie, ktorá sa nesie temnými lesmi. Preto mi v mnohom tento film ulahodil. Inteligentne napísaný a zahraný film, vytvárajúci rôzne otázky týkajúce sa viery a zmyslu života - čo sa stalo u Bergmana aspoň čo sa týka kritiky kresťanstva akýmsi poznávacím znakom. Film je krásne vygradovaný, dramaticky zaujímavý a s veľmi pekným prostredím. Celému hereckému asnáblu znova vládne uhrančivý Max von Sydow - ako dvorný Bergmanov herec. Prameň panny si berie to najlepšie z Bergmanovho rukopisu a na pomerne krátkom priestore rozpráva komplexne o otázkach života, viery a smrti. Pre mňa zaujímavý film u ktorého sa hlavne koniec stal akousi poetickou bodkou celého príbehu a vytvoril tak potrebný pocit katarzie. ()
Bergman spolu s von Sydowom odviedli nadmieru kvalinú prácu. Tá psychologická rozpoľtenosť, ktorá zmáha otca zavraždenej dcéry, je bičujúca (obrazne i doslova). Prostredie je viac než vieryhodné, atmosféra filmu parádna, a vôbec k nej netreba ani veľa dialógov. Možno absencia silnejšieho hudobného doprovodu a väčší dôraz na detaily je to málo, čo mu chýba ku dokonalosti. ()
Myšlenkově sice méně rozsáhlé a symbolické než taková Sedmá pečeť, ale o to více silnější a ve svém ztvárnění krutého středověku daleko sugestivnější než Bergmanův předešlý počin. Vytříbená studie odporného morálního zločinu a povinné msty, která má v lidské historii bohužel stejně svrchované postavení jako v té moderní filmové (Steven Seagal a další jemu podobní by mohli vyprávět). Psychologicky působivé, pocitově přesné (od úvodní rutiny prosluněného dne až po atmosféru čiré duševní hrůzy v závěrečných scénách) a herecky taktéž znamenité. Kdyby Bergman ustoupil od některých zdlouhavých monologů a celkově se tolik neutápěl v pánbíčkaření a nejednoznačných vedlejších motivech, byl by pravým králem filmové tvorby. Ale buďme rádi, že byl, jaký byl..... Originál :)) 85% ()
Trošku jiný Bergman, acož však neznamená že je slabší, spíše naopak. Více se odpoutává od své skepse a osobitých mýtů (v tomto období to není ojedinělý případ) a brousí tak do poněkud jiných vod, i když zachovává svůj pověstný, trochu archaický rukopis a úctu ke skandinávským tradicím a kořenům i onu nezbytnou a palčivou otýázku víry, ale ta zazní spíše v závěru. Středověkou legendu se rozhodl pojmout tím nejlepším možným způsobem - podobně oproštěně, přímočaře, syrově, animálně a trochu symbolicky. A vzniklo tak krásné dílo prosycené středověkem a krutým severem, mrazivými pocity doprovázející nádherné obrazy. Mnoho scén se nadlouho vryje do paměti - samotný akt znásilnění na prosluněné louce, sníh, který se náhle spustí z nebe, zoufalé zkácení stromu, nevinná tvář Valbergové a ještě zajímavější polopohanka Lindblom. Nejvíce však uchvacuje nadpřirozeně laděný konec, který má skutečně očistnou sílu a působí neuvěřitelně dojemnou silou. Tak přímou a silnou emoci spjatou s tímto zakončením lze u B. jiných děl najít stěží. Ryzí důkaz toho, že i bez svých upřímných a hlubokých výpovědí dokázal B. natočit stále působivý až nadčasový snímek. ()
Galéria (58)
Fotka © Svensk Filmindustri (SF)
Zaujímavosti (7)
- Cenzoři u tohoto snímku spatřovali zásadní problém v 90vteřinové scéně znásilnění. Bylo nařízeno vystřihnout scénu pro komerční promítání v New Yorku, totéž ale v roce 1962 ve Fort Worthu v Texasu. (Zetwenka)
- Cenzurní úřad v Detroitu ponechával „volné ruce“ třem nezávislým kinům ve městě, pokud si hlídali vstup až od 18 let. Tento film však tvořil zvláštní případ – cenzoři odstranili scény znásilnění, přestože se jednalo o film primárně pro dospělé a promítaný v nezávislých kinech. (Zetwenka)
- Námětem k filmu je švédská legenda, která vznikla pravděpodobně ve 13. století. (raffspIn)
Reklama