Slzy slnka

Bůh už Afriku opustil….“. Vojenská mise, kdy jednotka odvádí pralesem civilisty před povstalci je zajímavá. Ne však B.Willis, který prostě hraje stále stejnýho chlápka, jen teď má na sobě uniformu a vede srdceryvné či psychologické řeči, jestli dělají dobře. Nad útrapami afrického lidu by srdce zjihlo každému drsňákovi. A je škoda (nebo není?), že nejsilnější scénou je etnická čistka. Což se mi zdá na akční (válečný) film laciné. Ještě že má film dobrou zvukovou složku. Ani ta však nepřebije ty strašný keci, které mají snad blíže než k patosu k debilitě. Kdyby zde bylo tolik akce jako keců… to by bylo pokoukáníčko! (13.09.2008)

Děj se na začátku pomalu vleče a jedinné co vypadá k světu je okolní džungle a Bruce Willis v maskáčích a se samopalem. Africký prales jako by celou dobu spal. Kde jsou hadi, červi, pavouci a další havěť, která by znepříjemňovala skupince cestu? Podívejte se na RESCUE DAWN a budete vědět o čem mluvím. Celé to je umělé. SLZY SLUNCE se nás snaží dojmout lidskostí a dobrými skutky tvrdých chlapíků, kteří se až doteď chovali jako roboti. A jediné co Fuqua filmu dal jsou kamerové filtry, úžasné záběry na africkou přírodu a solidní akční konec, který snímek vyhrabává ze šedivého průměru. 3 (11.05.2008)

Další zbytečný film z americké produkce, který však pár věcmi přece jenom zaujme. Zpracovávat téma občanských válek není špatný nápad, ale je třeba zachovat příslušnou objektivitu (autenticitu). Ta mi u tohoto snímku celkem scházela. Opět (jako u většiny jiných amerických válečných filmů posledních let) tu najdeme záplavu nekonečných patriotistických hlášek, což diváka pochvíli začne svádět k tomu, jestli se nejedná jen o chytře zabalenou propagandu ospravedlňující americké výboje. Toliko obecně. Samotný film nepřináší nic nového, jen opakuje osvědčené principy z předchozích děl. Za povšimnutí stojí určitě krásné scenérie africké přírody. Přes všechny nelogičnosti a občas přehnané dialogy se jedná o chutný tovar, který nezpůsobuje zácpu. (30.06.2003)

Bombastickej válečňák s výbornou hudbou, vybroušenou akcí a také herci. Obzvlášť k celé jednotce jsem si během dvou hodin vytvořil takovej menší citovej vztah a když postupně začali umírat, bylo mi jich fakt líto. A závěrečná zhruba půlhodinka v doprovodu hudby od Hanse Zimmera je nezapomenutelnej zážitek! (01.07.2011)

Spousta naštvaného Wilise, nesnesitelně prkenné Monicy, džungle, výstřelů, prachu a nespravedlnosti. K tomu jeden velký a velmi nevěrohodný obrat proti rozkazům, místy otravná klišé a tak protivně optimistické poselství, až to bolí. Všechno v obalu Zimmerovy překvapivě unavené kompozice a velké, černobílé mírové agitky. Fuqua umí být super, ale tvrzení o tom, že umí dobře natočit prázdné obrazy, nikdy neplatilo víc. (11.05.2008)