Obsahy(1)
Koprodukční taneční film na hudbu Zoltána Kodályho... V této kavárně, ať už je kdekoli na světě, je každé pondělí zavřeno. Setkávají se tam puntičkářský majitel Jo, nejistý umělec Václav, autoritářský řemeslník Gerard a socioložka Nataša, která hledá bezpečí. Možná že tentokrát je to už naposledy. Dřív to s nimi šlo dobře, ale díky mnoha různým událostem a incidentům to už neplatí. Tohle pondělí Jo dokonce dovolil slavnému violoncellistovi Trulsu Morkovi, který se připravuje na svůj nadcházející koncert, aby přišel a zahrál. A aby svou hudbou rozehrál radost ze svobodného pohybu a nekonečné fantazie. (Česká televize)
(viac)Recenzie (4)
Časem cestující půlhodinu dlouhý divadelní klip zakázaný na MTv. ()
Skvělá muzika! ()
Čekal jsem něco ve stylu Bausch, to se vyplnilo. Čekal jsem úchylárnu, i to se vyplnilo. Toto oboje mohlo dát skvělé představení, ale nestalo se tak, spíš naopak. Bylo nutné se opájet extází? Nešlo to bez toho? OK, to bych přešel. Hudba a interpretr - výborné. Ale co předvedli tanečníci? Prakticky skoro nic, a to je největší zklamání. A nezachránila to ani přitažlivá Nataša. 40%. ()
... krásní lidé, kteří mají v krvi, co dělají, a krásná živá hra na cello. Stačí to? Lze obrazy TANCE zachytit v napjaté pavoučí síti bravury? Nebo tu zbývá něco, co před bravurou prchá, uhýbá, sebe skrývá? Všechno, co měla v hlavě těle srdci neobyčejná paní Bausch, když zaříkávala (nejen) své publikum svým, „Tanzt sonst sind wir verloren”. Pohříchu patřím k nerozumným, kteří se domnívají, že současný TANEC, tedy TANEC, který se vytrhl z předem daného,TANEC, který ukazuje, objevuje tělo, které myslí pohybem — dosti neobratný pokus vyjádřit neodbytný pocit, že to TANČÍCÍ tělo něco ví, něco, co jsem si nemohl přečíst v žádné knížce, i kyž jsem jich četl dost — že zkrátka tenhle tanec v sobě něco má. Co? Zajímavá otázka, ale položme ji lepším FILMŮM O TANCI /namátkou Vollmond Piny Basuch, Enter Achilles, Strange Fish, Dreams of Monochrome Men, Cost of Living (vše DV8), dokonalý dokument Vers Mathilde od Caire Denis, nebo Blush (Wim Vandekeybus a Ultima Vez), a tak dále, a tak podobně./. __ Skutečný problém se záznamem toho, co se děje v La Casa Blů - podniku, který byl vždy až příliš „in”, na to, aby se v něm našinec necítil tak trochu „out” - když je tam Zavřeno, ovšem dle mého nespočívá jen v bezešvém způsobu nasnímání, ale v otázce, nakolik se filmaři měli čeho zachytit, o co zadrhnout, co uchvátit, a nakolik je to, co filmaři snímali, již samo útěšně vyhlazené, pěkné a ladné, a naopak není dostatečně odvážné, dostatečně něvěří ve schopnosti těla v pohybu, aby jej nechalo bez držení padat do nepředvídatelných prostorů - špinavých, nejasných, nebezpečných nebo třeba prozářených jasem...? ___ PS: Doporučení: Chcete-li nahlédnoutt, jak to vypadá, když je tak trochu „totéž" pojato na ostří nože, najděte si libovolnou ukázku ze zfilmovaného představení DV8, s názvem Enter Achilles. ()
Galéria (9)
Fotka © Česká televize / Mikuláš Křepelka
Reklama