Byl jednou jeden dům

Seriál,který se povedl hlavně díky plejádě známých českých herců.Osudy obyvatel domu v Bagounově ulici mě dokázaly přitáhnout k televizi po sedm večerů.I když atmosféru Protektorátu znám pouze z vyprávění a z knih,myslím,že je tady velmi zdařile vykreslena.Jediné,co mi nesedí je postava ilegálního pracovníka ( hraje Řehoř ),který byl zřejmě napsán,aby byl seriál připuštěn na obrazovky.Nechybí tady napětí,humor i strach a odvaha.Hodnotím ho jako jeden z nejlepších seriálů,který byl u nás natočen. (27.08.2009)

Dala jsem si po letech opáčko a vyplatilo se, jak mi ty roky přibývají, dokážu to všechno víc ocenit, víc si užít a doslova vychutnat celý ten herecký ansámbl, strhující příběhy obyvatel jednoho pražského činžáku, no on i ten vír událostí v letech 1936 až 1945 je poutavý i zajímavý sám o sobě... Vidět vedle sebe Slávku Budínovou, Danu Medřickou, Janu Hlaváčovou je pro mě filmové pohlazení a z mužů bych určitě pochválila Jiřího Adamíru, moc se mi líbil... Ode mne dnes večer bez připomínek.. (12.08.2023)

Viděl jsem tento seriál poprvé v roce 2010, tudíž s určitým očekáváním plynoucím z obsazení a dlouholeté divácké popularity. Překvapením pro mě je, že nudný seriál je jedním z hardcore-nudných komunistických děl (upozorňuju, že major Zeman a Žena za pultem jsou mé oblíbené seriály). Není nad klasické líčení podnikatelské rodiny jako prospěchářských příslušníků elitní vrstvy a moudře užvaněný flákač v podání Jiřího Valy nemá ve skutečnosti jediné pozitivum kromě toho, že je to komunista. Seriál má spousta postav, ale ač je i sebemenší z nich obsazena hvězdně, většina postrádá nějakou životnost a jedinou jiskru sem tam dodává osobnost samotného herce. V ucourané smrtelně vážně stopáži a častých pocitů trapnosti jsem se pobavil jen nad tradičně skvělým Adamírou, jehož nihilistický ředitel kina skvěle sarkasticky sem tam glosuje společenské dění a nad obsazením Františka Němce do role Němce :-) Prostě hrůza, nulový konec, roztahané scény, příliš mnoho postav a nějaké žvanění o české národní hrdosti je mi šumafuk. (29.12.2010)

Nechapu, jak me mohl cely muj doposavadni zivot mijet tento vyborny serial? Podle me jeden z peti nejlepsich ceskoslovenskych serialu, ktery jsem videl. Serial se odehrava v dobe 1936-1945 a mapuje osudy lidi jednoho pavlacoveho domu v Praze. Serial me bavil od zacatku do konce, zajimavy namet, velmi dobre vykresleni hlavnich postav, pekne dialogy a predevsim nekonecny zastup ceskych hereckych es a to az do te nejmensi role. Takove herecke obsazeni nepamatuji snad v zadnem serialu (pravda, tento ma bohuzel jen pet dilu). Herecke vykony velmi nadstandartni, pokud bych i presto mel nekoho vyzdvihnout, pak zcela urcite Milose Nedbala (jak Marlon Brando ve Kmotrovi), cynickeho Adamiru a blazniveho Karla Hogera. Serial, ktery uz dnes nikdo nenatoci. (10.01.2015)

Niekto tu pekne napísal, že František Filip diriguje nádherný herecký koncert. On ho nedirigoval, on zostavil z úžasných hercov filharmóniu, rozostavil ich po najväčšom filmovom ateliéri, nechal ich hrať a dovolil im aby zo seba vydali to najlepšie a najkrajšie čo sa v ich telesných schránkach ukrýva. A v tom tkvie sila režisérskeho umenia Františka Filipa, o ktorej nás, televíznych divákov, už dlhé roky presviedča a jemne nás nabáda k tomu, aby sme nikdy nezabudli na českých umelcov a uchovali si ich navždy v našich srdciach. Tak ako aj jeho celoživotné dielo. (29.04.2012)