Dobrá Voda

Můj nejoblíbenější seriál z dob Normalizace společně se Sanitkou. Asi životní role pro Petra Haničince, kterému zdárně sekundují pánové Nedbal a Kemr. Po delší odmlce i velká příležitost pro Radka Brzobohatého a výborný je i Ladislav Mrkvička v roli stárnoucího žokeje bojujícího s démonem alkoholu. Mladou generaci zde zastupují Vaculík, Vl. Dlouhý nebo Ivana Andrlová. První seriál zabývající se životem lidí okolo koní, pro někoho možná nezajímavé téma, ale pro mne výborné, navíc další seriály tohoto typu Koňská historie nebo Znamení koně nedosahují kvalit toho dílka, jen to oslovování soudruhu nebo účast tajemníka tam být zrovna nemuselo, jinak seriál zcela apolitický, což je další plus. (25.08.2014)

První tři díly hodně nudné, vlastně se vůbec nic neděje, a to je špatný začátek, protože mnoho diváků to vzdá. Pak se to trochu zlepší, přibydou lidská dramata, ale zase tak dramatické to stejně není. Je to zbytečně utahané, i když se jedná o atraktivní prostředí pro mnohé diváky. Byly natočeny lepší seriály. (12.02.2017)

Hodně dobře napsaný seriál o sociopatickém milovníkovi koní Hovorovi (skvěle protivný a neústupný Haničinec). Zajímavá je postava jeho syna (tradičně výborný Vladimír Dlouhý), jenž šel v otcových stopách, aby se mu zavděčil, a dostal se pod takový tlak specifického prostředí i sousedovic štětky, že začal kupit chybu za chybou, až nakonec místo bot o hnoje skončil u hrbení se před kdejakým ožralou, jak trefně poznamenal děda v podání tradičně jedovatého MIloše Nedbala. Postavu kapitána Šenbery jsem moc nepochopil, s tím by každý šéf vyrazil dveře i za všeobjímajícího socialismu. Dále tady byl koňům oddaný prosťáček v podání Jaromíra Hanzlíka, dědek hledající vlastní důležitost v podání Josefa Kemra a v neposlední řadě žokej Janýr, kterého jsem Ladislavu Mrkvičkovi věřil natolik, že bych přísahal, že ty koně tam skutečně hřebelcoval on. Asi nejsem jediný, kdo nedokáže inženýra Hovoru vnímat jako čistokrevně kladnou postavu, ale tady jsou všechny dialogy a scény napsané tak dobře, že jsou spletité jako sám život. (01.07.2012)

Rukopis Hubače a napsaní rolí na tělo se nezapře. Stejně tak režie Filipa. Opět tu máme postavu, jejiž obdobu známe z jiných seriálů pana režiséra. Mluvím o roličku zásadovitého i jemně sarkastuckého tchána Hovory v podání výborného Miloše Nedbala. Podobnou postavičku známe z Byl jednou jeden dům nebo Sňatky z tozumu. Roli jako šitou na tělo dostal Váňa filmového nebe - mluvím o panu Mrkvičkovi, který je jockey každým coulem. Dlouhý odvedl svůj průměrný nadstandart. Vždy když vidím třetí díl a závod na Pardubické a i když to znám a vím jak to dopadne, tak stejně trnu. Co mi v tomto seriálu nesedí je onen němec v podání Rudolfa Jelínka. Nejde o Jelínka, jde mi o tu postavu. Nřkomu může vadit JZD a soudruzi. Ale toho tu moc není. Myslím toho soudruhování. Ale jak jsem psal na počátku, scénař psal pan scénarista s velkým S. On umí rozehrát příběh p lidech a jejich duších. Upnř krásný příklad je Hovora syn a otec s mámou. “Já jsem po tátovi.” - “Nejsi, jsi citlivý, neumíš být tvrdý. Jsi po mně.” Stejně ještě jednou vzpomenu alkohilika koňáka Mrkvičku nebo jednoduchého, ale srdcaře koňáka v podání Hanzlíka. A už vím, kde si Ivan Hubač inspiroval od svého otce, když psal postavu pro Vašuta v seriálu Sanitka 2. Ano, byl to Kemr v tomto seťriálu a nalhávání si vztah svého syna, když mu jakože volá. Tento seriál je o lidech, koních a duši, s krásně napsanými rolemi a dialogy. (18.07.2020)

Natáčení seriálu (stejně jako chov koní) by mělo mít svá pravidla ... a pravidla, jak známo, je třeba (až na odůvodněné výjimky) dodržovat, a ne se k nim stavět tak, jakoby někdy platila - a jindy zase ne. Občas jsem měla dojem, že zápletka je ponechána svému osudu, aby mohla růst jako pověstné dříví v lese ... aby se mohla poflakovat kdoví kde a lelkovat, kdy ji zrovna napadne. Její laxnost patrně nakazila i Lukáše Vaculíka a Vladimíra Dlouhého, kteří díky svému mládí ještě nebyli imunní vůči jejím rozmarům ... neboť jejich herecké výkony v některých scénách by se daly označit jako tragické. A jenom na okraj: TAK fádně nasnímané dostihy se hned tak nevidí. Nezbytný (nikoli nadměrný) ideologický balast ponechávám stranou jako úlitbu době ... nakonec, je to trochu i o vlastenectví, o národní hrdosti a identitě - což jsou vesměs atributy v současné době nedostatkové. Pro konzum a preferované globální evropanství jsme na ně jaksi skoro zapomněli ... 2,5* (13.08.2015)