Žiara

Jelikož byl Stephen King léta v rozepři se Stanley Kubrickem, kvůli jeho zpracování Osvícení, tak došlo i na remake, kterému dal Kubrick zelenou, jen pod podmínkou, že bude King mlčet o jeho nespokojenosti s jeho filmem. A tak se stalo. Mick Garris se opět ujal převedení Kinga na plátno, opět v podobě minisérie a přestože, to nedopadlo tak slibně jako Svědectví, tak je to vcelku povedený snímek, který je maximálně věrný předloze, tudíž uspokojí nejen Kinga zklamaného původní adaptací, ale též jeho fanoušky. Vyhýbám se srovnávání Kubricka a Garrise, protože je to něco nesmyslného a to už jen proto, že je to dohadování se mezi odlišnými břehy. Minisérie statečně drží hororovou atmosféru, i když ne vždy tak intenzivně, jak mohlo být a zejména ke konci, kdy mohla být atmosféra o mnoho tísnivější. Každopádně opět musím uznat, že na TV adaptaci si vede dobře a to zejména v případě Stevena Webera, u kterého je velmi znatelná proměna z hodného na zlého. 4*. Doplnění 5.1.2012: Tak jsem si po skoro pěti letech pustil tuto TV minisérii znovu. Od té doby jsem přečetl knihu a Kubrickovu verzi viděl spoustukrát. Zatímco Kubrickova verze na mě při každém dalším shlédnutí působí stejným naprosto intenzivním atmosferickým dojmem a i nadále je vůbec jedním z mých nejoblíbenějších filmů, po druhém shlédnutí TV minisérie jsem na toto dílo výrazně změnil nápor. Je to právě tím, že jsem si přečetl knihu. Mnozí by čekali, že se tím změní můj názor právě na Kubrickův film, ale nikoliv. Beru knihy a jejich filmové adaptace jako samostatná díla. Co je hlavní, že obě dvě díla (kniha a původní film) mají naprosto jedinečnou specifickou atmosféru, což se o TV remaku říct nedá. Největším kladem Garrisovi verze je určitě Steven Webber, jak už jsem psal tenkrát a naopak jako největší zápor bych viděl právě Garrisovu režii a přílišné držení se předlohy, přestože Kingův záměr chápu, takto až přehnaně knihu kopírující přepis, podle mě není zrovna správná volba. Jako dokonalý příklad bych uvedl Gilberta Adaira a jeho adaptaci knihy Snílci, ke které psal taktéž scénář a pojal obě díla jako naprosto samostatná, takže se ve výsledku navzájem doplňují a zároveň fungují každé samo pro sebe. To jen na okraj, jako důkaz toho, že když autor předlohy píše sám scénář, nemusí záměrně jít o naprostý přepis původního literárního díla. Celá TV minisérie pak působí docela křečovitě, postrádá atmosféru a věrohodnost. Jsou zde scény, které jsou dobré (Když Jack zlomí Dannymu ruku, pokoj 217, večírek, flashbacky z minulosti hotelu), ale vzápětí příjde průměrný až podprůměrný zbytek společně s mnohdy nezdařenými efekty (zvířata z keřů) a ony nadějné scény zazdí. Na podruhé tedy velké zklamání. Každopádně je určitě škoda, že se Webber nedostal od televizáků dál. (24.09.2008)

Většina lidí, kterým jsem tenhle film pustila, usnula tak po dvou hodinách. Pro mě jsou to čtyři a půl hodiny skvělý atmosféry a až na scénu s vosama, kterou z nějakýho důvodu nesnáším, si tenhle film užívám pokaždý na maximum. Podle někoho zbytečně roztahaný, podle mě promyšlený do každýho detailu. Jack blázní krásně postupně a tak to má bejt. Ne jako Nicholson, kterej se sice skvělej, ale šílenej už od začátku... (28.05.2012)

Nechápu, proč bych nemohl srovnávat. Problém remaků je, že "nevstoupíš do téže řeky" je tvrzení, na kterém není co diskutovat. Když je v prvním kole nastavena laťka vysoko, nechápu, proč se vždycky najde někdo, kdo si myslí, že ji přečůrá a pro jistotu svůj záměr posílí ansámblem herců druhého sledu, zjevně nižších finančních požadavků, ale i kvalit. Produkt je zaměřen jednoznačně pro nenáročné publikum, není co řešit. (10.05.2009)

Nejvíc mě na tomto zpracování Shining zaujal Jack Torrance, který je jiný než v Kubrickovské verzi, což bylo hlavním důvodem sporu mezi Kubrickem a Kingem. Stephenovi se právě nelíbil skvělý Jack Nicholson, a to z jediného důvodu, protože už od začátku měl jakoby na čele napsané "pozor, bude ze mě šílený, vraždící maniak!!!" Srovnávat tyhle dvě verze opravdu mnohých věcech nejde. Garrisův Shining je taky dobrý a jako seriál si drží slušnou úrověň a ke konci graduje zhoustlou atmosférou (i když mohla být ještě určitě o něco hustší). Tím, že tohle Osvícení zůstává věrné své předloze (určitě potěší nejednoho čtenáře pana Kinga) je asi největší plus tohoto seriálu. (21.02.2007)

Jak zde již spousta uživatelů psala, nemá smysl srovnávat tuto televizní minisérii s jedinečným Kubrickovým uměleckým dílem. Každý film je na úplně jiné úrovni. Převážnou část děje této filmové adaptace jsem zhlédla na Universal Channelu, doba vysílání byla určena mezi devátou večerní a třetí ranní. Sledovala jsem do jedné hodiny, neboť bych zřejmě další den nebyla schopna fungovat, pokud bych zůstala až do konce. Velmi velká škoda, protože právě v té chvíli mi připadalo, že se začala odehrávat nejlepší část příběhu. I přes svou délku jsem v něm nenašla příliš mnoho nudných pasáží, pár bych jich sice zkrátila, jinak mi však stopáž nijak nevadila. Osvícení se docela přesně drží Kingovy předlohy, místy však možná až trochu i křečovitě. Chyběla mi však nějaká atmosféra a napětí. Vše se, i přes spoustu dobrých míst, drží ve stojatých, průměrných vodách. Co se týče i scénáře a dialogů. Z obsazení jasně vyniká Steven Weber a Courtland Mead (ten kluk má ale ksichtík:). Rebecca De Mornay je možná hezká žena, ale pro mě charakterově i herecky naprosto nevýrazná. Velmi jsem byla potěšena podmanivou hudební stránkou a líbivou melodií In The Mood od Glenna Millera, která také zazněla v jiné minisérii podle Kinga, Dům v růžích. Zde jsem ji slyšela prvně a strašně se mi zalíbila. (07.10.2010)